Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Rudá Vídeň v ohrožení? Pravicová FPÖ se veze na uprchlické vlně

Evropa

  14:05
Stavba nové dálnice, rozvoj hromadné dopravy, financování kultury a školství, ochrana přírody, podpora drobného podnikání a rodin s dětmi – klasická témata regionálních voleb. Jenže se zdá, že nadcházející zemská hlasování v Horních Rakousích a Vídni opanuje jiná otázka – uprchlická krize. Jen o minulém víkendu přišlo do alpské republiky přes 20 tisíc běženců. Pro místní úřady výzva – a pro opoziční Svobodné velká šance.

Předseda Svobodných Heinz-Christian Strache má mnohem vyšší ambice než působit ve vídeňské městské politice. I kdyby se stal starostou, vnímal by to bezpochyby jen jako odrazový můstek pro pokus o získání postu rakouského kancléře. foto: Reuters

Na první pohled asi vše zůstane při starém. Je celkem málo pravděpodobné, že by ve Vídni nebo v Horních Rakousích došlo po blížících se volbách k zásadnímu politickému zemětřesení. V metropoli na Dunaji podle všeho dále povládne sociální demokrat Michael Häupl, tradiční průmyslový region hraničící s Jihočeským krajem povede jako v minulých dvaceti letech Josef Pühringer se svými křesťanskými demokraty (ÖVP). Leda že by volební zisky pravicově populistické FPÖ překonaly již tak vysoká očekávání.

Haiderovo dědictví

Svobodní jsou mezinárodním pojmem už od dob svého bývalého předsedy, známého euroskeptika a xenofoba Jörga Haidera. Když strana pod jeho vedením v roce 2000 vstoupila do vlády, stalo se Rakousko terčem „sankcí“ ze strany svých evropských partnerů. O pět let později se zdálo, že FPÖ zvoní hrana. Haider se svými věrnými odešel, obliba formace se načas zasekla kolem deseti procent. Při posledním celostátním hlasování, které se odehrálo před dvěma lety, byla už ale na dvojnásobku.

Statistiky z Horních Rakous a Vídně, která je zároveň hlavním městem i spolkovou zemí, jsou pro Svobodné neméně povzbudivé

A podle aktuálních průzkumů by ji na celostátní úrovni volila až třetina Rakušanů. Více než některou z tradičních „velkých“ stran, ÖVP nebo SPÖ.

Statistiky z Horních Rakous a Vídně, která je zároveň hlavním městem i spolkovou zemí, jsou pro Svobodné neméně povzbudivé. FPÖ v obou regionech figuruje na druhém místě za vládnoucími křesťanskými respektive sociálními demokraty a může se těšit na zisky kolem 30 procent hlasů. A okolnosti naznačují, že by u toho 27. září a 11. října nemuselo zůstat.

Stagnace

Svobodným hraje do karet hned několik skutečností. Rakousku vládne už déle než osm let velká koalice SPÖ a ÖVP, kterou charakterizují ne zrovna oslnivé výsledky a klesající popularita. Všeobecná stagnace se podle rakouských komentátorů projevuje i na regionální úrovni. Nezaměstnanost je zde sice na evropské poměry nízká (asi šestiprocentní, průměr EU se pohybuje kolem 11 procent), Rakušané ale cítí, že narůstá. Podle televizní stanice ORF nejvíce právě v tam, kde se bude v nejbližších dnech a týdnech volit – v hospodářsky nejsilnějších spolkových zemích Vídni a Horních Rakousích.

Rakousku vládne už déle než osm let velká koalice SPÖ a ÖVP, kterou charakterizují ne zrovna oslnivé výsledky a klesající popularita

Region hraničící s Českem, který patřil k tahounům poválečného hospodářského zázraku, nyní spíše stagnuje. Místní podnikatelé si stěžují zejména na byrokratické překážky, zbytečné regulace a nízké investice do vzdělání, vědy a vývoje nových technologií, napsal týdeník Profil.

Není divu, že to mnozí připisují zemské reprezentaci, v jejímž čele už dvě desítky let stojí Josef Pühringer z ÖVP. Ten v posledních letech spolupracoval se Zelenými, podobně jako vídeňský starosta Häupl z SPÖ. V obou zemích nadále platí tradiční proporční systém, na jehož základě jsou ve vládě zastoupeny všechny strany, které se probojují do místního parlamentu. De facto ale vládne ta nejsilnější, v případě potřeby se slabším koaličním partnerem.

Vídeňský úspěch

Vídeňský senát si podle mnohých v posledních letech vedl úspěšně. Rakouská metropole se letos podle poradenské firmy Mercer stala v celosvětovém srovnání už pošesté v řadě nejpřívětivějším městem k životu. „Rudo-zelená koalice byla úspěšná, protože Vídeň změnila,“ myslí si například Barbara Tóthová z magazínu Falter. Podařilo se jí prý pozitivně ovlivnit přístup k veřejné dopravě a výrazně podpořit chodce a cyklisty. Symbolem této politiky se podle Tóthové stal vítězný spor o utlumení automobilové dopravy na důležité obchodní tepně Mariahilfer Straße.

