K otázce, za niž jsme od ctěné právnické elity dostali co proto, jak si ostatně přečtete níže, nás inspirovala kauza obviněných pražských radních kvůli zakázce k Opencard. Členové rady města při schvalování osudné transakce s firmou Haguess předložili posudek, dle nějž mohli schválit zakázku bez otevřeného výběrového řízení. Podle kriminalistů ale pochybili, neboť tím rada údajně připravila město o možnost vybrat nejvhodnější nabídku na základě srovnání více uchazečů.
Posudek nebo odborné vyjádření vypracovali právníci z firmy Abbot Legal. Radní jednali v domnění, že jsou zaštítěni právním posudkem. My samozřejmě zatím nevíme, jestli právníci v tomto případě radili „špatně“, nicméně momentálně obvinění jsou politici (nikoli ti, kdo poskytli posudek) a o jejich vině či nevině rozhodne soud.
Na náš dotaz, zda by právníci měli nést trestní odpovědnost místo politiků v případě, že jim poradí špatně, se možná nečekaně nesešly pouze odpovědi, které říkají, že „NE“. Těch bylo 59 procent (13 respondentů). Téměř čtvrtina (23 procent, 5 respondentů) se domnívá, že „ANO“. Zbytek právníků reagoval alternativou „NEVÍM“, většinou proto, že na položenou otázku podle nich nelze jednoznačně odpovědět.
Odpovědělo 22 právníků a advokátů.
Výběr odpovědí, podle nichž by právníci neměli nést trestní odpovědnost místo politiků v případě, že jim poradí špatně:
- Tak hloupou otázku jsem od vás ještě nikdy nedostal. Za právní názor nemůže byt nikdo trestán jaksi z podstaty. Nebo by měl být soudce první instance trestán, když mu odvolací soud změní či zruší rozsudek? Celá tato diskuse je úplně mimo a vedena a vyvolávána lidmi, kteří vůbec ničemu nerozumí. Ach jo.
- Pokud advokát radí politikovi, je to klient jako každý jiný. Typickým důsledkem „špatné“ rady je odpovědnost soukromoprávní, případně odpovědnost kárná. Může nastat i odpovědnost trestněprávní. Obecné podmínky pro její vznik by však měly být stejné, bez ohledu na to, kdo je klientem.
- Vaše otázka bohužel nerozlišuje mezi tím nejpodstatnějším – a to je poskytnutí takzvané „špatné“ porady na jedné straně a pak profesionální pochybení právníka na straně druhé, a to ať již je porada poskytována ze strany advokátů či interních právníků. Termín „špatně poradit“ bohužel nerozlišuje mezi poradou, která se v konečném důsledku ukáže jako nevhodná či dokonce špatná, nicméně ne nutně jako poskytnutá nekvalifikovaně či přímo v rozporu se zákonem.
Z logiky vaší otázky by znamenalo, že advokát, který prohraje pro svého klienta soudní spor, by měl za tuto prohru být odpovědný, což je samozřejmě zjevný nesmysl. V obecné rovině si je třeba uvědomit, že právní porada tvoří většinou jen jistou část nutných informací, na základě kterých se politik rozhoduje, jak bude konat. Advokát či interní právník povětšinou analyzuje jen jistou část problému a politik si výstup zasazuje do širšího kontextu – právník nemá možnost znát veškeré souvislosti například ekonomické, strukturální a další, které právě může posoudit jen politik znalý a obeznámený se všemi souvislostmi.
Pokud by platila vaše premisa, pak by nemuseli politici vůbec rozhodovat, jen překopírovat názory právníků, podle nich rozhodnout a vyvázat se tak ze své odpovědnosti. Ale tato odpovědnost je širší než jen zohlednění výsledku konkrétní právní analýzy ve vztahu ke konkrétní kauze.
Jinou věcí je samozřejmě skutečnost, pokud se prokáže, že právník radil svému klientovi-politikovi věci zjevně v rozporu se zákonem. Ale pak takový právník již nese odpovědnost i dle současných zákonů. - Nevidím důvod pro vznik speciální trestněprávní odpovědnosti. Již stávající právní úprava umožňuje stíhat advokáta v případě, kdy se prokáže jeho spolupachatelství u konkrétního trestného činu.
- Proč místo nich? Nesou ji už teď, společně s nimi. Nicméně spíše než rozesílat trestní oznámení a pokoušet se posílat právníky za mříže je lepší najmout si jiné právníky a dosáhnout toho, že ti první právníci budou za své vadné služby muset zaplatit náhradu způsobené škody, tj. peněz, které například eráru uniknou. Ty se z věznice špatně hradí.
