Úterý 6. prosince 2022, svátek má Mikuláš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Šakalové vždy vyli, karavana Valtr kráčí dál

  13:24

Ojedinělá historická role profesora Komárka: Svou prací umožňoval existenci tvůrčího prostředí, a to i pro myšlenky druhých.

foto: ČTKČeská pozice

V Praze zemřel 16. května 2013 prof. ing. Valtr Komárek, DrSc., narozený 10. srpna 1930 v  Hodoníně. Osobní názor na jeho roli v moderní české historii napsal jeho bývalý kolega Bohumil J. Studýnka.

Vzhledem k množství nekrologů a retrospektiv, které se objevují, bych rád odbočil od tradičních obsahů a věnoval Valtrovi osobnější vzpomínku. Je totiž – možná více než jednou z ikon roku 1989 – symbolem průběžného a poctivého úsilí československých a českých ekonomů o reformu zdejšího hospodářství. V této misi se vlastně nikdy nevzdal, protivníkům však odpouštěl.

Jeho existenci zaznamenala moje generace na konci šedesátých let. Byl jedním z nositelů snah o reformu ekonomiky, jaká byla v dané historické situaci možná. Do povědomí veřejnosti vstoupil jako člen a generální tajemník Hospodářské rady vlády v roce 1968; to byl orgán, který přinášel realistické návrhy hospodářských reforem a evolučního přechodu hospodářství od dusivého rigidního systému k normální ekonomice. Tyto návrhy se pohybovaly v rámci tehdejších maximálně dohlédnutelných možností, ale jejich výsledkem měla být de facto tržní ekonomika.

Byl odejit, stejně jako řada dalších „osmašedesátníků“, do azylových pozic. Nemohl tehdy tušit, že podobně razantně bude v devadesátých letech odejit z funkce prvního místopředsedy vlády a šéfa Ekonomické rady vlády – pro nesmlouvavou nekonformnost a trvání na principech.

Opus magnum

Vraťme se však do sedmdesátých let. Komárek se nevzdal, jen jeho metodické a reformní úsilí vycházelo z méně provokující pozice v tehdejším Federálním cenovém úřadu.

Po celé desetiletí ovšem bylo známé, ovlivňovalo opětovné aktivnější formování tehdejší ekonomické obce.

Jestliže se později, v osmdesátých letech, dalo hovořit o možnostech transformace československé ekonomiky, tento proud byl na vědecké úrovni ztělesňován právě fenoménem docent Komárek. Za ním se profilovala skupina ekonomických mozků kreativnější třídy, a to v Prognostickém ústavu ČSAV, který řídil. Jeho vytvoření bylo Valtrovo opravdové opus magnum. Vrcholilo operativním přesunem již připravených ekonomů do činnosti nejveřejnější – po listopadu 1989.

De facto vytvořil a udržoval existenční a pracovní podmínky pro své spolupracovníky, ale i prostor vhodný ke svobodnějšímu dýchání a tvoření vůbec

Tehdy se objevovala hesla Komárek na Hrad, avšak Valtrova role patřila ke klíčovým v jiném smyslu. Stal se prvním místopředsedou federální vlády s nejvyšší odpovědností za návrat státu do novověku v hospodářské oblasti. V ekonomické radě téže vlády – psal se rok 1990 – se dvacet let po předchozí zkušenosti generálního sekretáře stal jejím předsedou. V této chvíli prosím šetřit uštěpačnými a tendenčními poznámkami směrem k Prognostickému ústavu, či konkrétním lidem, kteří z něj vzešli. V dobovém kontextu to byl Komárkův nejskvělejší výsledek.

Je totiž třeba formulovat, co bylo jeho klíčovou zásluhou: Od poloviny osmdesátých let svou osobností a vahou zaštítil práci ústavu a garantoval možnost svobodného ekonomického výzkumu a hledání reálných možností změny. De facto vytvořil a udržoval existenční a pracovní podmínky pro své spolupracovníky, ale i prostor vhodný ke svobodnějšímu dýchání a tvoření vůbec.

Útočiště a možnost uplatnění tam dostali jak osmašedesátníci – členové dříve rozehnané vlády a jejich tvůrčí kolegové, tak nově nastoupivší generace teoretických ekonomů mladší a mladé generace.

Prostor pro myšlenky

Jako v různých dobách jeho podřízený a kolega z těch období mohu konstatovat, že navzdory popularitě i prokazatelným výsledkům zůstal člověkem skromným, nezkaženým a obětavým. Mnoho kolegů nesdílelo jeho názory, ale shodují se: byl trochu idealista, spíše národohospodář než extrahovaný teoretik, ale rozhodně člověk bez zaslepenosti ideové i osobní.

Dostal jsem se k psaní této vzpomínky o hodiny později než jiní, a proto použiji slova diskutujícího na stránkách Lidovek: „To byl opravdu chytrý a slušný člověk, který uměl své názory prezentovat a prosazovat bez urážení lidí, kteří s ním nesouhlasili.“ A přidal bych jeho syna Martina Komárka: „Přestože jsme měli na řadu věcí rozdílné názory, tak jsem si táty hluboce vážil, protože to byl dobrý člověk. On se do poslední chvíle staral o jiné lidi.“ Bez dalšího komentáře – vystihující!

V ekonomické, politické a lidské historii české ekonomiky a společnosti zaujímal zvláštní místo. Byl jedním z nezištných a tichých účastníků snah o obrodu ekonomickou i morální.

Je třeba vyzdvihnout naprosto unikátní roli, kterou sehrál – umožňoval. Vytvořil prostor pro myšlenky, a to i jiné myšlenky než ty, které považoval za své osobní. Vždy vytvářel tvůrčí prostředí a umožňoval jeho trvání. Dnešní doba a její jazyk by pro Komárkovu roli nejspíše nalezla výraz faciliátor. Ale geniální a seberozdávají.

Takoví lidé v kontextu naší post-postmoderní doby nesmějí být zapomenuti. Nejde jim nikdy o vystávání na piedestalu, ale o věc samu.

Osobní vzpomínku na Valtra Komárka napsal pro ČESKOU POZICI také Jan Mládek, jeho bývalý spolupracovník a stínový ministr financí ČSSD.