Pondělí 11. listopadu 2024, svátek má Martin
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Rebel Vladimir Bukovskij: Kritika sovětského režimu i Evropské unie

  17:58
Poslední rozloučení s bývalým sovětským disidentem Vladimirem Bukovským se odehrálo v úterý 19. listopadu v kapli londýnského hřbitova Highgate. O první polovině jeho života bylo referováno poctivě, o druhé ale většina médií mlčela.

Vladimir Bukovskij, bývalý sovětský disident, neurofyziolog a spisovatel. foto: Foto Knihovna Václava Havla

Bývalý sovětský disident, neurofyziolog, spisovatel a ostrý kritik Evropské unie Vladimir Bukovskij bude pohřben v úterý 19. listopadu na londýnském hřbitově Highgate. Zemřel v neděli 27. října 2019 v anglické Cambridgi v 76 letech na infarkt, ale většina jeho nekrologů končila rokem 1976, kdy opustil Sovětský svaz (SSSR), a mohl začít svobodně žít. To o druhé a delší polovině jeho života nebylo nic hodného zaznamenání?

O první polovině Bukovského života (od 30. prosince 1942, kdy se narodil v ruské Belebeji, do roku 1976) bylo referováno všude a poctivě. Shrnu základní údaje. Vladimir Konstantinovič Bukovskij se do prvního vážného konfliktu se sovětskou státní mocí dostal v 19 letech, kdy jako student biologie na Moskevské univerzitě organizoval čtení poezie na Majakovského náměstí a napsal text o úpadku mládežnického komunistického hnutí. Za šíření „protisovětské“ literatury byl v roce 1961 vyloučen ze školy a o dva roky později uvězněn.

Ve druhé polovině života si již Vladimir Bukovskij mohl vybrat, kde bude žít, co bude dělat a svobodně a nahlas říkat, co si myslí. Navíc byl nejen dospělý, ale měl za sebou i velkou a tvrdou životní zkušenost, a proto měl s čím novou realitu srovnávat.

Tento neúnavný kritik sovětského režimu strávil celkem dvanáct let ve vězeních, pracovních táborech a psychiatrických léčebnách. V roce 1971 se mu podařilo nechat vyvézt na Západ dokumenty o zneužívání psychiatrie v SSSR proti oponentům režimu, což vyvolalo velkou kritiku v západních lékařských a psychiatrických kruzích a vedlo až k odchodu SSSR ze Světové psychiatrické společnosti.

V roce 1976 byl Bukovskij na základě vyjednávání SSSR a USA propuštěn za hranice, respektive vyměněn za Pinochetova politického vězně, předsedu Komunistické strany Chile Luise Corvalána. O druhé polovině Bukovského života ale většina médií necudně mlčí. Přitom v této části života si již mohl vybrat, kde bude žít, co bude dělat a svobodně a nahlas říkat, co si myslí. Navíc byl nejen dospělý, ale měl za sebou i velkou a tvrdou životní zkušenost, a proto měl s čím novou realitu srovnávat.

Zpochybnění perestrojky a glasnosti

Nový domov Vladimir Bukovskij našel ve Velké Británii. Napsal autobiografickou knihu o svém životě sovětského disidenta A vítr se vrací a vystudoval biologii na Cambridgeské univerzitě. Stal se neurofyziologem, ale zároveň kriticky sledoval politiku. Vedl kampaně nejen proti Sovětskému svazu, například kvůli invazi do Afghánistánu, ale i proti Mírovému hnutí západní mládeže – později bylo prokázáno, že bylo financované SSSR.

V roce 1983 založil s kubánským disidentem Armandem Valladaresem antikomunistické hnutí Resistance International, které se podílelo na vzniku americké National Council for Democracy. Bukovskij poznal sovětský totalitní režim na vlastní kůži, a proto nikdy nepatřil k západním naivním obdivovatelům Michaila Gorbačova. V roce 1987 s dalšími šesti ruskými emigranty vyvolal pozdvižení i na Západě, když zpochybnili podstatu a důvěryhodnost Gorbačovovy perestrojky a glasnosti.