- Politici jsou stejní klienti jako každí jiní. Proto nerozumím, proč by měl být rozdíl mezi právní radou například podnikateli a politikům. Odpovědnost advokáta je vždy stejná. Jestliže jde o právníka – zaměstnance, nese odpovědnost jako každý jiný zaměstnanec, tj. dle zákoníku práce – měla by nést trestní odpovědnost účetní, když neúmyslně špatně podá daňové přiznání? Odpovědnost každé profese vyplývá z obecně platných právních předpisů bez ohledu na to, pro koho je činnost realizovaná.
- Jednak co to je „špatně?“ A jednak je známá věc, že sejdou-li se tři právníci, mají pět právních názorů na věc. Politici musejí nést svoji politickou odpovědnost za svá rozhodnutí a nevymlouvat se na své špatné poradce, nýbrž bez odkladu „táhnout od válu“. A pokud jde o kriminální jednání, samozřejmě by měli být postiženi ti, již je způsobili, a to obvykle nejsou podřízení či poradci, ledaže by snad politika k trestnému jednání naváděli.
Směřuje-li dotaz k poslední amnestii, pak politickou odpovědnost za ni nesou výlučně prezident a předseda vlády bez ohledu na to, kým si nechávali připravovat koncepty. - V právním státě (a tedy, jak doufám, i v našem) může být trestně odpovědný jen ten, kdo naplní některou skutkovou podstatu podle platného trestního práva. Zde zjevně dotaz směřuje k nedbalostnímu trestnému činu „špatné rady“ – podle kterého ustanovení trestního zákoníku by něco takového mělo být stíháno?
Něco jiného je občanskoprávní odpovědnost, viz zejména ust. § 5 odst.1 a § 2950 nového občanského zákoníku. (Mimochodem, praktický efekt této úvahy je beztak nulový. Buď se dotyčný zeptá skutečně odborně zdatného právního poradce, a ten ho beztak upozorní na rizika jiného výkladu atd. Nebo si naopak vybere někoho, kdo to dělá poprvé, jen aby dostal bezpodmínečné potvrzení postupu, který chce, namísto skutečné rady. Pak ho však spolehnutí se na takovou „radu“ nemůže vyvinit.) - Právník je člověk jako každý jiný. Dopustí-li se deliktu, nechť je po zásluze potrestán. Spočívá-li jeho delikt v jednání návodném, nechť je potrestán – laicky řečeno – za radu. Musí však skutečně jít o delikt, nikoliv o kriminalizaci běžného profesního jednání (například o to, že právník zastává jiný právní názor než jiný právník).
Rozhodně v moderním demokratickém právním státu nemá prostor úvaha, že by někdo nesl trestní (deliktní) odpovědnost místo někoho jiného, i když se nám v některých případech daří tvářit se tak, že by tento princip mohl vypadat jen jako utopický mýtus (například přijetím nesmyslné konstrukce o trestní odpovědnosti právnických osob nebo fikcí, že když nemohu najít lotra řidiče, prohlásím za pachatele vlastníka vozu).
Myslím ovšem, že ta otázka (jako mnoho dalších) indikuje jiné velké nebezpečí: napovídá, jak jsme přivykli představě, že trestním právem lze něco řídit – tu politiku, onde zase hospodářství, podnikání atd. Jako každé jednoduché řešení to může vést k nedozírným koncům. Trestním právem nelze řídit vůbec nic, to je určeno toliko k ochraně důležitých zájmů člověka, obce, společnosti, státu. Přestane-li být subsidiární, rozletí se společností krvežíznivé, zpočátku neviditelné vlny krvežíznivosti a jsme v maléru. Domnívám se, že bohužel virus kriminalizace v tomto smyslu nás již zasáhl a že porušování principu přijatelnosti práva se stává každodenní normou našeho života.
Tolik reakce, jež doprovázely odpověď „NE“ na otázku ČESKÉ POZICE.
Výběr odpovědí, podle nichž by právníci měli nést trestní odpovědnost místo politiků v případě, že jim poradí špatně:
- Samozřejmě, že ANO. Právník je odborník ve svém oboru stejně jako lékař nebo znalec ve svém. Lékaře za postup, který není de lege artis, postihujeme, znalce za špatný posudek potrestáme a třeba i trestně. Právník jen řekne, že měl na věc jiný názor. Právě beztrestnost (nemyšleno jen trestněprávní) pak umožňuje to, že si politik nechá zpracovat právní stanovisko a pak se o něj opírá, a vyviňuje tak odpovědnost svoji. A právník mu napíše takové stanovisko, jaké se od něho očekává. Samozřejmě trestat, kárně, vyloučením z komory, zákazem činnosti, to podle prohřešku. A hlavně s tím už začít.
