130 let
Rozhodčí soudy

Rozhodčí soudy | foto: Shutterstock

Pomalost českého civilního řízení trápí jednotlivce i firmy

  •   17:33
Existuje mnoho táhnoucích se sporů. Často kvůli řešení procesních otázek, které nemají žádný či jen omezený dopad na podstatu sporu. A jak ukazuje spor státních Českých drah s jejich dodavatelem Škodou Transportation, ani tolik vychvalované rozhodčí řízení není na tento problém odpovědí.

Za pár týdnů, na podzim, to budou tři roky od vydání skandálního rozhodnutí soukromého Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR o opoždění dodávky elektrických lokomotiv řady 380. V krátkosti: rozhodci dospěli k závěru, že státní České dráhy při mnohaletém prodlení svého dodavatele Škody Transportation nejen nemají nárok na úhradu sjednaných smluvních pokut, ale musejí svému soukromému dodavateli s akcionáři v daňových rájích navíc doplatit prémii ve výši přibližně tři čtvrtě miliardy korun.

Existují závažné pochybnosti o samotném průběhu rozhodčího řízení – už jen proto, že rozhodčí soud v podstatě odmítá o této věci poskytovat informace, a to i ve vztahu k soudu, který žalobu Českých drah o zrušení rozhodčího nálezu projednával. Všimli jste si správně, že jsem u slovesa „projednávat“ použil minulý čas. Nedávno totiž nastal vývoj, který sice nepřinesl pro žádnou ze stran jakýkoliv výsledek, ale vypovídá mnohé nejen o organizaci našeho soudnictví, ale i o kvalitě práce našich legislativců a poslanců.

Opomnění legislativců

Pro laika jde o nepochopitelnou věc. Nikdo totiž nezpochybňuje, že České dráhy správně podaly žalobu u správného soudu a že Obvodní soud pro Prahu 1 měl pravomoc spor projednat. Parlament však loni schválil poměrně nenápadnou novelu zákona o rozhodčím řízení, která nově stanoví příslušnost krajských, a nikoliv okresních soudů k projednání tohoto typu žalob. Háček je v tom, že naši skvělí legislativci v rozporu s praxí obvyklou v jiných podobných případech zapomněli na přechodné ustanovení, že již běžící neskončené věci dokončí soudy určené podle dosavadních pravidel.

Parlament loni schválil nenápadnou novelu zákona o rozhodčím řízení, která nově stanoví příslušnost krajských, a nikoliv okresních soudů k projednání tohoto typu žalob. Háček je v tom, že legislativci v rozporu s praxí obvyklou v jiných podobných případech zapomněli na přechodné ustanovení, že již běžící neskončené věci dokončí soudy určené podle dosavadních pravidel.

V důsledku toho Vrchní soud v Praze z podnětu Obvodního soudu pro Prahu 1 na začátku června letošního roku rozhodl, že nově má věc posoudit namísto okresního soudu soud krajský, jímž je v tomto případě Městský soud v Praze. Je sice hezké, že máme tolik různých soudních instancí, které takto složitě řeší otázku kompetence, ale Českým drahám zbydou akorát oči pro pláč.

Skoro tři roky se bez výsledku soudí o věc, která pro ně má z hlediska hospodaření mimořádný význam, a najednou zjistí, že toto tříleté úsilí bylo z velké části zbytečné, protože kvůli nedůslednosti našich poslanců a legislativců má celou věc od počátku nově projednat úplně jiný soudce u jiného soudu. A to opomíjím skutečnost, že při normálním fungování soudů by snad celá věc bývala mohla být Obvodním soudem pro Prahu 1 uzavřena během dvou let dřív, než se parlament do zmíněných legislativních změn pustil.

Nelákavá představa

Pro investory do české ekonomiky není zrovna lákavá představa, že místní soudy nebudou schopné v časově rozumném horizontu řešit běžné civilní spory vznikající při jejich podnikání

Bohužel problém souvisí s neřestí, která dlouhodobě trápí spoustu jednotlivců a firem – celková rychlost českého civilního řízení. Existuje totiž mnoho sporů, které se táhnou roky bez výsledku. Často právě v důsledku řešení čistě procesních otázek, které nemají žádný nebo jen omezený dopad na rozřešení samotné podstaty sporu. To má vliv nejen na vnímání spravedlnosti a fungování státu jednotlivými občany, ale i na konkurenceschopnost České republiky.

Co si budeme nalhávat, pro investory do české ekonomiky není zrovna lákavá představa, že místní soudy nebudou schopné v časově rozumném horizontu řešit běžné civilní spory vznikající při jejich podnikání. Jak se navíc ukazuje na zmíněném příkladu, ani tolik vychvalované rozhodčí řízení není na tento problém odpovědí.

Autor: István Léko
  • Vybrali jsme pro Vás