Grantová agentura ČR (GA ČR), hlavní podporovatel základního výzkumu v Česku, má soutěžícím vědcům ročně rozdat asi 3,3 miliardy korun. O úspěchu či neúspěchu žádostí přitom rozhoduje panelový systém hodnocení vědeckých projektů – a právě v něm se zřejmě schyluje k velké změně.
„Budu předsednictvu a vědecké radě GA ČR navrhovat, abychom zvážili možnost přejít na podobný půdorys, jaký má European Research Council (ERC) – to znamená méně panelů a více odborníků v každém z nich,“ říká v rozhovoru pro ČESKOU POZICI předseda agentury Petr Matějů, dle nějž by šlo o nejhlubší změnu za dvě dekády. Vyřešily by se tím některé problémy, jako je příliš úzké zaměření jednotlivých panelů, kdy si uchazeči často nejsou jistí, do kterého z nich si žádost o grant podat.
Kromě těchto starostí letos na jaře zasáhl GA ČR i pád IT systému a datového úložiště, kam vědci své žádosti o granty vkládají (ČESKÁ POZICE o něm informovala jako jedna z prvních v článku Černý čtvrtek pro výzkumníky: grantová data jsou v trapu). Matějů dokonce nevylučuje ani útok zvenčí.
Ztracené žádosti
ČESKÁ POZICE: Pádu vašeho IT systému, k němuž došlo letos v dubnu v průběhu zadávání grantových žádostí, si všimli i lidé mimo výzkumné kruhy. Dosud budí emoce u výzkumníků, kteří ztratili hodiny práce při vkládání projektů...
MATĚJŮ: Mezi havárií systému v GAČRu a ostatními IT haváriemi v Česku, které se tento rok odehrály (viz nový systém pro výplatu dávek ministerstva práce a sociálních věcí či nový registr vozidel ministerstva dopravy – pozn. red.), je jeden podstatný rozdíl: my jsme postupovali zcela podle zákona o veřejných zakázkách. Vybrali jsme firmu, která měla nejlepší reference, dala dobrou cenu a jejíž nabídka vypadala nejlépe. Navíc výběr prováděla komise, v níž byli za GA ČR jen dva lidé, ostatní členové byli experti na IT. Jinými slovy, byl to zcela transparentní výběr.
ČESKÁ POZICE: Víte už, co bylo příčinou havárie?
„Před havárií jsme si – trochu naivně – mysleli, že GA ČR není pro tyto ataky tak atraktivní jako třeba banka.“MATĚJŮ: Příčiny nejsou jednoznačně na straně té firmy (dodavatelem byla společnost Sefira, která loni zvítězila v tendru mezi jedenáctkou firem – pozn. red.), nebo jen na naší straně. Byl to výsledek nesouladu mezi hardwarem a softwarem, tedy mezi databázovým systémem a tím, na čem měl běžet. Bohužel mezi oběma systémy docházelo postupně ke kolizím a my do dneška nevíme, zda té finální kolizi, jež definitivně shodila celý systém, někdo trochu nepomohl...
ČESKÁ POZICE: Jak to myslíte?
MATĚJŮ: Nechali jsme si udělat forenzní audit diskových polí, jehož výsledky jsem předložil na zasedání vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI). A někteří odborníci, kteří mají s takovýmito haváriemi zkušenosti, říkají, že tam jsou některé indicie, které napovídají, že mohlo jít dokonce o atak zvenčí.
ČESKÁ POZICE: Kdo by měl zájem na tom, aby měsíc před uzavřením přihlášek do grantových soutěží padl systém?
MATĚJŮ: Nevím. Nebudu spekulovat, a navíc to není stoprocentní. Jen říkám, že těsně před havárií se systém choval tak, jako by chtěl někdo zvenku ukázat, že ho umí „shodit“, a dokázat tak, že GA ČR není důvěryhodná instituce. Pevně věřím, že dnes už se to nemůže stát. Před havárií jsme si – trochu naivně – mysleli, že GA ČR není pro tyto ataky tak atraktivní jako třeba banka.
ČESKÁ POZICE: Vyvodili jste z toho nějaké personální závěry?
