Hraný entuziasmus Sergeje Lavrova – tak popisuje reakci ruského ministra zahraničí na nedávnou dohodu světových mocností s Íránem analýza americké soukromé zpravodajské firmy Stratfor. Rusko je podle ní ze sbližování Západu s Teheránem značně nervózní. Moskva, která s Íránem dosud čile obchodovala navzdory západním sankcím vůči této zemi, se podle Stratforu ve skutečnosti snažila dohodě, jež výhledově počítá s omezováním íránského jaderného programu a zrušením hospodářských sankcí, poměrně aktivně bránit.
Jde o analýzu s americkým rukopisem ve stylu „přání otcem myšlenky“? Snad, částečně. Faktem ale je, že Írán je potenciálně velkým konkurentem Ruska, pokud jde o dodávky jak ropy, tak plynu. A v případě zemního plynu jsou dokonce právě tyto dvě země na špici celosvětového žebříčku států s největšími zásobami suroviny a soupeří o prvenství.
Nabucco není potřeba
„Nikdo nemůže pochybovat, že Írán je supervelmocí v ropě a zemním plynu,“ prohlásil turecký energetický expert Mehmet Ögütcü podle citace listu Hürriyet. Pokud sankce vůči Íránu skutečně padnou – což ještě není jisté, protože se čeká na finální dohodu –, stane se tamní plyn noční můrou pro ruský Gazprom.
Není divu, že se v minulosti objevily projekty plynovodů jako Nabucco nebo Perský plynovod. Ten první chtěla Evropa, ten druhý sami Íránci. Jedno měly oba projekty společné – počítaly s přepravou suroviny z Íránu do Evropské unie. |
Není divu, že se v minulosti objevily projekty plynovodů jako Nabucco nebo Perský plynovod. Ten první chtěla Evropa, ten druhý sami Íránci. Jedno měly oba projekty společné – počítaly s přepravou suroviny z Íránu do Evropské unie. Přispěly by tak k omezování závislosti střední a východní Evropy na Rusku. Nyní ale nebude ani nutné podobné projekty oživovat – spíše se využije již existující potrubí a to, které se v Turecku a Evropě tak jako tak buduje v rámci projektů takzvaného Jižního koridoru.
Megalomanské projekty typu Nabuka či ruského South Streamu jsou již nejspíš v propadlišti dějin, trendem nejspíš bude právě maximální využití stávajících kapacit. Na druhé straně je jasné, že i tak bude nutné investovat miliardy dolarů do modernizace plynárenské infrastruktury. A pokud se má Írán stát klíčovým dodavatelem pro Evropu, může mu to ještě řadu let trvat. Možná ještě déle ale bude Rusům trvat, než své dodávky plynu alespoň částečně přeorientují z Evropy na asijské trhy – především do Číny.
Íráncům by mohly pomoci investice světových firem do tamní těžby ropy a plynu. O podobných plánech se dnes v Teheránu aktivně jedná – list The Guardian uvedl, že veškeré hotely v perské metropoli jsou dnes plně obsazené. Americké a evropské banky budou s financováním nových projektů čekat na postupné rušení sankcí, už nyní ale údajně cítí příležitost švýcarské banky, které by mohly být rychlejší.
Sto let pro Evropu
Velkým lákadlem je jedno z největších nalezišť plynu na světě Jižní Pars – podle některých zdrojů úplně největší, které sdílí Írán s Katarem. Jeho rezervy kolem 50 bilionů metrů krychlových by teoreticky mohly pokrývat evropskou poptávku během 100 let.
Klíčové je v uvažování Íránců slovo „zatím“. A z pohledu umírněných Íránců jde zatím ještě pořád o naději, která se může nebo nemusí naplnit. |
Íránci si ale podle všeho uvědomují, že musejí být trpěliví. Prezident Hasan Rúhání loni v New Yorku prohlásil: „Írán může být bezpečným energetickým centrem pro Evropu.“ Zároveň ale třeba ruské televizi Rossija 1 realisticky řekl: „Írán zatím není připraven nahradit Rusko jako klíčového dodavatele plynu do Evropy.“
Klíčové je v uvažování Íránců slovo „zatím“. A z pohledu umírněných Íránců jde zatím ještě pořád o naději, která se může nebo nemusí naplnit. Vzhledem k tomu, že politický systém v Teheránu je postaven na poměrně ostrém soupeření různých frakcí v rámci Islámského státu, není zcela vyloučeno, že tamní konzervativci nakonec slibné námluvy se Západem zablokují. Podobně jako by se je mohli snažit blokovat američtí republikáni. V Kremlu by z toho asi moc smutní nebyli.
Na íránském vzestupu mohou vydělat Turci, kteří jen posílí pro svou zemi slibnou roli křižovatky pro dodávky plynu mezi Blízkým východem, kaspickou oblastí, Ruskem a Evropou. Expert Mehmet Ögütcü se ale domnívá, že časem se může i Turecko ve srovnání s Íránem jevit jako ten slabší partner.