DEBATA JANA MACHÁČKAKomentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. |
Německé ekonomické instituty spojily síly a vytvořily společnou prognózu, jež počítá s propadem německé ekonomiky o 4,2 procenta HDP letos a s oživením 5,8 procenta HDP v příštím roce. Má smysl v současnosti předvídat hospodářský růst s přesností na desetiny? Je to vědecké nebo spíše projev setrvačnosti v duchu úředního šimla? Není tento odhad vývoje ekonomiky ve tvaru písmena typu V příliš optimistický?
Nebezpečné šarlatánství
Smysl to nemá, je to horší než setrvačnost v duchu úředního šimla – nebezpečné šarlatánství a jeden z paradoxů dnešní společnosti, jíž dominuje náboženství ekonomického růstu, a iluze, že lidstvo ovládá Zemi (v současnosti aktuální otázka). Stačí se podívat, co tyto instituce říkaly loni na podzim! Odhaduji, že předpovídali růst Evropské unie třeba 1,3 až 2,16 procenta nebo 0,8 až 1.9 procenta podle různých scénářů, které však nezahrnovaly pandemii ani nelineární zhoršení klimatu (které možná zažijeme letos v létě) ani nic jiného v té chvíli neviditelného.
O tom, že makroekonomické prognózy nefungují, bylo napsáno mnoho v médiích i v akademických studiích. Dobře je to popsané v knize Jamese Montiera The Little Book of Behavioral Investing (Knížečka o behaviorálním investování), kde je citován čínský filozof Lao-c’ z 6. století před naším letopočtem: „Kdo ví, nepředpovídá, kdo předpovídá, neví.“ Šarlatánství evidentně není nové.
Smutné je, že jsme za 2500 let (ač denně používáme technologie s kvantovou mechanikou a z ní vyplývající neurčitost informací – mobily) neudělali dost velký pokrok, abychom tato čísla nebrali vážně a postavili se k problému čelem. I dnes je to v případě makroekonomie a předpovědí pohybů akcií podobné jako v době Lao-c’. Montier také uvádí studie, dle kterých „roční prognózy analytiků v letech 2001 až 2006 byly 47 procent a dvouroční 93 procent, tedy bezcenné“.
Nestavět na iluzorních předpovědích
Otázkou je, proč na to lidé pořád slyší, a proč to potřebují? Na to z velké části odpověděli Daniel Kahneman a již zesnulý Amos Tversky v sedmdesátých letech 20. století a je popsané i Kahnemanově knize Myšlení, rychlé a pomalé, když publikovali několik experimentů, které daty dokládají mnohé iluze lidského chápání (cognitive biases). V tomto případě jde zřejmě o kotvení (anchoring fallacy) a odpor k nejistotě (ambiguity aversion).
Je třeba nestavět rozhodnutí na iluzorních předpovědích a postavit se k problému čelem – budovat společnost s lepší odolností, mnohotvárnou, vyváženou (bez extrémních třídních a majetkových rozporů), soběstačnou, nezadluženou, svobodnou a efektivní (včetně státní správy). A to dělat vždy, bez ohledu na to, zda je, nebo není krize, a na šarlatánské projekce. |
Kombinace těchto dvou mámení funguje tak, že když je něco velmi nejistého (a to dnešní ekonomická situace je) nebo nepřehledného (to také je), posluchač se snadno a rychle upne na jakýkoliv přesně a seriózně vyhlížející údaj a nepodrobí jej kritické úvaze, je ochotný za něj dokonce platit, a dokonce se jím řídit. Obávám se, že potřeba těchto projekcí je jasným příkladem zmíněných kognitivních vad.
Příkladem kotvení je experiment, jenž ukazuje, že pokud má dotázaný vyšší rodné číslo, je ochoten za láhev vína nabídnout více než ten s nižším. Příkladem odporu k nejistotě je Ellsbergův paradox, dle nějž lidé ochotněji losují barvu míčku z nádoby, když vědí, že je tam 50 procent černých a 50 procent bílých, než když nevědí o poměru černé a bíle nic. Co s tím?
Je třeba nestavět rozhodnutí na iluzorních předpovědích a postavit se k problému čelem – budovat společnost s lepší odolností, mnohotvárnou, vyváženou (bez extrémních třídních a majetkových rozporů), soběstačnou, nezadluženou, svobodnou a efektivní (včetně státní správy). A to dělat vždy, bez ohledu na to, zda je, nebo není krize, a na šarlatánské projekce.
Lépe nevěřit
Zmíněná prognóza je asi jak příliš optimistická, tak trpí základním problémem všech předpovědí z modelů – mají význam, jen pokud se nemění předpoklady, na kterých jsou založené, jinak selhávají. Proto se obtížně předpovídají skutečné průšvihy, přestože se zdá, že model dobře funguje v běžném provozu. Jsme-li přesvědčeni, že změny způsobené touto krizí jsou podstatné, takovým předpovědím je lépe nevěřit.
Skutečné průšvihy se obtížně předpovídají, přestože se zdá, že model dobře funguje v běžném provozu. Jsme-li přesvědčeni, že změny způsobené touto krizí jsou podstatné, takovým předpovědím je lépe nevěřit. |
Je však asi nespravedlivé odsuzovat lidi, kteří na těchto předpovědích pracují – sotva mohou svou práci zahodit a výsledky neuveřejnit, když na ně systém čeká. Jejich předpověď bude v porovnání s budoucí skutečností dobrou mírou toho, jak podstatný je rozdíl v postkoronavirové ekonomice oproti tomu, co jsme si o ní mysleli před koronavirem. A ta přesná promile jim tak vyšla, proto je nemohou zatajit.