MATĚJŮ: Nejdříve jsme museli obnovit provoz sytému, ale hlavy nakonec skutečně padaly. Máme kompletně nové IT oddělení, v němž je dokonce o jednoho člověka méně a funguje velmi dobře. Chybou minulého týmu bylo i to, že nebyly před nepovoleným přepisem dat řádně ochráněny zálohy.
Případ vyřazené žádosti o 35 milionů
ČESKÁ POZICE: Nejen mediální pozornost vzbudil v říjnu případ špičkového a oceňovaného vědce Pavla Jelínka z Fyzikálního ústavu Akademie věd, jehož žádost o grant byla z „nesmyslných formálních důvodů“ vyřazena, neboť prý projekt podal do nesprávného panelu. Řešili jste to s ním?
MATĚJŮ: Pan doktor Jelínek podal žádost o přezkoumání rozhodnutí a již by měl mít vyrozumění, že jsme jeho žádosti vyhověli. Okamžitě jsem tehdy požádal o stanoviska příslušné zpravodaje a ukázalo se, že došlo k pochybení na obou stranách. Aby bylo jasné, co se vlastně stalo, je třeba říci, že klíčovou roli v posuzování projektů v GAČRu mají panely složené z nejlepších badatelů v oborech, které má panel posuzovat. V současné době máme 39 panelů, v každém je deset až dvanáct členů. Členové panelu pro materiálové vědy a inženýrství, do něhož byl jeho projekt podán, byli toho názoru, že do jejich panelu nepatří. Do značné míry měli pravdu. Navrhovatel ale zvolil možnost projekt podat jako víceoborový, což prakticky znamená, že měl být hodnocen ještě v panelu orientovaném na fyziku. To podle mého názoru umožňovalo jeho celkové posouzení.
ČESKÁ POZICE: Chybovala i Grantová agentura?
„Jednou z příčin vyřazení projektu doktora Jelínka bylo i to, že letos jsme se setkali s nárůstem jevu, jemuž říkáme ,taktizování‘.“MATĚJŮ: Pochybení na straně GAČRu spočívalo v tom, že panel pro materiálové vědy a inženýrství má velmi široce popsanou náplň, což mohlo některé navrhovatele vést k názoru, že v něm mohou být hodnoceny i projekty spadající do oblasti fyziky. Jednou z příčin vyřazení projektu bylo i to, že letos jsme se setkali s nárůstem jevu, jemuž říkáme „taktizování“. Mnoho navrhovatelů zkoušelo – když loni neuspěli – štěstí v podobných panelech. Naše analýza ukázala, že letos šlo o skutečně masový jev. A projekt doktora Jelínka se „svezl“ s touto vlnou vyřazování projektů pro nesprávnou volbu panelu, které byly – většinou oprávněně – považovány za taktizující. Věc je nyní vyřešena.
Vedlo to ale i k něčemu pozitivnímu: zadali jsme všem předsedům oborových komisí úkol, aby pečlivě analyzovali popisy jednotlivých panelů. Na základě analýz budou popisy upraveny tak, aby se riziko nesprávné volby panelu výrazně snížilo. Příště tak budeme v lepší pozici. Všichni se učíme. Z množství odvolání jsme vyhověli asi čtyřem.
ČESKÁ POZICE: V Jelínkově grantu šlo dle našich informací o asi 35 milionů korun. Byl v porovnání s ostatními letošními žádostmi výjimečně velký?
MATĚJŮ: Ano, byl to jeden z vůbec nejdražších projektů. To ale nebyl hlavní důvod, proč byl vyřazen. Chci říci, že když onen panel 108, který je převážně technický, měl posoudit převážně fyzikální projekt, panelisté se určitě jeho výše nákladů zalekli a řekli si: „Ať to dělají raději fyzikové.“ Ano, k pochybení došlo na obou stranách.
Problém nestrannosti panelistů
ČESKÁ POZICE: GA ČR bývá vědci kritizován, že mezi panelisty nejsou ti nejlepší a jak je vůbec mají ti slabší hodnotit. Druhá strana si ale neuvědomuje, jak složité je vybírat komise těch výtečných. Když na fyziku vyberete lidi z Univerzity Karlovy či Akademie věd ČR, tak už těch nestranných asi moc nezbude...
