Loni v červenci zůstala v Česku na suchu tisícovka obcí. Letošek má po slabé zimě zaděláno, aby míst bez pitné vody bylo podstatně víc. Ministerstvo zemědělství proto urychleně rozjíždí dostavby vodohospodářské infrastruktury, aby trubky s vodou dovedlo do ohrožených domácností. Zatím na to dává peníze ze svých resortních zdrojů, ale už pracuje na speciálním dotačním programu. „Teď je důležité propojení vodovodů a vodárenských soustav, protože máme lokality, kde je vody relativně více, jen ji musíme dovést do domácností,“ řekl ministr zemědělství Miroslav Toman (za ČSSD).
S projekty se má začít ještě letos, resort si už vytipoval lokality, kde již disponují potřebnými povoleními ke stavbě. Nové trubky se mají vést ve východních, severních a středních Čechách či na jižní Moravě. Práce by podle představ ministerstva měly postupovat rychle, už příští rok počítá s tím, že řada projektů bude hotova. Regiony, kde se začnou trubky z míst, kde voda je, vést tam, kde se jí nedostává, jsou východní Čechy, jižní Morava, severní a střední Čechy.
Nové přehrady
Například na jihu Moravy, kde se vodní deficit projevuje obzvlášť silně, se obnovuje vírský přivaděč, který vede vodu z nádrže Vír na řece Svratce a zajišťuje funkční kohoutky v Brně a okolí. Součástí akce bude nejspíš i změna povahy nádrže Boskovice, jež je teď primárně protipovodňová, ale měla by se stát především zdrojem pitné vody. Střední Čechy zase trpí roztříštěnou sídelní strukturou; spoustou rozesetých, relativně izolovaných vísek na velkém území. Ne že by všechny neměly zavedené trubky, ale často závisí na malém místním zdroji, náchylném na vyschnutí.
Nyní se pospíchá s budováním potrubí, ale ministerstvo pracuje i na zajištění nových zdrojů vody, odkud budou trubky brát obsah. V seznamu má vytipováno 65 vhodných míst, kde lze zbudovat přehrada, a chystá jej o 47 rozšířit. Dle ministra Miroslava Tomana se dvěma třetinami z nich starostové dotčených obcí souhlasí, což je oproti minulosti významný posun. |
Proto je třeba propojit kraj kolem Prahy robustnější soustavou. Akce ve čtyřech zmíněných oblastech se v první fázi dotýká zásobování 1,5 milionu lidí a vyjde zhruba na 700 milionů korun. Propojování infrastruktury je nákladné, navíc v kombinaci s faktem, že na mnoha místech republiky se zaspalo s údržbami, rekonstrukcí a modernizací a nestřádaly se peníze do polštáře na tyto potřeby. Kdyby si teď měli majitelé trubek všechno zaplatit sami, cena vody pro spotřebitele mnohde vystřelí nad sociálně únosnou mez, proto pomůže stát se subvencemi.
„V chystaném dotačním programu počítáme s podporou až 70 procent. Protože kdyby si to vodárenské společnosti měly platit samy, tlak na zvedání ceny by byl velký,“ říká ministr Toman. Většinu vodárenských infrastruktur vlastní obce, ale nemalá část se v minulosti zprivatizovala a náleží soukromníkům. Do budoucna má dalším odprodejům zamezit ústavní novela, která vodu vypíchne coby nejvyšší veřejný zájem a zakáže převody do privátního vlastnictví.
Nyní se pospíchá s budováním potrubí, ale ministerstvo pracuje i na zajištění nových zdrojů vody, odkud budou trubky brát obsah. V seznamu má vytipováno 65 vhodných míst, kde lze zbudovat přehrada, a chystá jej o 47 rozšířit. Dle ministra Tomana se dvěma třetinami z nich starostové dotčených obcí souhlasí, což je oproti minulosti významný posun. Stavba nádrže představuje citelný zásah do území, změní se minimálně ráz krajiny, ale často se musejí i bořit domy. Ochota nechat si za humny zbudovat přehradu roste s tím, že několikaleté sucho nekončí, a lidé pociťují jeho dopady.
Podřízení klimatu
„Kdybychom měli dnes pět Želivek, máme poloviční problém,“ říká Toman, čímž odkazuje na fakt, že Želivka, jak se také říká nádrži Švihov, je největší vodárenský zdroj ve střední Evropě. V rámci „proutkaření“ se pátrá po nových zdrojích i na méně očekávatelných místech, odborníci nyní aktuálně pracují na dopadové studii k možnosti, že by se zatopily vytěžené povrchové doly na severu Čech a Moravy a vzaly podobu rezervoáru.
Do kontextu toho, že se z vody stává nejvyšší z vládních předsevzetí, zapadá i takzvaná suchá voda vodního zákona, která přesně určí stupně sucha, a jak postupovat, když nastanou, včetně omezování odběrů, jež začne u průmyslu a skončí u domácností. Novým klimatickým okolnostem se podřizují i dotační programy v zemědělství, do nichž proniká, že vodu potřebujeme čistou a pitnou. |
„I když se teď soustřeďujeme především na přivádění vody do domácností, musíme hledat i nové zdroje, aby někdo za 20 let nezjistil, že chybějí. A musíme se naučit lépe využívat srážkovou vodu, hlídat si ji. Je lepší používat povrchovou vodu a tu spodní ve vrtech si nechávat jako záložní do budoucna,“ dodává ministr. Proto jsou důležitou součástí opatření i menší projekty, jako je obnova rybníků, mokřadů, remízků, úprav svahů, aby byly stupňovité.
Do kontextu toho, že se z vody stává nejvyšší z vládních předsevzetí, zapadá i takzvaná suchá voda vodního zákona, která přesně určí stupně sucha, a jak postupovat, když nastanou, včetně omezování odběrů, jež začne u průmyslu a skončí u domácností. Novým klimatickým okolnostem se podřizují i dotační programy v zemědělství, do nichž proniká, že vodu potřebujeme čistou a pitnou.
Okolo zmíněného Švihova se nyní testuje pilotní projekt, v jehož rámci se zemědělci hospodařící na půdě v okolí nádrže dotačně motivují, aby ubrali pesticidů. Náklady činí 40 až 60 milionů. Pokud se tato cesta osvědčí, ministerstvo zemědělství rozšíří dotace na další vodárenské nádrže, případně jiné vodní zdroje.