Oblíbený předseda FPÖ Heinz-Christian Strache, který stranu vytáhl z posthaiderovské mizérie, ve Vídni opět osobně kandiduje na post starosty

Tóthová ale zároveň přiznává, že v jiných oblastech mezi koaličními partnery panovaly velké neshody. Sociální demokraté a Zelení se například nedokázali domluvit na reformě vídeňského volebního práva, které silnějším stranám poskytuje aritmetické výhody. „Bylo přitom zničeno mnoho ze vzájemné důvěry,“ vysvětlila ČESKÉ POZICI Tóthová. Podle jejího názoru není proto obnovení koalice po volbách samozřejmé. Ale pokud nebude zbytí, vidí ji jako „logickou odpověď“. Spolupráci SPÖ se Svobodnými, kteří zřejmě skončí na druhém místě, za příliš pravděpodobnou nepovažuje.

Co když ale Svobodní volby v metropoli vyhrají? Nemožné to není. Předvolební průzkumy jim přisuzují jen o pár procentních bodů méně než sociálním demokratům. Navíc se může kdykoli vyhrotit uprchlická krize. Oblíbený předseda FPÖ Heinz-Christian Strache, který stranu vytáhl z posthaiderovské mizérie, ve Vídni opět osobně kandiduje na post starosty. Se svými plány na změnu se rozhodně netají. Pokud zvítězí, chce „podat ruku“ SPÖ. Společně by pak mohli třeba vyvolat nové hlasování o průjezdnosti Mariahilfer Straße, zavést ve městě občanské bezpečnostní hlídky, snížit zadlužení či zeštíhlit samosprávu, řekl Strache agentuře APA.

Migrační kořeny a únava

Pomoci může šéfovi FPÖ skutečnost, na kterou upozorňují rakouská média: že vídeňské volby se nebudou rozhodovat v levicově-liberálním historickém centru, kde žije relativně málo lidí, ale spíše ve velkých okrajových čtvrtích. I na vídeňských sídlištích se lidé potýkají s nízkými příjmy, nezaměstnaností či integrací cizinců. Obyvatelé rodinných domků zase často řeší své pohodlí a dojíždění za prací. Vídeň se navíc před očima mění – za posledních deset let vzrostl počet jejích obyvatel o deset procent na 1,77 milionu a do roku 2029 se počítá s dalším minimálně čtvrtmilionovým přírůstkem. Už dnes má každý druhý obyvatel Vídně migrační kořeny a plná čtvrtina disponuje jiným než rakouským pasem.

Úvahám o rudo-modré spolupráci nahrává i to, že pro ni od léta existuje nový precedens v nejvýchodnější spolkové zemi Burgenlandu

Ke znejistění ze změn, mezi které patří například stoupající nájmy a proměna charakteru některých čtvrtí, se přidává jistá únava z dlouhého vládnutí Michaela Häupla. Průzkumy naznačují, že by si více než polovina Vídeňanů po dvaceti letech s ním přece jen přála nějakou změnu. Úvahám o rudo-modré spolupráci nahrává i to, že pro ni od léta existuje nový precedens v nejvýchodnější spolkové zemi Burgenlandu.

Má Strache skutečně naději na úspěch? „V současné době je to velmi těžké odhadnout, protože uprchlická otázka každý den mění podmínky,“ myslí si Barbara Tóthová. Město se podle ní doposud s náporem imigrantů vyrovnávalo se ctí, situace se ale prý přiostřuje. Vídeňané si začínají klást otázky, jak dlouho nově příchozí zůstanou a co to bude znamenat.

Politolog Oliver Rathkolb: „Hospodářské křídlo ÖVP, do nějž lze počítat i vicekancléře, si nepřeje rychlou změnu směrem ke koalici s FPÖ“

„Obavy a starosti nahrávají samozřejmě Strachemu,“ zdůrazňuje Tóthová. „Pokud by se stal starostou, byl by to zásadní kulturní přelom. ,Rudé Vídni‘ vládne už dobrých sto let s výjimkou období nacismu sociální demokracie, která tu má velkou tradici jako ,levicová avantgarda‘,“ dodává Tóthová. Volba Stracheho do čela hlavního města by podle ní byla mezníkem nejen pro samotnou Vídeň, ale celé Rakousko.

Vidinu, že se do čela Vídně postaví předseda FPÖ, naopak odmítá přední rakouský politolog Oliver Rathkolb: „To si neumím představit, protože by potřeboval koaliční partnery,“ sdělil ČESKÉ POZICI. Případný úspěch Svobodných v hlavním městě by podle něj ani neměl zvlášť silný vliv na celostátní politiku: „Podle mého názoru by spíše posílil soudržnost obou vládních stran, protože by obě při předčasných volbách výrazně ztratily,“ vysvětluje Rathkolb a dodává: „Hospodářské křídlo ÖVP, do nějž lze počítat i vicekancléře, si nepřeje rychlou změnu směrem ke koalici s FPÖ.“

Panika není na místě?

