130 let
„Shledávám tyto komentáře naprosto šokujícími,“ řekl premiér Morrison televizi...

„Shledávám tyto komentáře naprosto šokujícími,“ řekl premiér Morrison televizi ABC ještě před schůzkou s tureckým velvyslancem, kterého si kvůli Erdoganovým výrokům povolal. | foto: Reuters

Rozejde se Turecko se spojenci v Severoatlantické alianci?

  •   17:13
Turecko se vzdálilo principům, s nimiž vstupovalo do NATO. Ukazuje to mimo jiné i jeho volba mezi nákupem ruského raketového systému S-400 a dodávkami moderních amerických letounů F-35. Píše Lubomír Světnička.

Americké ultimátum Turecku zní: buď se vzdáte nákupu protivzdušného raketového systému S-400 z Ruska, nebo v projektu letounů páté generace F-35 končíte – žádný ze stovky objednaných strojů nedostanete a navíc pocítíte sankce. Ankara už ruský systém v hodnotě 2,5 miliardy dolarů koupila a jeho dodání začalo v červenci.

USA a další členské státy NATO, jehož je Turecko členem od roku 1952, nákup kritizují od chvíle, kdy Ankara začala s Moskvou obchod vyjednávat. Spojenci kvůli chování Ruska v uplynulých letech považují systém S-400 za ohrožení, navíc není kompatibilní s jinými systémy, a proto nelze zapojit do protivzdušné obrany Aliance.

Pro Američany je problémem, že by ruský systém mohl získávat citlivá data o nových letounech F-35, které se v příštích letech stanou standardem vzdušných sil NATO. Jde však o vyústění mnohem většího problému, který se týká především tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana.

Erdoganův antiamerikanismus

Nákup ruského systému a ochlazování vztahů s USA vyvolávají obavy ze spolehlivosti Turecka jako spojence. NATO je víc než bezpečnostní spojenectví – jde o společenství zemí, které sdílejí podobné hodnoty a principy. Proto je otázkou, zda by dnešní Turecko pozvánku k členství v NATO dostalo.

Erdoganův antiamerikanismus je důsledkem americké kritiky dodržování lidských práv v Turecku a podpory islamistů v Sýrii i nepřijatelnosti spolupráce USA se syrskými Kurdy a jejich ochrany v boji proti Islámskému státu.

Západní, především americká kritika prezidenta Erdogana je oprávněná. „Jde o reálnou obavu, že nákup S-400 je symbolem odpoutání Turecka od Západu a začátek mocenských ambicí země na Bosporu, ke kterým jí může pomoci spíše Rusko a Čína než demokratické NATO a EU,“ uvedl analytik Lukáš Dyčka z vysoké školy Baltic Defence College v estonském Tartu. A připomněl, že ochlazení vztahů dvou významných členů NATO není nic nového.

Nastalo už při krizích na Kypru v letech 1964 a 1974 či při americké invazi do Iráku v roce 2003. Až za prezidenta Erdogana však neshody přicházejí při každém větším problému na Blízkém východě. Ať jde o sankce proti Iránu, intervenci v Libyi, občanskou válku v Sýrii či vztah k Egyptu či Rusku, Ankara a Washington jsou téměř vždy na opačné straně. Nákup systému S-400 podle Dyčky představuje pouhou kapku ve špatných vztazích obou zemí v uplynulém desetiletí – možná ale poslední.

Erdoganův antiamerikanismus je důsledkem americké kritiky dodržování lidských práv v Turecku a podpory islamistů v Sýrii i nepřijatelnosti spolupráce USA se syrskými Kurdy a jejich ochrany v boji proti Islámskému státu. Cílí především na domácí populaci a je symbolem bouchnutí silného vůdce, že Turecko je na Západu nezávislé. Přitom před Erdoganovým postupným posunem k islámštější identitě Turecko bylo sekulární a usilovalo o členství v Evropské unii navzdory jejím frustrujícím odmítavým výmluvám.

Ignorování velkých ústupků

Erdoganovo „bouchnutí“ by bolelo. Dlouholetý spojenec s klíčovou geostrategickou pozicí, zejména přístup k Černému moři na jihozápadní hranici Ruska, má druhou nejpočetnější armádu v NATO po USA. Podle americké vyslankyně při NATO Kay Hutchisonové by turecký nákup ruského systému mohl pomoci Kremlu oslabit Alianci. „Musíte si vybrat. Můžete mít jedno nebo druhé, ale ne obojí,“ vyzvala Hutchisonová. Turecký prezident i další představitelé však výzvy i ultimáta odmítli – od smlouvy s Ruskem neodstoupí.