Bukovskij poznal sovětský totalitní režim na vlastní kůži, a proto nikdy nepatřil k západním naivním obdivovatelům Michaila Gorbačova. V roce 1987 s dalšími šesti ruskými emigranty vyvolal pozdvižení i na Západě, když zpochybnili podstatu a důvěryhodnost Gorbačovovy perestrojky a glasnosti.

V článku Is Glasnost a Game of Mirrors v listu The New York Times upozorňovali, že SSSR neprochází významnou reformou k demokracii a svobodě, ale jde jen o přetření kulis a šikovné PR totalitního státu. Nakolik měl Bukovskij pravdu, se ukázalo o několik let později, když se za Jelcinovy vlády dostal do archivu Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu.

Po rozpadu SSSR se vrátil do Ruska, kde se po boku Borise Jelcina chtěl zapojit do politiky, měl dokonce kandidovat jako viceprezident. Z toho nakonec sešlo, stejně jako z jeho snahy zahájit soudní proces se sovětským komunistickým režimem – obdobu Norimberského procesu. V roce 2019 na přednášce v americkém CATO Institutu vysvětloval, proč se tento proces s bolševickou ideologií a systémem neodehrál:

„Potřebovali jsme proces ve stylu Norimberského. Ne soudit a trestat konkrétní lidi, pachatele zločinů, ale odsoudit zločinný systém. Strávil jsem hodně času ve snaze přesvědčit o tom Jelcinovu vládu, ale Jelcin nakonec řekl ,ne‘. Důvodem, proč to odmítl, byl obrovský tlak Západu, aby se takový proces nekonal. Viděl jsem telegramy, co Jelcin dostával z celého světa, kde mu sdělovali, že v zahraničí jsou důrazně proti jakýmkoliv procesům, proti odhalování zločinů komunismu, proti otevírání archivů. Nakonec Jelcin ustoupil tomuto tlaku a nedovolil nám zahájit soudní proces.“

Socialismus v celé Evropě

V roce 1992 se však Bukovskému díky Jelcinovi podařilo dostat k tisícům archivních dokumentů. Obdržel status znalce u ruského Ústavního soudu a mohl si nechat předkládat archivní dokumenty. Neukázali mu sice všechny vyžádané, například seznam sověty placených západních novinářů, ale většinu ano. Protože však byly tajné, nesměl je kopírovat. Jenže pravidla o zacházení s tajnými dokumenty byla stará, z doby sovětského režimu. Zakazovala fotografování a xeroxování, ale chyběl v nich zákaz skenování, protože při jejich vytváření ho neznali.

„Ostatně i na Západě to v roce 1992 byla novinka a ruční skenery ještě nebyly v prodeji. Já jsem našel experimentální model u přítele, který podniká v počítačích, a koupil jsem jej od něho. Takže jsem přijel s notebookem a ručním skenerem. Seděl jsem jako přizvaný znalec u soudu s bývalými členy politbyra sedícími v jedné části místnosti a novými ministry Jelcinovy vlády sedícími v jiné části a já si uprostřed u stolku potichu skenoval 48 svazků tajných dokumentů. Oni nechápali, co dělám, a mně se podařilo zkopírovat několik tisíc stran různých dokumentů.“

Západ byl infiltrován Sověty daleko hlouběji, než jsme se domnívali. Navíc probíhala ideologická spolupráce západních levicových stran se Sovětským svazem. Například pokud jde o Evropskou unii, stojí za zaznamenání, že v polovině osmdesátých let si evropské levicové strany stěžovaly Gorbačovovi, že je těžké zorganizovat socialismus v jedné zemi a že by bylo dobré jej udělat v celé Evropě najednou.