MATĚJŮ: U nás je zásadní problém, že musíme panely po dvou letech obměňovat – vždy po jedné třetině. Na začátku byli lidé plni entuziasmu, chtěli být u toho, chtěli rozhodovat. Pak ale začal zájem o tuto práci klesat. Ze dvou důvodů. Za prvé: často jsme kritizováni – zejména parlamentním zpravodajem pro GA ČR poslancem Ivanem Ohlídalem (ČSSD) –, že umožňujeme členům panelů podávat si projekty.
ČESKÁ POZICE: A jste pro?
MATĚJŮ: Ani nám se to nelíbí, ale jednou jsme zkusili jen naznačit, že ti další už si žádosti do GAČRu nebudou moci podávat, a vedlo to k výraznému poklesu vědecké úrovně těch, kteří se nechali nominovat. Tak jsme se rozhodli, že se raději necháme kritizovat, ale nedovolíme, aby se kvalita hodnotitelů snížila. Ta je totiž pro celý grantový systém klíčová. Místo toho jsme letos pro projekty podané členy panelů zřídili zahraniční zpravodaje, takže u jejich projektů se v hodnocení posílí zahraniční, a tudíž nezávislý pohled.
ČESKÁ POZICE: A druhý důvod klesajícího zájmu o účast v panelech hodnotitelů?
„Pro projekty podané členy panelů jsme zřídili zahraniční zpravodaje, takže u jejich projektů se v hodnocení posílí nezávislý pohled.“MATĚJŮ: Počet projektů prudce stoupá a počet panelistů je stejný. Mají více práce. My na ně ale nemáme více peněz. Takže odměna za hodnotitelskou práci přestává být adekvátní kompenzací času, který jí vědec věnuje – na úkor případné vědecké práce na svém vlastním projektu. Práce v panelu je navíc po celých dvanáct měsíců přísně termínovaná a řada badatelů po dvouletém období končí, protože prostě nestíhají plnit obě role – aktivního vědce a panelisty – současně. Každá fáze hodnocení také představuje jiný typ zatížení. Spočítali jsme patnáct různých aktivit, které během dvanácti měsíců panelisté dělají. I to nás omezuje ve výběru těch nejlepších do hodnotících panelů. Teď jsme žádali o navýšení institucionálních prostředků, abychom mohli panelistům příští rok zaplatit více. Současně angažujeme i více zahraničních oponentů.
ČESKÁ POZICE: Jaký je jejich poměr?
MATĚJŮ: Pro všechny projekty, jež po první fázi hodnocení skončí v kategorii A nebo B, což je zhruba sedmdesát procent, se snažíme získat alespoň dva zahraniční posudky, což se v podstatě daří; někdy získáme i více. Tím se snažíme eliminovat vliv „malého domácího rybníku“.
ČESKÁ POZICE: Jak zahraniční hodnotitele vybíráte? Nehrozí manipulace?
MATĚJŮ: Snahy manipulovat nelze nikdy vyloučit. Lze jim ale stavět do cesty překážky. Letos jsme zavedli novinku. Vzali jsme v úvahu kritiku, že v rámci rozhodování o zahraničních oponentech se někdy mohou uplatnit partikulární zájmy: někdo je nominuje tak, aby mu vyšla strategie buď projekt potopit, nebo mu pomoci. Tomu jsme chtěli zabránit. Takže letos poprvé používáme aplikaci Reviewer Finder od firmy Elsevier, která umožňuje z obrovské databáze SCOPUS vybírat oponenty na základě porovnávání abstraktů projektů s články autorů píšících k podobnému tématu. Zpravodajové projektů, kteří vybírají oponenty, jsou tak do značné míry omezeni nabídkou, kterou jim Reviewer Finder poskytne.
Důležité je, že tento systém upozorňuje i na střety zájmů. Loni běžel v testovacím provozu, letos už naplno, i když jeho používání ještě dolaďujeme. Zdá se, že pro řadu oborů to funguje dobře. U některých – jako třeba archeologie či estetiky – to funguje hůře, a proto hledáme i jiná řešení.
