ČESKÁ POZICE ve své právní anketě opět položila otázku na ožehavé téma. Zaujala ji totiž nedávno vytvořená protikorupční rada pražského magistrátu s názvem PRAPOR. Ta má primátoru Bohuslavu Svobodovi pomáhat vymýšlet správnou strategii k boji s korupcí. A jejími členy jsou například byznysmen Marek Dospiva nebo advokát Tomáš Sokol.
Klienty Tomáše Sokola byli v minulosti i lidé, které občas široká veřejnost a média označují za „kontroverzní“, například podnikatel Radovan Krejčíř. ČESKÁ POZICE se proto zeptala přibližně 30 právníků, považují-li za správné, že advokát, který zastupuje tyto „kontroverzní“ osoby, je členem neformálního protikorupčního poradního orgánu. S vědomím, že jde o otázku, která může až nebezpečně zkreslovat a být populistická. Kdo nebo co totiž určuje, zda jde, či nejde u veřejnosti o „kontroverzní“ osobu? A není úlohou trestního advokáta hájit své klienty?
Nadpoloviční většina právníků za tuto politickou „nekorektnost“ ČESKÉ POZICE vyčinila, protože v angažmá trestního advokáta v protikorupční radě nic zavrženíhodného neviděla. Jeden z respondentů nechtěl kvůli kolegialitě vůbec odpovědět. Řada dotázaných se také vyjádřila ke smyslu PRAPORU, přičemž často v něm žádný nespatřovala. O komentář k tématu právní ankety požádala ČESKÁ POZICE v zájmu maximální korektnosti i Tomáše Sokola. Jeho reakce je na konci článku.
Jeden z respondentů odpověděl: „Není to na závadu. Advokát, ať už obhajuje kohokoli, pouze koná svou práci. Pokud bychom na základě osob, které obhajuje, chtěli posuzovat jeho důvěryhodnost, či dokonce ,(ne)závadnost‘, zpochybnili bychom tím právo na obhajobu. Respektive snadno bychom se dobrali závěru, že ten, koho veřejné mínění označí za ,kontroverzního‘, právo na obhajobu nemá, což by bylo absurdní. Jiná situace by nastala, kdyby advokát s ,kontroverzními‘ osobami podnikal, či vyvíjel jiné aktivity.“
„Zastupovat zločince patří k advokátově profesi. A zařazení mezi poradce naopak dodává váhu jeho odbornosti a významu. S trochou cynismu by se dalo dodat, že se v této funkci bude stýkat se stejně kontroverzními osobami, čímž nejsou myšleni ostatní členové rady,“ zní další názor.
Další advokát odpověděl: „Nemám žádné námitky. Tito protřelí matadoři české advokacie se v kalných vodách dobře vyznají a mohou radnici posloužit, budou-li náležitě motivovaní.“
Tento právník vznik rady kritizoval: „Je to jedno. I pokud by myšlenka ohledně vzniku této rady byla dobře míněná, o čemž pochybuji, je naprosto naivní a nijak současný stav nezlepší. I kdyby v radě seděli ti nejsvatější, nevymyslí a neprovedou nic, co by korupci omezilo. Je to stejné jako dobře míněné iniciativy Americké obchodní komory nebo nová legislativa o zadávání veřejných zakázek. Dokud nebude radikálně zprivatizovaná celá veřejná sféra a zásadně omezena role státu v ekonomice, korupce pokvete až do doby, než systém zkolabuje obdobně jako v roce 1989 – vytunelováním sebe sama.“
V následující kladné odpovědi se objevil tento názor: „Je prací advokáta, zejména v trestním řízení, obhajovat lidi v souvislosti s porušením zákona. Proto nechápu, proč by to mělo Tomáše Sokola jakkoli diskvalifikovat.“
Opačně odpovídá tento respondent: „Jednoznačně není. Je to nejen nesprávné, ale i pobuřující. Úplný Kocourkov. Ani jméno Marka Dospivy nebudí žádnou důvěru.“