Když jeden z mladších politiků, co se právě vrátil z cesty po západní Evropě, pochopil, co Bukovskij dělá, začal na to upozorňovat: „Kopíruje tajné dokumenty!“ V tu chvíli se Bukovskij zvedl, zaklapl počítač a okamžitě odjel na letiště a prvním letadlem opustil Rusko. Dnes jsou archivní dokumenty, které se Bukovskému podařilo naskenovat volně dostupné na internetové stránce The Bukovsky Archives.

„Samozřejmě, že na mě byli úřední představitelé strašně naštvaní, že jsem tyto dokumenty zkopíroval a pak i zveřejnil v knize Moskevský proces a asi 15 let mi odmítali dát vízum k návštěvě Ruska. Ale já nikdy nepřijímám ,ne‘ jako definitivní odpověď, nikdy se nevzdávám. Když jednou jel 18letý syn mých známých do Moskvy, nasměroval jsem ho do Gorbačovovy nadace. Požádal o povolení pracovat v archivech, pak odhalil hesla a okopíroval celý počítač. Přivezl mi dva gigabyty dokumentů, asi sto tisíc stránek. Takže v tu chvíli jsme měli ucelený obraz, co se za Gorbačovovy éry dělo.“

Co Bukovskij z archivů zjistil? „Západ byl infiltrován Sověty daleko hlouběji, než jsme se domnívali. Navíc probíhala ideologická spolupráce západních levicových stran se Sovětským svazem. Například pokud jde o Evropskou unii, stojí za zaznamenání, že v polovině osmdesátých let si evropské levicové strany stěžovaly Gorbačovovi, že je těžké zorganizovat socialismus v jedné zemi a že by bylo dobré jej udělat v celé Evropě najednou.“

Silný Sovětský svaz

Bukovskij citoval mnohé evropské levicové politiky, třeba bývalého francouzského prezidenta Françoise Mitterranda (1916–1996), španělského premiéra Felipa Gonzáleze nebo německého kancléře Willyho Brandta (1913–1992), kteří říkali: „Potřebujeme silný Sovětský svaz, protože zhroucení socialismu na Východě by způsobilo krizi této myšlenky na Západě.“

Bukovskij citoval mnohé evropské levicové politiky, kteří říkali: Potřebujeme silný Sovětský svaz, protože zhroucení socialismu na Východě by způsobilo krizi této myšlenky na Západě.

Před 15 lety napsal s dalším bývalým ruským disidentem Pavlem Strojlovem knihu EUSSR: The Soviet Roots of European Integration (EUSSR. Sovětské kořeny evropské integrace), ve které na základě dokumentů získaných v devadesátých letech ze sovětských archivů popsali plány na transformaci Evropské unie do Unie socialistických republiky podle vzoru Sovětského svazu.

V rozhovoru pro italský časopis Radici Cristiane připomíná, co byly cíle všech socialistů, co chtěli zlikvidovat – soukromé vlastnictví, rodinu a národní stát. A upozorňuje, že například stejně jako SSSR se snažil likvidovat národní státy a vytvořit sovětského člověka, nyní se Brusel snaží vytvořit evropského člověka.

Zločin xenofobie

Bukovskij kritizoval EU mimořádně tvrdě, přičemž tato jeho kritika měla základ jednak ve zkušenosti se sovětským totalitním režimem, jednak ve znalosti dokumentů z archivů sovětského politbyra i z osobního archivu Michaila Gorbačova. Na přednášce v Cato Institutu i na mnoha dalších fórech varoval, že v Evropě vzniká nové monstrum, že EU se v mnoha ohledech podobá Sovětskému svazu:

„Uznávám, že je to chabá kopie Sovětského svazu, zatím v Evropě nevybudovali gulag. Ale nepřekvapilo by mě, kdyby to udělali. Podívejte se, co dělají, a jaké struktury a jak budují. Například donutili Irsko, aby hlasovalo pro Lisabonskou smlouvu, která má nahradit Evropskou ústavu dříve odmítnutou Francií a Nizozemskem a zadními vrátky pod názvem Lisabonská smlouva znovu vrácenou.