Američané i spojenci v NATO ve snaze zabránit nákupu z Ruska udělali velké ústupky, ale Erdogan je ignoroval – například výhodný nákup amerických či evropských systémů, americký souhlas s tureckým obsazením severní části Sýrie či americký odklon od spojenectví s kurdskými milicemi

Nejnověji šéf turecké diplomacie Mevlüt Cavusoglu řekl: „Koupili jsme S-400 a domlouváme jeho dodání.“ Erdogan pak několikrát prohlásil: „Uzavřeli jsme dohodu. Jsme rozhodnutí. Je vyloučeno, že bychom udělali krok zpět.“ O situaci dokonce na jaře hovořil telefonicky se svým americkým protějškem Donaldem Trumpem, jemuž navrhl vytvoření turecko-americké pracovní skupiny, která by se sporem zabývala. Washington ale trvá na svém a Erdogan od té doby navštívil Moskvu.

Američané i spojenci v NATO ve snaze zabránit nákupu z Ruska udělali velké ústupky, ale Erdogan je ignoroval – například výhodný nákup amerických či evropských systémů, americký souhlas s tureckým obsazením severní části Sýrie či americký odklon od spojenectví s kurdskými milicemi. Americký protivzdušný systém Patriot, který Pentagon nabídl jako alternativu a je zřejmě cenově dostupnější než ruský S-400, by prý Ankara koupila, jen pokud by nabídka Washingtonu byla stejně dobrá jako Moskvy.

Nerozptýlené obavy

Turecko se zřejmě stane první členskou zemí NATO vybavenou moderním ruským systémem. Turecká armáda bude záviset na výzbroji země, která považuje Alianci za nepřítele. Experti přirovnávají akci Ankary k „trojskému koni“. Jedním z problémů může být, že turecká armáda bude potřebovat k výcviku ruské instruktory. Systém S-400 by měl být součástí protivzdušné obrany, tudíž by měli mít přístup na velitelství tureckých vzdušných sil.

Ruský systém k identifikaci přátelských a nepřátelských strojů, které by měl zaměřit a sestřelit, má být softwarově propojen s tureckými letouny F-16 a v budoucnu také s novějšími letouny. Je tedy otázkou, zda Ankara ruským instruktorům umožní přístup k softwaru svých letounů a zda nechá „kolovat v žilách“ své protivzdušné obrany ruský software.

Ankara navrhla, že turecké letectvo bude nezávislé na protivzdušné obraně a turečtí operátoři pro ruské systémy budou školení v Rusku, místo aby se ruští instruktoři pohybovali na tureckých základnách. Obavy Američanů a spojenců, že by radary systému S-400 shromažďovaly data o nových letounech F-35 a předávaly je Rusům, to ale nerozptýlilo.

Ankara navrhla, že turecké letectvo bude nezávislé na protivzdušné obraně a turečtí operátoři pro ruské systémy budou školení v Rusku, místo aby se ruští instruktoři pohybovali na tureckých základnách. Obavy Američanů a spojenců, že by radary systému S-400 shromažďovaly data o nových letounech F-35 a předávaly je Rusům, to ale nerozptýlilo.

Letecký časopis Airforce Times upozornil, že státy NATO používají u letounů a protivzdušné obrany šifrované datové spojení Link 16, které umožňuje vojenským letadlům, lodím a pozemním jednotkám sdílet bojiště téměř v reálném čase. Navíc systém pro rozpoznávání přátelských a nepřátelských letounů (IFF) by musel být s ruským systémem propojen, aby stroje F-35 v tureckých službách mohly v dosahu střel S-400 létat a neohrožovalo je sestřelení.

„Radary S-400 mohou fungovat jako platforma pro sběr elektronických a signálních informací o F-35,“ varoval analytik Aaron Stein z amerického think tanku Atlantic Council. Provoz strojů F-35 v blízkosti systému S-400 by pak podle expertů vedl k tomu, že se ruský systém díky sběru dat naučí přenos šifrování a pozná přísně tajné parametry technologie „stealth“, která letoun činí pro radary obtížně zachytitelným.

Důsledek sankcí

V důsledku postoje Ankary Američané zastavili výcvik tureckých pilotů na nových letounech. Vedle dodávek letounů je pak také ohrožena výroba součástek pro letouny v Turecku – až 900 v každém. Američané si loni nechali vypracovat analýzu, podle níž by trvalo až dva roky, než by byla nahrazena turecká výroba.

Sankce by postihly několik klíčových firem tureckého obranného průmyslu, protože by nemohly používat americké součástky a nesměly by svou produkci uplatnit na americkém trhu. Přitom Ankara jako člen konsorcia investovala do programu F-35 více než 1,2 miliardy dolarů. Turecká vláda může chtít peníze vrátit, ale je otázkou, zda by se jich dočkala.

Sankce by postihly několik klíčových firem tureckého obranného průmyslu, protože by nemohly používat americké součástky a nesměly by svou produkci uplatnit na americkém trhu. Přitom Ankara jako člen konsorcia investovala do programu F-35 více než 1,2 miliardy dolarů. Turecká vláda může chtít peníze vrátit, ale je otázkou, zda by se jich dočkala.

„Mít letoun F-35 je v tuto chvíli důležité i pro Turky. Není to tak, že by mávli rukou, a řekli, my v programu nebudeme. Do poslední chvíle budou licitovat,“ tvrdí letecký expert Jan Čadil. Vyloučení Turecka z projektu by podle něho mělo dopad na celý program, protože turecké firmy vyrábějí některé části pro všechny letouny F-35.