Členů–advokátů rady se sice zastává tento právníka, ale současně mu uniká její smysl: „V obecné rovině nic nebrání tomu, aby advokát s dostatečným kreditem a integritou mohl být členem protikorupční rady – bez ohledu na to, kdo je nebo byl jeho klientem. Projektu PRAPOR však nevěřím. Zejména proto, že vznikl za vlády stejné strany, jejíž činnost by měla být podrobena jeho zkoumání. Účast, či neúčast Tomáše Sokola na to nemá žádný vliv.“
Podobná je tato odpověď: „Nemůže být na závadu, že advokát v rámci profese obhajuje ,kontroverzní‘ osoby. Doktor Sokol je profesionálem a musí striktně oddělit vlastní názor a úkol obhájit klienta v mezích zákona, aby byl souzen a odsouzen v souladu s platným právem. Obhajuje-li někdo jako advokát lumpy, až na výjimky to neznamená, že je jím i on. Obhajuje-li advokát vraha, neznamená to, že s vraždou souhlasí, nebo že ji také spáchá. Že by nějaká rada, ať už sebelépe obsazená, vymýtila korupci? Obávám se, že bude dobrá jen k tomu, aby se poukazovalo: podívejte se, bojujeme proti korupci, máme na to radu a tak dále. Pravomoci však nemůže mít žádné.“
Reakce JUDr. Tomáše Sokola
„Na dotaz reaguji jen proto, že odpovídat na dopisy považuji za slušnost. Musí to však být dost zvláštní spolek, který vypsal tuto anketu. Krom tradičních politických neurvalců, jako jsou fašisti či komunisti, což je venkoncem totéž, bych ještě tipoval Severní Koreu, případně nějaký Výbor občanské bdělosti, jehož členům chybí, že už se tu dlouho nekádrovalo. Jen lidé takového založení se mohou ptát, je-li správné, aby se směl advokát veřejně angažovat, když hájil, jak píšete ,z hlediska široké veřejnosti – kontroverzní osoby‘. Čímž tazatelé naznačují též možnost, že by se angažovat nesměl, protože veřejnost, dříve též pracující, to shledává nevhodným. Možná vás a provozovatele webu ČESKÁ POZICE překvapí, že advokát obhajobou kohokoli, nezávisle jakou nálepku mu dávají media nebo to, čemu říkáte ,široká veřejnost‘, já obvykle lůza, realizuje jednak svoji zákonnou povinnost, ale zejména ústavní právo ,kontroverzní osoby‘. Nahlíženo z tohoto úhlu pohledu by možná naturelu tazatelů lépe vyhovovala anketa s dotazem, zda by obvinění, které veřejnost ústy svých nevolených novinářů označí za kontroverzní, neměli rovnou ztratit právo na obhajobu.
A koho v anketě míníte označením kontroverzní osoby? Jsou to sprostí podezřelí, veřejně odsouzení ještě dřív, než se sešel soud, nebo lumpové, co byli zproštěni, ačkoli celá ,široká veřejnost‘ si přála, aby alespoň seděli, když už ne viseli. Nebo ti, kteří odsouzeni byli? Pro mne existují jen podezřelí, obvinění, obžalovaní a odsouzení. Všichni mají právo na obhajobu, všichni mají právo, aby se s nimi zacházelo podle zákonů, a nikoli tak, jak by si zřejmě přála vaše ,široká veřejnost‘. Zčásti proto, že navzdory tomu, co veřejnost myslí, jsou často nevinní. A zčásti též proto, že i poslední lump má právo na spravedlivý proces.
Bylo by možné se bavit o kvalitě práce advokáta a z toho vyplývajících pochybnostech, aby se angažoval v něčem, nač odborně nestačí, ale o tom anketa zjevně není a asi si v tomhle směru na mne příliš netroufnete. To, o čem anketa je, považuji za politováníhodnou ukázku právní i morální indolence. A ty, kdo dělí advokáty na plnoprávné a na obhájce kontroverzních osob, považuji za idioty. Pročež jim přeji, aby se někde vybořili v autě, někoho při tom přizabili a několik advokátů je pak odmítlo hájit s tím, že jim připadají moc kontroverzní a kolegové si nechtějí poškodit společenskou reputaci pro případ, že by si je někdo chtěl instalovat do nějakého poradního orgánu.“