Není se tedy třeba obávat „říjnové revoluce“, kterou v předvolebním boji Heinz-Christian Strache ohlásil? Panika není na místě, zamyšlení nad stoupajícími preferencemi Svobodných však ano. „Dokumentační archiv rakouského odboje (DÖW) označil FPÖ za pravicově extremistickou poprvé v roce 1993,“ napsal ČESKÉ POZICI jeho pracovník a odborník na ultrapravici Andreas Peham.

Svobodní podle politologa trvají na rigidním hájení „pevnosti Evropa“ a uprchlíkům většinou upírají jakékoli humanitární motivy pro jejich příchod

FPÖ podle něj prodělala přibližně v letech 1996 až 2005 období umírnění a přiblížení se politickému středu, během nějž se snažila o oslovení širších vrstev voličů a podíl na vládě. Po odštěpení Haiderovy BZÖ prý Heinz-Christian Strache zavedl Svobodné zpět na pravý okraj. V následujících pěti letech nebyla strana podle Pehama jen pravicově extremistická, ale otevřeně se na více úrovních propojovala i s neonacistickými skupinami.

„Od roku 2010 se Strache podobně jako dříve Haider snaží předepisovat FPÖ odstup od neonacismu,“ objasňuje Peham s tím, že se to týká i distance vůči zahraničním stranám typu maďarského Jobbiku nebo německé NPD. Jistá opatrnost se podle něj ale týká jen stranické špičky. „FPÖ se v každodenní agitaci od roku 2010 chová o něco opatrněji – přesto ji lze v ideologickém ohledu charakterizovat jako pravicově extrémistickou,“ myslí si Peham. „Především proto, že se od roku 2011 i ve stranickém programu hlásí k ,německému národnímu společenství‘,“ dodává. Voliči FPÖ se podle něj dělí na ideologicky přesvědčené a ty, kteří jsou obecně nespokojení a stranu volí jen z protestu.

I Peham soudí, že téma přílivu uprchlíků je pro FPÖ vzhledem k jejímu základnímu „rasisticko-štvavému“ postoji v předvolebním boji ve Vídni „nanejvýš důležité“. Nahrává jí prý i skutečnost, že současná politická reprezentace je řešením vzniklé situace „přetížena“. Svobodní podle politologa trvají na rigidním hájení „pevnosti Evropa“ a uprchlíkům většinou upírají jakékoli humanitární motivy pro jejich příchod. „V podání FPÖ se tak lidé, kteří hledají ochranu, stávají kriminálníky,“ uzavírá Peham.

Vyšší ambice

Jisté je také to, že samotný Heinz-Christian Strache má mnohem vyšší ambice než působit ve vídeňské městské politice. I kdyby se stal starostou, vnímal by to bezpochyby jen jako odrazový můstek pro pokus o získání postu rakouského kancléře. A pokud FPÖ neuspěje tak, jak doufá? Pro opoziční práci v metropoli se mnou nepočítejte, vzkázal šéf Svobodných svým voličům. A rovnou jim za sebe nabídl náhradu – svého blízkého spolupracovníka Johanna Gudenuse. Právě on by se za příznivých okolností mohl stát jedním ze dvou vicestarostů města.

Pro opoziční práci v metropoli se mnou nepočítejte, vzkázal šéf Svobodných svým voličům. A rovnou jim za sebe nabídl náhradu – svého blízkého spolupracovníka Johanna Gudenuse.

Tato vyhlídka řadu pozorovatelů znepokojuje. Podle Andrease Pehama je Gudenus důležitý zástupce „pravicově extrémního (buršáckého) jádra FPÖ“ a jako jeden ze Stracheho nejbližších důvěrníků má ve straně „ohromný vliv“. Pro mnohé straníky je prý právě on zárukou, že se Svobodní neposunou příliš do politického středu.

Christa Zöchlingová z týdeníku Profil připomíná, že jej do strany přivedl jeho otec, bývalý aktivní politik FPÖ a popírač holocaustu John Gudenus. Sám Johann Gudenus pak nedávno zdůrazňoval, že je třeba v Rakousku „uklidit“ a na „azylové podvodníky vytáhnout obušek“. Upozornil na sebe také přátelskými styky s čečenským vládcem Ramzanem Kadyrovem či rolí „pozorovatele“ při loňském referendu na Krymu, které podle něj proběhlo zcela podle demokratických pravidel. Netřeba dodávat, že by se známý xenofob a štvavý řečník ve vedení kosmopolitní Vídně řádně vyjímal.

Na obavy z toho a z obecného vzestupu FPÖ sází i současný starosta Michael Häupl, který se snaží stylizovat do role hlavního obránce města proti Svobodným. Doufá, že se mu tím podaří zmobilizovat relativně spokojené a tím pádem spíše pasivní voliče a že se minimálně zopakuje vysoká volební účast z roku 2010, kdy přišlo hlasovat více než 67,6 procenta občanů. Stane se tak? Na odpověď si budeme muset počkat do poloviny října.