Za uplynulé dva tisíce let se Evropa pokusila řídit a provozovat sebe samu v podobě jednotné říše několikrát, ale tyto pokusy skončily většinou nezdarem. Po hrůzách druhé světové války, přesněji řečeno nové „třicetileté“ války v letech 1914 až 1945, se opět zformulovala i tato snaha, neboť se zdálo logické, že jednotné impérium by konečně mohlo utišit i tato ničivá běsnění. Bylo jasné, že napětí se může trvale uvolnit, pouze když se sníží společenské a hospodářské nerovností a všude bude možné nejprve potlačit bídu a poté snad také chudobu.
Důležitým prostředkem vyrovnání v materiálním slova smyslu je společný finanční systém, jehož myšlenka se poprvé objevila již v sedmdesátých letech, nicméně mohl být uskutečněn až na konci tisíciletí. A jelikož se centrum materiálního bohatství nachází na severozápadě, mohla být logicky pro náš integrující se světadíl hlavním cílem historická „konvergence“ východních a jižních periferií.
Prohlubování krize
Pokus o to začal relativně slibně, nyní se však zdá, že skončí nezdarem. Evropa dnes upadá do čím dál rozvleklejší, prohlubující se krize, zabředá do anarchie a chaosu, přičemž příčinou i následkem zároveň je její společná měna euro. Ve světě západní modernity jsou totiž peníze vždycky tím hlavním prostředkem uplatňování moci, v mnoha případech dokonce přímo jistou zbraní.
Evropa dnes upadá do čím dál rozvleklejší, prohlubující se krize, zabředá do anarchie a chaosu, přičemž příčinou i následkem zároveň je její společná měna euro |
Za (pod, nad atd.) krizí se skrývá „neviditelná“, potažmo také neobjasněná a neobjasnitelná mocenská struktura peněz, tedy eura. Přestože by euro jako měna mělo sloužit k vyrovnávání nerovností, které má pomoci integraci, ve skutečnosti se děje pravý opak. Nerovnosti, které se v sedmdesátých a osmdesátých letech snižovaly, začaly v uplynulých několika desetiletích opět růst a relativní situace východní a jižní periferie je dnes horší než kdykoliv od druhé světové války.
Symbol moci peněz, eurová mince, která jak vidíme na nálepce zachycené na našem snímku, používá zdeptanou a hřbet hrbící lidskou postavu jako živou pokladničku, s ohromující dramatičností ukazuje hrůzu čím dál tíživějších úsporných opatření. Kvůli permanentním úsporným opatřením dopadajícím na východní a jižní periferie se pro obyvatele těchto oblastí staly jak samotná Evropská unie, tak společná měna euro, symbolizující integraci, nenáviděnými symboly. Příčina je celkem nasnadě.
Proplacení ceny
Rozhodující globální kapitálové struktury, ztělesňované největšími nadnárodními giganty Evropy, které evropskou integraci ve skutečnosti vždy ovládaly, si míní nechat proplatit cenu za své setrvání na globálním trhu právě od obyvatel východních a jižních periferií |
Rozhodující globální kapitálové struktury, ztělesňované největšími nadnárodními giganty Evropy, které evropskou integraci ve skutečnosti vždy ovládaly, si míní nechat proplatit cenu za své setrvání na globálním trhu právě od obyvatel východních a jižních periferií. V důsledku „zpružnění“ globálního trhu jsou španělští, portugalští, řečtí, slovenští nebo maďarští dělníci nuceni konkurovat „efektivitě“ dělníků v Číně, Vietnamu, Pákistánu či Bangladéši, což vede k dramatickému fyzickému, duševnímu i duchovnímu úpadku.
Evropský člověk křesťanské víry – alespoň se svým současným kulturním charakterem daným historickým vývojem – se stal zbytečnou přítěží. Z počáteční EUforie se tak stala EUfobie. Během následujících desetiletí, která budou podle všeho nadmíru dobrodružná, se ukáže, zda obyvatelům našeho světadílu zbylo dost duchovní energie, aby tento sebezničující proces zastavili.