Bukovskij upozorňuje, že podle Lisabonské smlouvy bude moci Europol stíhat evropské občany i za „zločin“ xenofobie, přestože neexistuje v trestním zákoníku žádné civilizované země. Když dnes v Británii pronesete vtip o homosexuálech nebo o lidech jiné rasy, mohou vás také zavřít, právní podklady už pro to byly vytvořeny.

Ta přináší například evropskou policii, která má požívat diplomatické imunity. Jak se vám to líbí? Policista s diplomatickou imunitou přijde, vezme si, co bude chtít, zmlátí mě a já ho ani nemůžu žalovat. Nebo tato policie bude mít právo vydávat stíhané osoby z jedné země do druhé, aniž by o tom jednal soud.“ Bukovskij upozorňuje, že podle Lisabonské smlouvy bude moci Europol stíhat evropské občany i za „zločin“ xenofobie, přestože neexistuje v trestním zákoníku žádné civilizované země:

„Nebo nám naše úřady už velmi potichu vysvětlily, že kdo by něco namítal proti imigrační politice Evropské unie, bude obviněn z rasismu. Nebo zavádějí termín nenávistné řeči, za jejichž pronášení vás mohou trestat. To mi připomíná mé mládí, kdy lidi mohli být zavřeni za vtipy. Když dnes v Británii pronesete vtip o homosexuálech nebo o lidech jiné rasy, mohou vás také zavřít, právní podklady už pro to byly vytvořeny.“

A dodává „Evropská unie se stává čím dál bizarnější. Každá země, která se stane členem, má schválit přibližně 80 tisíc stránek směrnic a předpisů. To je samo o sobě šílené. Dále, protože parlamenty států nedostanou dost času, aby zjistily, oč jde, žádá se od nich pouze, aby to odkývaly. Stejně nemají právo něco měnit, ani když je legislativa nesmyslná. EU je případ demokracie, která zešílela.“

Nebezpečná ideologie

Bukovskij byl sice i velkým kritikem současného ruského prezidenta Vladimira Putina, angažoval se na dálku v ruském opozičním hnutí s Garrim Kasparovem, Borisem Němcovem (1959–2015) a Michailem Kasjanovem a v roce 2007 byl dokonce nominován opozičním hnutím jedním z kandidátů na ruského prezidenta (volební komisí však nebyl registrován, proto reálně nekandidoval), nicméně protože žil ve Velké Británii, více se věnoval britské politice. Podporoval stranu UKIP Nigela Farage a odchod Británie z EU.

Ve videu z roku 2010 adresovaném nejen britským spoluobčanům srovnává sovětské a bruselské politické instituce a ukazuje jejich paralely – demokratické deficity a totalitní sklony. Své vystoupení zakončil slovy: „Já jsem vaši budoucnost zažil a nefungovalo to.“ Kritizoval také na Západě vnucovaný orwellovský jazyk politické korektnosti, například v přednášce Politická korektnost může být horší než leninismus v bulharské Sofii v roce 2009.

Čelíme závažné nebezpečné ideologii, která se projevuje i v pitomých a absurdních věcech, jako je politická korektnost, a která usiluje o zničení naší společnosti. Například současná legislativa již obsahuje v trestním zákoníku paragraf o nenávistné řeči, což mi připomíná nechvalně proslulý paragraf 70 sovětského trestního zákoníku, podle kterého jsem byl i já odsouzen a strávil několik let ve vězení.

Argumentoval, že nejde o nahodilé excesy šílenců, ale o dlouhodobý tlak vycházející už od filozofů Frankfurtské školy, který je nyní již nejen pevně usazen na univerzitách a v médiích, ale leckde i kodifikován v trestním zákoníku jako „nenávistná řeč“.