Zatím tedy neměním svou (nemodelovou) představu, kterou jsem už ohlásil – krize proběhne nikoli jako V, nýbrž jako kříženec mezi U a L, respektive jako U se protáhlým pravým křídlem. A změnu HDP raději neodhaduji ani na hrubá procenta.
Revize o dva řády výše
Jak poznáte, že mají makroekonomové smysl pro humor? Používají desetinná místa! Říká ekonom a podcaster Russ Roberts. Předpovídat makroekonomické veličiny s přesností na desetiny nemá smysl ani v klidných dobách. Zpětné revize výpočtů se běžně pohybují o řád výše. V této situaci, kdy ani nevíme, kdy bude „znovu spuštěna“ ekonomika, se obávám, že revize budou o dva řády výše, tedy v desítkách procent.
Zpětné revize výpočtů se běžně pohybují o řád výše. V této situaci, kdy ani nevíme, kdy bude „znovu spuštěna“ ekonomika, se obávám, že revize budou o dva řády výše, tedy v desítkách procent. |
Ekonomové však rádi vypadají jako vědci, kteří vědí na desetiny přesně, jak co dopadne. A média ráda sdílejí zdánlivě přesná čísla. Pro ekonomy i pro média je zajímavější zpráva propad bude 4,2 procenta, než zpráva propad bude někde mezi čtyřmi a 20 procenty, zatím nic víc nevíme.
Americký statistik Nate Silver ve své knize Signál a šum radí těmto predikcím mediálních obličejů vůbec nenaslouchat, jejich předpovědi jsou v lepším případě random walk, v horším předpovídají spíše opak toho, co se stane. Predikční trhy a takzvaní superforecasteři mají mnohem větší úspěšnost předpovědí. Takže pokud chceme vidět do budoucnosti, měli bychom naslouchat spíše jim.
Velká nejistota
Snažit se určit aktuální pokles ekonomiky s mikroskopickou přesností nedává příliš smysl. Intenzita propadu HDP a rychlost následného zotavení záleží zejména na délce karantén. V uplynulých týdnech se sice počet nových infekcí výrazně snížil, ale ani zdaleka není vyhráno. Ukončení karantén je čistě politickým rozhodnutím. Politici mohou prosazovat obezřetnější přístup a výjimečné stavy prodlužovat. Hlavní předpoklad všech prognóz proto podléhá velké nejistotě, a proto je musíme brát s rezervou.
V uplynulých týdnech se sice počet nových infekcí výrazně snížil, ale ani zdaleka není vyhráno. Ukončení karantén je čistě politickým rozhodnutím. Politici mohou prosazovat obezřetnější přístup a výjimečné stavy prodlužovat. Hlavní předpoklad všech prognóz proto podléhá velké nejistotě, a proto je musíme brát s rezervou. |
V této fázi se domnívám, že zotavení ve tvaru V je příliš optimistické. Toto oživení vychází z hypotézy, že všechny negativní důsledky jsou pouze přechodné a samovolně odezní. Čím déle však zůstává ekonomická aktivita fyzicky omezená, tím více se zvětšují nepříznivé dopady. Proto považuji za pravděpodobnější recesi ve tvaru U.
Pokud zanedlouho nebudou uvolněna drastická opatření, přijdou korporátní defaulty. Ty se zpočátku budou týkat problémových odvětví, mezi něž například patří cestovní ruch nebo břidliční těžaři ropy v USA. S rostoucí délkou trvání se však může nákaza rozšířit i do jiných odvětví. Bankroty firem by přinesly růst nezaměstnanosti, který by narušil spotřebitelskou důvěru. Bez návratu spotřeby na normálnější úroveň nelze na robustní oživení ekonomiky pomýšlet.
Klidně na setiny
Nikdy za uplynulých 80 let neměly makroekonomické předpovědi takový rozptyl. A protože se před 80 lety příliš nedělaly, lze tvrdit, že zažíváme historický unikát. Jen propad hrubého domácího produktu USA se odhaduje mezi třemi a 50 procenty. A ani tomu není možné příliš věřit, protože situace a odhady se mění (a zhoršují) prakticky každý den.
Přesnost nejen na desetiny, ale i na setiny smysl má. Rozdíl mezi pěti a 5,5 procenty je deset procent! A to není málo. I když to může vypadat komicky, a možná až pošetile, má to význam. Z těchto výsledků se totiž sestavují další odhady. |
Navzdory tomu přesnost nejen na desetiny, ale i na setiny smysl má. Rozdíl mezi pěti a 5,5 procenty je deset procent! A to není málo. I když to může vypadat komicky, a možná až pošetile, má to význam. Z těchto výsledků se totiž sestavují další odhady. Pokud se v modelech vynásobí třikrát číslo zaokrouhlené dolů o 0,4, jen aby nebyly vidět desetiny, může nastat zbytečné zkreslení – 2,4 krát 3,4 krát 4,4 je téměř 36, zatímco dvakrát tři krát čtyři je 24, přičemž 36 je o 50 procent víc než 24.
Desetiny smysl mají, i když víme, že budeme vypadat jako naivové. Pokud si někdo číslo s desetinami přečte, nic mu v zaokrouhlování nebrání. Naopak by to bylo složitější.