Úterý 29. listopadu 2022, svátek má Zina
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Smog nás užírá, politici mlží

  8:15

Nebezpečí smogu je obrovské a jeho zdroje známé. Politici se však vyhýbají dlouhodobým řešením a pustit se do aktuální krize nemají odvahu.

Na Ostravsku ke všem nepříznivým vlivům z dopravy a z domácích topenišť přistupují ještě mnohem nebezpečnější exhalace z průmyslu. foto: © ČTKČeská pozice

Smog letos přišel dřív než jindy. Zdravý rozum velí, že Praha, Brno, Ústí a další velká města by měla už nejméně měsíc regulovat vjezd automobilů, zejména naftových, do svých center a hustě obydlených čtvrtí. Jenže radní nic neřeší a občané jsou lhostejní.

Pokorně přijímáme dávky škodlivin a čekáme, až nás po čase navštíví infarkt nebo rakovina. Ani útěk na venkov by nejspíš nepomohl, neboť většina vesniček je zahalena štiplavým dýmem z kamen. Je inverze, co byste chtěli?

Není smog jako smog

Samostatnou smogovou kapitolou je Ostravsko. Tam ke všem těmto nepříznivým vlivům z dopravy a z domácích topenišť přistupují ještě mnohem nebezpečnější exhalace z průmyslu. Zejména mikroskopický prach z železáren, oceláren a koksáren a na něj navázaný toxický benzo(a)pyren. Ten má zásadní vliv na zdraví lidí v nejbližším okolí průmyslových podniků a postihuje zejména děti. Když však o tom britští filmaři natočili výmluvný film Odhalení: Továrna, vyvolalo to na Ostravsku rozporuplné postoje ještě dřív, než mohl být v Česku promítán.

Lidé usilující o kvalitnější životní prostředí na Ostravsku se už filmu nemohli dočkat. „Mám doma dvě holčičky, obě trpí chronickou formou zánětu horních cest dýchacích. Angažuji se za čisté ovzduší, protože chci svým dětem připravit lepší budoucnost. Jen ve finančním zajištění to určitě není,“ říká Jan Nezhyba z Havířova.

Britský film „Odhalení: továrna“ dokumentuje, že znečištěné ovzduší na Ostravsku postihuje zejména děti.

Na druhé straně se tisíce lidí bojí o své zaměstnání, kdyby se firma ArcelorMittal rozhodla přestěhovat svoje hutě a železářské provozy dál na východ, kde nejsou na unikající znečištění tak hákliví. Ostatně i v sousední polské katovické pánvi stále mají mnohem měkčí emisní normy.

Poté, co film Odhalení: továrna v říjnu odvysílala britská celoplošná televize ITV 1, zvedli se ve společnosti ArcelorMittal odboráři z OS KOVO. „My netvrdíme, že v Ostravě je čistý vzduch, my nezpochybňujeme, že zdejší děti mají zdravotní problémy ovlivněné ovzduším, nezpochybňujeme ani to, že společnost ArcelorMittal Ostrava má svůj podíl na znečišťování ovzduší v tomto regionu,“ přiznávají odboroví předáci Vítězslav Prak a Stanislav Chmelík. Ale vzápětí se bouří: „Kategoricky odmítáme a nebudeme tolerovat lži, manipulace a podobné praktiky.“ V čem spatřují ony lži a manipulace, zapomněli uvést.

I malá ukázka z filmu představuje Ostravu jako ponuré město zahalené smogem. Možná to není pro odborové předáky příjemné a na Ostravsku si na to zvykli. Ale to se ti ostatní mají tvářit, že takovouto ponurou Ostravu nevidí? A filmaři by měli zapomenout, že přijeli natáčet o smogu a zdravotních problémech zdejších dětí, o nichž se píše ve vědeckých statích?

Dětské oběti

Proč není ostravské dětské astma stejné jako astma dětí z mnohem čistších Prachatic? Vědci prokázali, že u dětí z Prachaticka převládá typ astmatu, který přerostl z onemocnění alergií. U dětí z Ostravy-Radvanic, které jsou na tom v celém Moravskoslezském kraji nejhůř, má onemocnění spíše nealergický charakter odpovídající chronickému nedostatku kyslíku v tkáních.