Více levnějších projektů na úkor dražších?
ČESKÁ POZICE: Nynější úspěšnost podaných projektů v GA ČR je asi 22 procent. Jste s touto mírou spokojeni?
MATĚJŮ: Snažíme se to tak už čtyři roky držet. Je to míra, jež je ve světě v jednokolových systémech běžná. Často je nám vyčítáno, že jde o nízkou úspěšnost, protože jinde ji mají na úrovni třiceti až čtyřiceti procent. Jenže to jsou úspěšnosti běžně dosahované v systémech dvoukolových, což je pochopitelné, protože v prvním kole je část méně kvalitních již vyřazena na základě předběžného návrhu. Naše soutěž je ale jednokolová, kde se běžně objevují hladiny úspěšnosti i okolo patnácti procent.
ČESKÁ POZICE: Když jsem hovořil s některými vědci, říkali, že raději podají projekty menší, drží se při zemi, aby prošli…
MATĚJŮ: To je i věc minulé zkušenosti. Když jsem si po jmenování současného předsednictva GAČRu v roce 2008 analyzoval chování podoborových komisí, zjistil jsem, že běžnou praxí bylo drahé, a přitom dobré projekty „zařezávat“ ve prospěch takzvaných malých projektů. To je ale chybná strategie. My jsme se zavázali, že to dělat nebudeme, a také to neděláme. Ale historicky stále přežívá obava, že ambiciózní a nákladný projekt neprojde právě proto, že je drahý.
„V roce 2006 byly průměrné roční náklady na projekt necelých 800 tisíc korun, v roce 2010 lehce přes jeden milion a dnes je to již 1,5 milionu.“Abych se vrátil k případu doktora Jelínka – jeho projekt nebyl primárně vyřazen proto, že by byl příliš nákladný, ale proto, že byl podán do panelu, kde nebyla rozumná šance na jeho zodpovědné posouzení. V našich zprávách lze zjistit, že průměrné náklady na udělený projekt rostou. V roce 2006 byly průměrné roční náklady na projekt necelých 800 tisíc korun, v roce 2010 lehce přes jeden milion a dnes je to již 1,5 milionu, přičemž nejnákladnější jsou projekty v lékařských oborech a nejméně nákladné v humanitních a společenských vědách.
ČESKÁ POZICE: Když je projekt opravdu dobrý, projde?
MATĚJŮ: Ano. Je samozřejmé, že pokud je v nákladech nadhodnocen, což je vidět například na tom, že v rozpočtu nejsou ve mzdách či službách takzvané ceny obvyklé nebo je doba řešení záměrně natažena na více let či je součet všech úvazků neúměrně vysoký ve srovnání s předpokládanými výstupy z projektu, může to být důvodem pro snížení hodnocení nebo neudělení grantu, i když to s kvalitou návrhu jako takového nesouvisí. Navrhovatel musí postupovat korektně.
O kritice převolby předsednictva bez výběrového řízení
ČESKÁ POZICE: Co říkáte kritice na červnovou převolbu předsednictva GAČRu? Na webu Věda žije visí petice asi 700 vědců, kteří s takto „netransparentním a nestandardním postupem“ Rady pro výzkum, vývoj a inovace, jež jednotně navrhla celé předsednictvo na druhé funkční období, nesouhlasí. Podepsaní by raději viděli výběrové řízení.
MATĚJŮ: Pokud je mi známo, RVVI postupovala podobně jako v předchozích dvou případech, to znamená u předsednictva vedeného profesorem Štulíkem a poté profesorem Sykou. Vždy navrhla vládě prodloužení mandátu celého předsednictva na druhé funkční období a na základě tohoto doporučení vláda předsednictvo jmenovala. Tato rada o návrhu na jmenování současného předsednictva na druhé funkční období po diskusi hlasovala. Naprostá většina rady byla pro.
ČESKÁ POZICE: A petice?
