Exprezident Václav Klaus protiimigrantskou peticí dokončil svou 25letou politickou proměnu. Na jejím začátku byl liberalismus rakouské ekonomické školy, na konci pak partikularistický nacionalismus.
Tradiční liberál Klaus se na začátku devadesátých let snažil narušovat všemožné přeshraniční překážky – například pohyb osob, zboží či kapitálu –, což odpovídalo pojetí svobody klasického liberalismu. Usiloval o tvorbu volných trhů i o jejich co nejširší propojování bez celních, administrativních či byrokratických bariér.
Dnes končí u petice, ve které vládu vyzývá k nasazení policie a vojska k ochraně hranic, aby pohyb osob zastavila. A přidává varování před „mícháním národů, kultur a náboženství“ jako vystřižené z Norimberských zákonů z roku 1935.
Odbornější, současnější a serioznější
Klausova petice je sondou, zda uzrál čas ke sjednocení dosud roztříštěné české národovecké scény. Je zřejmé, že schopnosti ji sjednotit nemá Martin Konvička, Tomio Okamura, Tomáš Vandas, Jana Bobošíková ani Adam B. Bartoš, ale Václav Klaus. Ten má přirozenou autoritu, kontakty, velké zkušenosti s technikou politické moci a také schopnost, která ho nadřazuje nad ostatní národovecké postavy a ukáže se klíčovou – zabalit triviální ideje, jíž nacionalismus je, do mimetického obalu, který bude stravitelnější pro širší část populace než syrové humpoláctví, jímž dosud oslovovali ostatní národovci.
V balení Václava Klause se odpor proti cizincům, mezinárodním institucím a normám a boj za jednotu a čistotu národa – základní myšlenky každého nacionalismu – budou zdát odbornější, současnější a serioznější, než když je řekne svými slovy kdokoli jiný. Alespoň té části populace, která se Václavem Klausem nechá oslovit.
V balení Václava Klause se odpor proti cizincům, mezinárodním institucím a normám a boj za jednotu a čistotu národa budou zdát odbornější, současnější a serioznější, než když je řekne svými slovy kdokoli jiný |
Hlavním znakem Klausovy ideové mimetiky bude tvrzení, že není tím, za něhož ho jeho kritici považují, tedy národovcem, nacionalistou. Jeho teze, že představuje „autentickou pravici“, či „skutečné konzervativní hodnoty“, jednak plní krycí funkci přijatelného obalu pro prostý a nepříliš pohledný nacionální obsah, jednak nabízí odpověď na otázku, čím vysvětluje svou proměnu z liberála v národovce: nikoli já, ale všichni okolo se změnili.
Změnila se ODS, společnost – všichni –, já zastával od počátku autenticky pravicové postoje, odpovídá Klaus. A pro jeho příznivce to bude dostatečně sofistikovaný příběh, aby se s ním mohli nejen ztotožnit, ale i použít v názorových sporech. Navzdory těmto kouřovým clonám však lze v Klausových postojích zaznamenat jasné posuny.
Nacionální myšlenky
Nejprve si však připomeňme definice liberalismu i univerzalismu, obecné ideové platformy, z níž vyrůstá, a na opačné straně nacionalismu, respektive partikularismu, zdroje nacionalistických idejí. Zjednodušeně řečeno, zatímco univerzalismus se soustřeďuje na věci, které mají lidé či národy společné, jež sdílejí a menší celky spojují, partikularismus zdůrazňuje odlišnost, jedinečnost, jež chce vůči velkým celkům chránit.
Myšlenky v Klausových nejnovějších prohlášeních a petice proti imigraciích jsou evidentně nacionální |
V Klausově raném období – první polovina devadesátých let –, kdy odmítal české „třetí cesty“ a prosazoval Západem ověřenou liberální tržní ekonomiku a liberalismus soutěže politických stran, lze objevit univerzalistické principy. V jeho pozdním období – po roce 2000 –, kdy se negativně vymezoval proti environmentální politice zahraničních mocností, Evropské unii a nadnárodním institucím tezí, že „demokracii lze realizovat pouze na úrovni národního státu“, jsou pak zřejmé prvky partikularistických idejí.
Myšlenky v Klausových nejnovějších prohlášeních a zmíněná petice – výzva k ochraně národních hranic před cizinci, posílení národní autority a suverenity proti nadnárodním institucím, ochrana národního složení obyvatel před imigrační vlivy – jsou pak evidentně nacionální.
Dvouciferný výsledek
Každá země má svého Le Pena, a pokud je dostatečně charismatický a schopný sjednotit národoveckou scénu, může i v Česku ve volbách dosáhnout dvouciferného výsledku |
V polovině prezidentského i parlamentního volebního období se musejí začít připravovat na příští volby ti, kdo v nich chtějí uspět. Klaus po sondážní petici vyráží do boje pod vlajkou nacionalismu. A přitom se odvolává na „mandát“ daný podpisy pod peticí, pozicí exprezidenta i „ohrožením“ národa. Otázkou zůstává, zda si ke zteči vybere pouze prezidentský post, nebo parlament, či obojí.
Na tom by nemělo nic pohoršovat, každá země má svého Le Pena, a pokud je dostatečně charismatický a schopný sjednotit národoveckou scénu, může i v Česku ve volbách dosáhnout dvouciferného výsledku– zejména v dnešní vyostřené době. Smutná je jen Klausova proměna z liberála prosazujícího individuální svobody v nacionalistu obhajujícího kolektivistický národní zájem.