Léta se za své dětské pacienty bere lékařka Eva Schallerová, ale jejím důkazům z kartotéky nemocných nejmenších obyvatel Radvanic a Bartovic dlouho nikdo nepřikládal váhu. Až doktor Radim Šrám z Ústavu experimentální medicíny AV ČR zařadil skupinu do výzkumu zdravotních následků vzdušného znečištění Ostravska. A zjistil, že nemocnost zdejších dětí je mnohonásobně vyšší nejen vůči dětem ze „zdravých končin“, ale i vůči jejich vrstevníkům v jiných částech Ostravy.

Nemocnost dětí z Ostravy-Radvanic a Bartovic je mnohonásobně větší nejen vůči dětem ze „zdravých končin“, ale i vůči jejich vrstevníkům v jiných částech městaProč už v prvním roce života muselo 183 zdejších dětí trpět zánětlivým onemocněním horních cest dýchacích, když vůči jiným částem Ostravy to bylo o neuvěřitelných 160 dětí víc? Několikrát vyšší tu byl i výskyt zánětů plic, angín, viróz a střevních infekcí. A k tomu se přidružuje vysoký výskyt atopického ekzému a alergické rýmy. A zmíněné astma? Třikrát vyšší poměr nemocných vůči zdravým, než tomu bylo jinde v Ostravě. Astma tu má neuvěřitelných 32 procent dětí. A u nejmenších ročníků dokonce 40 procent. Smutný světový rekord.

Aby se za této situace lidé ve zdejších spořádaných čtvrtích rodinných domů měli bát přivést na svět děti! Kvůli padajícím mikročástečkám popílku (PM10, PM2,5 a PM1), které jsou karcinogenní nejen samy o sobě, ale navíc obalené ještě zákeřnějším benzo(a)pyrenem.

Jiný výzkum, prováděný ostravskou pobočkou Státního zdravotního ústavu, tu navíc identifikoval jemný prach železa. Není sporu o původu znečištění – blízký ArcelorMittal. Výzkumy daly obavám doktorky Schallerové zapravdu. Přesto jí vystoupení v kritickém britském filmu vyneslo osobní problémy. Přitom ve filmu dělá jen to, co každý den. Léčí velice nemocné děti.

Bububu, pane doktore!

Když doktor Šrám porovnával výsledky měření vlivu dopadajícího znečištění na osoby pohybující se při zrádné inverzi pod širým nebem, dospěl k překvapivému závěru. Největšímu působení cizorodých látek nebyli vystaveni ani městští strážníci v Karviné, ani strážníci v Havířově, ale krajští úředníci v Ostravě. Lidé od počítačů a psacích stolů měli třikrát větší expozici vůči škodlivinám než strážníci v Praze. Jak to může dopadnout?

Podle výzkumníka Jana Topinky ze Šrámova týmu následovalo další překvapení. Zdejší lidé adaptovaní na podobné spady nezaznamenali za smogu výraznější změny ve zdravotním stavu. Přitom to bylo za „extrémní inverzní situace a mimořádného překročení imisních limitů jemných prachových částic (PM 2,5) a karcinogenního benzo(a)pyrenu na úroveň ve světě neobvyklou“, jak to popsal Šrám.

I krátkodobý pobyt v ostravské koncentraci vzdušného znečištění pod inverzním příklopem je pro zdraví riskantníZato Šrámův tým, který se nechal jen tak pro kontrolu přeměřit, zaznamenal po čtrnácti dnech pobytu v inverzním prostředí Ostravska třetí a pro něj nejzávažnější překvapení. Výraznou zdravotní odchylku – nárůst počtu mikrojader na okrajových chromozomech o 50 procent, a tedy dočasné poškození DNA. To si my laici sice představit neumíme, zato máme jistotu, že i krátkodobý pobyt v ostravské koncentraci vzdušného znečištění pod inverzním příklopem je pro zdraví riskantní.

Právě tohle loni sdělil Šrám veřejnosti a velice se tím znelíbil. Z pověření statutárního města Ostrava ho oslovila advokátní kancelář Pyšný, Weber a partneři a požadovala, aby veřejně oznámil, že se „jednalo o záměrné hyperbolické prohlášení s cílem upozornit na existující problém“. A když to neudělá do čtrnácti dnů, stane se obětí dalších právních kroků. Nestal se obětí. Ale obětí je veřejnost, před níž je snaha utajovat citlivé údaje.

