SCHNEIDER: Fackování novičokem

Petra Procházková napsala článek, v němž na základě výroku jistého ruského novináře usoudila, že prezident Zeman „zkreslil fakta o novičoku“. Jeho ústřední tezí je, že „jed, kterým byli otráveni bývalý agent FSB Sergej Skripal a jeho dcera v britském Salisbury, nemohl být vyroben v Česku.“

Petra Procházková nemá ráda Vladimíra Putina ani Miloše Zemana, a nijak zvlášť se tím netají. To je zcela v pořádku, v pořádku je i to, že sleduje jejich činnost velmi pozorně a důkladně, se zaujetím, které je někdy na samé hranici s předpojatostí. I to má své výhody – například pro ty, kteří mají jiný styl práce. Mohou se totiž spolehnout, že se pravděpodobně nic horšího v Rusku neděje, než co napíše Petra Procházková.

Píše-li Procházková o někom, že onen někdo „je známý svými kontakty na nejvyšších místech a občasným přístupem i k samotnému ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi“, pak to mívá pejorativní až diskreditující nádech. V případě šéfredaktora Echa Moskvy Alexeje Venědiktova je tomu ale najednou jinak, protože na výrocích tohoto „elitního novináře s přístupem k Putinovi“ staví Procházková svůj článek.

Co zajímavého Venědiktov řekl?

Podle Procházkové řekl mimo jiné toto:

• V Česku byl úplně jiný novičok.
• Že dělali novičok i v Praze? No takový (pozn.: jako v kauze Skripalových) ale ne!
• Každá z nich (pozn.: substancí novičoku) má ale svůj zcela specifický číselný kód. V Česku byl úplně jiný novičok, a ne ten… Ano. Dělal se tam, v laboratořích, kde se vyráběly protijedy a látky oslabující účinky jedů. Ale jiný než ten, který byl odhalen v té substanci, jež otrávila Skripalovy.
• Proč měl zapotřebí český prezident, náš velvyslanec v Česku, pak naše média mluvit o tomto – hle, je to český novičok. Tak proč tvrdíte, že je z Ruska? Je český. Tam bylo 2-3-4-0 a tam 2-3-4-2. Dejme tomu, protože teď si to úplně zpaměti nepamatuji.

Co tím Venědiktov řekl?

Venědiktov především podpořil výrok prezidenta Zemana, protože opakovaně potvrdil, že novičok „v Česku byl“, resp. „dělal se tam“. To Procházková přešla mlčky.

Potom tvrdil, že ví, jaký novičok byl v Česku. Též tvrdil, že ví, jaká substance otrávily Skripalovy. Z toho autoritativně vyvodil, že šlo o odlišné látky. Pozoruhodné, jak novinář zcela utřel všechny vojenské experty – a to si detaily přitom „úplně zpaměti nepamatuje“.

Možná zde měla sehrát roli ona zmínka, že má přístup k Putinovi, snad s náznakem, že to ví od samotného Putina, jak to Rusové v Salisbury se Skripalovými udělali. Stavět na něčem takovém článek a vyhrotit ho proti hlavě státu, je zřetelným vítězstvím emocí nad rozumem.

Civilizační úpadek

V diskuzích o otravě Skripalových novináři trestuhodně srážejí civilizační úroveň společnosti tím, že zcela opomíjejí do své každodenní činnosti aplikovat zásady dokazování před soudy. Například v Salisbury nebyly žádné vzorky odebrány forenzně udržitelným způsobem – a ty, které jsou za ně vydávány, se „kupodivu“ shodují s jinými, získanými kdovíjak a kdovíodkud. S tímto „důkazním“ materiálem by je ovšem vyhodil každý soud, hodný toho jména. Možná je to ale ve Velké Británii jinak, například když útočníka, který dostihne oběť a umlátí ji k smrti, označí za člověka, který jednal v sebeobraně.

Prezident Zeman ovšem netvrdil, že v Česku připravený novičok byl identický s nějakým vzorkem ze Salisbury (nebo z Porton Downu). Prezident Zeman oponoval tvrzení, že se novičok vyráběl pouze a jenom v Rusku, což mělo být sice nepřímým, přesto však klíčovým důkazem o odpovědnosti Ruska za útok na Skripalovy. Prezident Zeman se spravedlivě postavil proti zjevné lži a dokázal, že Rusko nebylo jediným místem, kde se vyráběla látka typové řady „novičok“ (a kdo má schopnosti a kapacity na výrobu jednoho typu novičoku, velmi pravděpodobně zvládne i výrobu jiného).

To by měli ocenit zejména milovníci a hledači pravdy, protože nikde není psáno, že zrovna Rusové nemohou mít pravdu. V tomto bodě ji prokazatelně měli, a vyšla najevo péčí českého prezidenta a díky zkušenostem českých odborníků, kteří o tom vědí své. To ovšem bylo proti srsti válečným štváčům, kteří své protizemanovské útoky založili na výrocích nikoliv odborníků, ale některých politiků, kteří o tom nic nevědí, ale do všeho mluví.

Je tu ovšem ještě další, veřejně známý a nesporný důkaz o tom, že nikoliv pouze Rusové měli vše potřebné pro výrobu novičoku. Dlouholetý konstruktér chemických zbraní (včetně novičoku) Vil Mirzajanov pobývá od roku 1992 ve Spojených státech, kam byla z Uzbekistánu převezena i jeho laboratoř s příslušnou dokumentací.

Na takovou argumentaci by musel slyšet každý soud, hodný toho jména. Ještě by navíc mohl přihlédnout k tomu, co píše Rodney Atkinson, že totiž v portondownských laboratořích byl (firmou ICI) v padesátých letech poprvé syntetizován předchůdce novičoku, plyn VX. Je docela pravděpodobné, že místní vědce pak britská vláda neplatila jen proto, aby si v práci četli noviny a ve vývoji už nepokračovali...

Závěr

Článek Petry Procházkové vychází z výroků člověka, který je podle Procházkovou běžně užívaných kritérií (blízkost Putinovi) vlastně nedůvěryhodnou osobou. Dovolím si proto vyvodit poněkud odlišné závěry.

Procházkovou citované Venědiktovy výroky jsou samotným Venědiktovem zpochybněné (podstatné věci si „úplně nepamatuje“). Proto svým ostrým vyzněním na základě ničeho připomínají jedno svědectví v montypythonském skeči: „Obžalovaný prostě udělal všechno, z čeho je žalován.“

Platí-li výroky o tom, že český novičok se liší od toho ze Salisbury, pak ovšem platí i to, že tento výrok současně podporuje tvrzení prezidenta Zemana, že u nás byl vyráběn (nějaký) novičok. To ve svých důsledcích znamená, že jakékoliv použití novičoku nemůže být připsáno automaticky na vrub Ruska. Venědiktov tak vlastně sám zbořil samu protiruskou pointu kauzy Skripalových.

Vystoupení Venědiktova pak ještě paradoxně dokazuje mnohem větší míru svobody slova v Rusku, než jaká se nám mediálně předestírá.