Navíc Ankara nedávno vyslala nový vzkaz: když nedostaneme stíhačky F-35, vyrobíme si vlastní. Na květnovém aerosalonu v Paříži Turci představili model nového stroje TF-X, jenž se podobá americkému letounu F-35. „Slíbili jsme, že to bude nejlepší stíhačka v Evropě,“ prohlásil šéf státního leteckého koncernu Turkish Aerospace Industries Temel Kotil. Letoun má podle něho poprvé vzlétnout v roce 2025 a do výzbroje být zařazen o tři roky později.

Turecko, USA, ruský protivzdušný raketový systém S-400

Pragmatik

Turecký vládce Erdogan nemá pověst pošramocenou jen v zahraničí. Jistou ztrátu pozice doma ukázala nedávná porážka jeho vládnoucí strany AKP v komunálních volbách. Odráží se v ní frustrace z recese, propadu měny a z odlivu zahraničních investic. Erdogan na to reagoval po svém – obvinil USA a židovské bankéře.

Turecká exilová opozice často označuje Erdoganovu vládu za „diktaturu, která změnila Turecko v gulag“. Není divu. Po zmaření „vojenského převratu“ 15. července 2016 byly desítky tisíc Turků uvězněny a obviněny z terorismu a více než 100 tisíc úředníků a státních zaměstnanců propuštěno.

Erdogan je pragmatik, a proto ví, že nákup ruského systému S-400 může zemi přivést k ekonomické katastrofě. Americké sankce by tureckou ekonomiku ještě více posunuly k propasti.

Podle studie amerického Modern War Institute při akademii ve West Pointu slouží nejnovější Erdoganovy kroky k tomu, aby z něho neshody se Západem udělaly „hrdinu, který činí obtížná, ale nezbytná rozhodnutí k šíření neoosmanské moci“ v regionu. Erdogan je současně pragmatik, a proto ví, že nákup ruského systému S-400 může zemi přivést k ekonomické katastrofě. Americké sankce by tureckou ekonomiku ještě více posunuly k propasti.

„Přetrhání vztahů Turecka a NATO jako součást Erdoganova krátkodobého upevnění moci povede k dlouhodobému oslabení turecké ekonomiky a armády,“ tvrdí analytici. Východiskem může být, že „nejbližší vlivní“ přinutí Erdogana, aby se vzpamatoval. V důsledku centralizace moci však může jen on rozhodnout, zda Turecko bude úspěšné díky pokračování ve spojenectví se Západem nebo bude sledovat ruské vazby a nadále rozšiřovat a upevňovat autoritářský režim.

V obou případech to pro Erdpgana bude špatná volba. Erdoganova vládní AKP v nedávných komunálních volbách ztratila dvě největší a nedůležitější města celkově s 20 miliony obyvatel – Ankaru, a především svou tradiční baštu Istanbul, jehož byl v minulosti Erdogan primátorem.

Udržme Turecko na orbitě

Západ by se měl pokusit udržet Turecko jako svého spojence, říká bezpečnostní analytik Lukáš Dyčka, který působí na vysoké škole Baltic Defence College v estonském Tartu.

ČESKÁ POZICE: Turecko v minulosti často oponovalo spojencům, ale nikdy stejně ostře jako v současnosti.

DYČKA: Základ ideologie současné vládnoucí turecké elity tvoří antiamerikanismus. Podle průzkumu z roku 2017 se sedm z deseti Turků cítí ohroženo americkou politikou, a toto číslo přibližně od roku 2013 roste. Erdogan využije americký tlak k mobilizaci mas a ke své podpoře.

ČESKÁ POZICE: Existuje řešení, nebo jde o skutečný odklon země od NATO?

DYČKA: Cílem by měl být spíše režim, ale pokusit se udržet zemi na orbitě Aliance. V minulosti v takové situaci zafungovala armáda, která představovala protiváhu politické elitě, když se ji vládnoucí klika pokusila od Západu odpoutat. Po neúspěšném puči v roce 2016 však taková možnost zřejmě zmizela.

Washington se nechal vmanipulovat do situace, kdy sankcemi musí postihnout celé Turecko. Přitom naprosté většině turecké společnosti je zřejmě jedno, jestli její armáda získá S-400 nebo F-35. Co jedno není, je dopad sankci a ekonomický propad, pokud turecké firmy přestanou na programu F-35 participovat.

ČESKÁ POZICE: Vše tedy závisí na tureckém prezidentu Erdoganovi?

DYČKA: Kromě dohody s USA nemá Erdogan jinou dobrou možnost. Kvůli tomu, kolik politického kapitálu investoval do svého antiamerického postoje, by se však jakýkoliv jeho ústupek rovnal politické prohře. Doufejme, že dveře k potenciálnímu urovnání situace nejsou zavřené.

Autor: Lubomír Světnička
  • Vybrali jsme pro Vás