Nezájem a pokrytectví

Proč komunálním politikům tolik vadí odhalování příčin zdravotního poškození? Na Ostravsku už funguje regionální monitorovací systém počasí a spadu. Chybí však zrcadlový obraz sledování zdravotního stavu, který by využil shromážděných údajů ke komplexnímu posouzení příčin a následků.

Proč politici stále opakují, že spad prachových částic se rovnoměrně dělí mezi exhalace z dopravy, průmyslu a domácích topenišť, když to ve většině případů není pravda? V Praze vedou emise z dopravy, za většinu popílku ve vesnici může zpravidla spalování všemožných odpadů. A v Ostravě? I v Porubě, nejčistší ostravské čtvrti, připadá 65 procent spadu popílků na průmysl.

V souvislosti s Ostravou se začalo uvažovat o změně ústavního zákona, aby do domácnosti mohli vtrhnout policisté a zkontrolovat, co právě přikládáte do kamenJe proto až neuvěřitelné, že právě v souvislosti s Ostravou se začalo uvažovat o změně ústavního zákona, aby do domácnosti mohli vtrhnout policisté a zkontrolovat, co právě přikládáte do kamen. Je samozřejmě ostudou lidské společnosti, když jedinci ohrožují sami sebe i sousedy spalováním nevhodných látek. Větší ostudou by byl policejní stát.

Svým způsobem jsou takoví lidé produktem opěvovaného trhu. Plyn podražil, elektřina na topení je drahá snad odjakživa a dřevo se těžko shání. Proč tedy netopit tím, co je nejlevnější, tedy uhlím? Nebo dokonce zadarmo – a přiložit PET lahve a další odpady? Tomu se nezabrání, i kdyby strážník stál před každými vrátky. Jenže místo zatajování údajů a jevů by měla nastoupit otevřená osvěta a vytváření podmínek.

Jestliže poslanci s velkou slávou odhlasovali spoluspalování dřeva ve velkých uhelných elektrárnách a teplárnách, vůči čistotě ovzduší se prohřešili mnohem víc než spalovači PET lahví. Přináší to jediný efekt – dotace elektrárnám na tuto kombinaci paliv. Při nízké účinnosti spalování a filtrech v komíně se přitom podíl dřeva ani neprojeví. Zato štěpky chybějí na trhu pro malé účinné topné systémy, přičemž odpadů je kolem dokola dost.

Začarovaný emisní kruh

ArcelorMittal snižuje emise popílků, naposledy letos v říjnu spuštěním obřího filtru, který zachytí 350 tun částic ročně do deseti mikrometrů, ale nemocných dětí neubývá. Firma dodržuje zákony i integrované povolení a nevypustí ani gram škodlivin navíc. Přesto jsou v jejím okolí hustě obydlená místa, v nichž je několikanásobně překračována přípustná hodnota.

Slavnostně vyhlášený akční plán pro Moravskoslezský kraj je jen plytké slibování bez termínů a konkrétní odpovědnosti. Na několikastranný soupis otázek a připomínek ostravským nevládním organizacím nikdo neodpovídá. Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa má na Ostravsku poradní sbor, který však zřejmě pracuje v nejvyšším stupni utajení. Není známo jeho složení ani témata, o nichž ministrovi radí.

Ve stejném množství popílku jako v Praze je v Porubě čtyřikrát víc toxického benzo(a)pyrenuInverze nás dusí všude. Kam se podíváme, tam jsou problémy s imisemi mikročásteček popílku. Přesto je jeden pádný důvod, proč se přednostně zabývat Ostravskem. Ve stejném množství popílku jako v Praze je v Porubě čtyřikrát víc benzo(a)pyrenu, v Karviné sedmkrát a v Bartovicích dokonce osmkrát. Evropou tolerovaná dávka jednoho nanogramu této látky v metru krychlovém je až devítinásobně překračována.

Její působení je nevybíravé. Kromě respiračních nemocí narušuje u dětí psychický vývoj, u matek ohrožuje těhotenství a u mužů plodnost, u starších ročníků vyvolává kardiovaskulární onemocnění, cukrovku a nádory. Tento výčet je nad všechny kritické filmy.