„Domnívám se, že jde o lidi, kteří se těžko vyrovnávají s tím, že jedním z hlavních cílů tohoto předsednictva bylo učinit ,grantovku‘ skutečně nezávislou.“MATĚJŮ: Jak známo, byla vyvolána sdružením Věda žije, o jehož nezávislosti lze pochybovat. Lze snadno zjistit, že je přímo či nepřímo financováno především ze zdrojů Akademie věd ČR, že sídlí v areálu ústavů AV ČR v Krči a tak dále. Nelze se tedy divit, že toto sdružení vyjadřuje názory a postoje některých lidí ve vedení akademie. Domnívám se, že jde o lidi, kteří se těžko vyrovnávají s tím, že jedním z hlavních cílů tohoto předsednictva GAČRu bylo učinit „grantovku“ skutečně nezávislou agenturou.
Víte, ona dříve tak úplně nezávislá nebyla. I audit české vědy naznačil, sice velmi diplomaticky, že minulé praxe byly takové „zvláštní“, že se skrytě uplatňovaly určité zájmy, zatímco nyní je ve svém fungování zcela transparentní. Prostě jsme se rozhodli, že budeme nezávislí, což se někomu může líbit více, někomu méně. A zvykli jsme si na to, že ti, jimž se to líbí méně, si do nás občas rádi kopnou.
ČESKÁ POZICE: Objevily se tehdy i osobní invektivy na vaši osobu, že jste jen „okrajový sociolog“ a podobně.
MATĚJŮ: Na to jen uvedu, že mám již řadu let nejvyšší citační index v české sociologii.
ČESKÁ POZICE: Někteří vědci se podivují, zda skutečně bylo potřeba stěhování agentury z Národní třídy na Evropskou v Dejvicích. Není to přílišný luxus?
MATĚJŮ: Na Národní třídě nám končila smlouva a my jsme se rozhodli přestěhovat. Nejde ale o žádný luxus, důležité je, že nové moderní prostory jsou velmi flexibilní, že máme daleko lepší zabezpečení prostor s citlivými údaji i samotných dat, lepší klimatizaci serverů i kanceláří. Potřebovali jsme též větší zasedací místnosti a občas i jejich větší počet – na jednom patře je nyní sdílíme s Technologickou agenturou ČR. A v budoucnu mohou přibýt třeba i synergie z možného společného sídla s Agenturou pro zdravotnický výzkum ČR. Jedním z kritérií byla i výše nájmu. S ohledem na všechny zmíněné výhody není o mnoho vyšší než nájem, který byl nabídnut na Národní třídě.
ČESKÁ POZICE: Můžete být pro srovnání konkrétnější?
MATĚJŮ: Na konci roku 2010, kdy se vyjednávalo o smlouvě, jsme měli nabídku od AV ČR něco přes 10 eur na metr čtvereční, zatímco vítězná nabídka z Hadovky byla okolo 11,8 eura. Za zhruba o 17 procent vyšší cenu na Hadovce jsme kromě výhod, o nichž jsem se již zmínil, měli možnost si navrhnout uspořádání kanceláří a zasedacích místností přesně podle svých potřeb.
ČESKÁ POZICE: Chystáte v GAČRu v příštím roce 2013 nějaké zásadní změny?
MATĚJŮ: Jde o možnou změnu v panelové struktuře, která vznikla již v roce 1992. Zdá se mi, že jednou z příčin, proč občas vyřazujeme projekty z důvodu nesprávné volby panelu, je i to, že navrhovatelé si díky poměrně úzkému vymezení náplně panelů nejsou vždy jistí, kam podávat projekty, které jsou skutečně multidisciplinární. Podíl takových projektů přitom roste. Současně se v dané struktuře uvnitř panelů někdy jen obtížně řeší počty střetů zájmů.
Když se podíváme například na European Research Council, tak tam je menší počet panelů s větším počtem lidí. Budu vbrzku předsednictvu a vědecké radě GAČRu navrhovat, abychom zvážili možnost přejít na podobný půdorys – méně panelů a v každém z nich více odborníků. Vyřešíme tím najednou více problémů, o nichž jsem hovořil. To by byla nejhlubší změna, k jaké by – kromě zavedení panelového systému – za dvacet let v Grantové agentuře ČR došlo.