„Čelíme závažné nebezpečné ideologii, která se projevuje i v pitomých a absurdních věcech, jako je politická korektnost, a která usiluje o zničení naší společnosti. Například současná legislativa již obsahuje v trestním zákoníku paragraf o nenávistné řeči, což mi připomíná nechvalně proslulý paragraf 70 sovětského trestního zákoníku, podle kterého jsem byl i já odsouzen a strávil několik let ve vězení.“

Řekl v Sofii Bukovskij a upozorňoval (již v roce 2009!), že je cenzura na podporu politické korektnosti a menšin všudypřítomná a podporovaná i trestním zákoníkem, a varoval, že zatímco nyní byl v Británii někdo za vtip o homosexuálech potrestán peněžitou pokutou, brzy se to bude trestat vězení: „Věřte mi, jsem starý mukl a poznám, když něco začíná smrdět vězením.“

Nepohodlný všem politikům

Bukovskij viděl, že tento boj se západní novou levicí, se všemi těmi pokrokáři, společnost prohrává, ale nevzdával se. Stále varoval, že jakmile se jakákoliv utopie začne prosazovat násilím, včetně trestního zákoníku či zastrašování v zaměstnání, vždy to vede ke gulagům a psychuškám, kam jsou oponenti utopie zavíráni. Navzdory tomu dál přednášel a publikoval.

Vladimir Bukovskij byl nepohodlný v podstatě všem politikům, nejen těm sovětským, kteří se ho v roce 1976 rádi zbavili

Anglického vydání své knihy Moskevský proces, která vyšla rusky v roce 1995 (česky před pěti lety), se dočkal až letos. V rozhovoru při této příležitosti – měsíc před svou smrtí – Bukovskij prohlásil, že levice v USA i Velké Británii bránila jejímu zveřejnění, protože v ní dokazuje, že v době SSSR spolupracovala se sovětskými komunisty.

Bukovskij říkal a hájil pravdu, o níž byl přesvědčen, bez ohledu na nevýhody a strádání, které mu to přinášelo. Buď byl statečný, nebo měl v mozku odpojené centrum strachu, podobně jako americký astronaut Neil Armstrong (1930–2012), každopádněbyl nepohodlný v podstatě všem politikům, nejen těm sovětským, kteří se ho v roce 1976 rádi zbavili.

Konzervativní cenzura

Smutné je, že Bukovského cenzuroval i konzervativní CATO Institut, jehož byl členem. Na webu CATO Institutu je Bukovského přednáška sestříhaná na sedm minut a ponechána pouze část, kde kritizuje Putina a Rusko, přestože její naprostá většina byla věnována srovnání EU a SSSR. Část, kde Bukovskij kritizuje EU, byla z videa vystřižena, a byla smazána i z audionahrávky. Přitom původně byl na webu CATO Institutu záznam celý, jak ukazuje například zpráva na webu Konzervativní strany, kde je odkaz na celý videozáznam Bukovského projevu, který však nefunguje.

Smutné je, že Bukovského cenzuroval i konzervativní CATO Institut, jehož byl členem. Ale tak to chodí. Hrdinové jsou svému okolí často nepohodlní.

Naštěstí celý přepis Bukovského projevu zveřejnil CATO Institut i v tištěné podobě v Cato’s Letter (2010/1), kterou stejně snadno jako digitální záznam na webu upravit nejde – pdf je k dispozici i na webu CATO Institutu, ale přes vyhledávání pomocí klíčových slov se k němu nedostanete, je třeba jej zadat přímo. Ale tak to chodí. Hrdinové jsou svému okolí často nepohodlní.

Poslední rozloučení se statečným hrdinou Vladimirem Bukovským, který otevřeně hájil svůj názor a veřejně říkal nepříjemné pravdy o SSSR i EU, se konalo v úterý 19. listopadu v kapli londýnského hřbitova Highgate a mše se odehrála podle ruské pravoslavné církve.

(Chcete-li na Vladimira Bukovského vzpomenout četbou jeho textů, další odkazy najdete na jeho webu https://www.vladimirbukovsky.com/.)

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!