- Ano, pokud jim radili advokáti v rámci smlouvy o poskytování právních služeb, a to výhradně v právních záležitostech. Vše ostatní je na politicích, respektive jiných osobách, které si rozhodují ve svých profesních i osobních záležitostech.
- Podle mne je to možné již dnes, ale ta rada by musela být tak špatná, že by musela splňovat nějakou skutkovou podstatu trestného činu. Realita je ale většinou taková, že zejména ministerští právníci zásadně radí nic nedělat, takže nemohou nic pokazit.
Názory právníků, kteří na položenou otázku odpověděli „nevím“:
- Nelze jednoznačně odpovědět. Závisí to na okolnostech a určitě k řešení této otázky není třeba přijímat nějaký zvláštní zákon, proboha, jen to ne! Velmi dobře si vystačíme s tím, co už léta platí. Právníci, stejně jako politici, mohou být trestně odpovědní za protizákonná rozhodnutí či protizákonné rady nebo doporučení, pokud tím zároveň naplní znaky skutkové podstaty nějakého trestného činu. Typicky může jít třeba o porušení povinnosti při správě cizího majetku, kde je možné zavinění jak úmyslné, tak hrubě nedbalostní. Vše závisí na tom, co ten, kdo rozhodoval, či ten, kdo mu radil, věděl a chtěl docílit v době rozhodování či poskytnutí rady, a na dalších okolnostech (například na tom, zda si informace k rozhodnutí opatřoval s patřičnou péčí, zda se jimi dostatečně zabýval, zda rádce svůj názor patřičně a včas sdělil politikovi atd.).
Rozhodující tedy je, zda právník, který politikovi radil, postupoval s patřičnou odbornou péčí, a pokud ne, jak moc selhal. Zdaleka ne vždy se bude v případě špatné právní rady jednat o, byť nedbalostní, trestný čin. A není ani důvodu v případech tohoto typu trestní represi zostřovat. Právo je v řadě ohledů velmi nejistá půda a špatná právní rada je nezřídka poskytnuta i kvalitním právníkem, který se věci velmi důkladně věnoval. To, že ex post někdo, napříkad soud, dospěl k závěru, že se na věc má nahlížet jinak, než jak doporučovala právní rada, ještě nedělá z právníka zločince. - Na otázku nelze odpovědět paušálně ano, nebo ne. Trestněprávní odpovědnost právníka je stejná jako kohokoliv jiného, je třeba zkoumat jeho individuální odpovědnost, a to počínaje podklady a informacemi, které měl od klienta k dispozici, až po konkrétní právní radu týkající se určitého právního problému včetně způsobu, jakým radu poskytnul (zejména zda klientovi sdělil určité výhrady, upozornil na možné výkladové a judikaturní nejasnosti, případně na neúplnost podkladů, nedostatek specializace atd.). Budou případy, kdy radící právník nebude odpovídat, budou i opačné, kdy bude „místo“ a budou i případy, kdy mohou nést odpovědnost spolu s politiky.
- Obávám se, že tato otázka byla špatně formulována, neboť na ni nelze dát rozumnou odpověď. Každá rada právníka, a je jedno, komu byla rada určena, zda politikovi nebo paní Vonáškové z Babovřesk, je pouze vysloveným anebo napsaným právníkovým názorem na tu kterou konkrétní věc. O tom, zda byl názor právníka, který názor či radu formuloval, správný, může jako jediný oprávněný s konečnou platností rozhodnout až soud, tj. další právník či právníci.
Právníci by však měli být, a na rozdíl od lékařů také jsou postihováni, pokud poskytli právní pomoc a tj. i právní poradenství v rozporu s obecně závaznými předpisy. - Jde o absolutní nesmysl. Právníci nesou odbornou odpovědnost. Jsou povinni jednat s odbornou péčí. Špatná rada má eventuálně aspekty soukromoprávní, tj. odpovědnost za škodu. Dovozovat trestní odpovědnost je z mého pohledu naprosto mimo mísu. Ano, v jistém ohledu lze dovodit i trestní odpovědnost, ale musí zde být trestní jednání. Tím není nikdy špatná rada. Chybí totiž subjektivní stránka trestného činu. Nevylučuji, že v některých případech právníci teoreticky vedou některé posudky nebo některé zakázky určitým směrem. V takovém případě nelze vyloučit i trestní odpovědnost. Ale je to velmi komplikované.
