Milan Chovanec (ČSSD) není ani zdaleka prvním ministrem vnitra, který snil o založení státního podniku, pod nějž spadne dohled nad rozvojem internetových sítí a veřejných IT služeb. Je ale prvním ministrem, kterému se přání splní. S prvním dnem příštího roku se zrodí nový státní podnik NAKIT neboli Národní agentura pro komunikační a informační technologie.
Ve srovnání s původním záměrem, kdy ministerstvo vnitra (MV) chtělo pod podnik stáhnout 14 miliard eur z dotací určených pro volný trh, je to na první pohled skromný výsledek. Jenže se zrodí mocný úřad, který vzbuzuje mezi sektorovými hráči nervozitu. Kvůli tomu, že hrozí obcházení veřejných zakázek, a také proto, jak si v České republice státní podniky zpravidla vedou.
Spor dvou resortů
Ministerstvo vnitra to vidí jinak. „Chceme ministerstvu vnitra vrátit roli, kterou mělo ministerstvo informatiky. Nebude rozhodovat, co kdo udělá a co ne, ale ohlídá, že nové projekty budou komunikovat se základními registry,“ popisuje Jaroslav Strouhal, náměstek ministra vnitra pro informační a komunikační technologie. „Chceme pohlídat, že se využijí už existující platformy a data, služby se budou sdílet,“ dodává náměstek Strouhal.
Ministerstvo vnitra se má starat o neveřejné sítě, tedy o ty, které patří výlučně státu. Pod ministerstvem průmyslu a obchodu je pak všechno, co se týká IT a byznysu. |
Teď neexistuje jedno místo, kam by se sbíhaly informace, jakou komunikační infrastrukturu má vlastně stát k dispozici. Po krátké epizodě s ministerstvem informatiky zůstaly jeho úkoly rozprostřeny mezi MV a ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). Vnitro se má starat o neveřejné sítě, tedy o ty, které patří výlučně státu – IT veřejné správy, e-government, sítě pro hasiče, policii nebo záchranku. Pod MPO je pak všechno, co se týká IT a byznysu.
Celé léto a podzim oba resorty vedly spor, protože vnitro chtělo spolknout i tu část agendy, která patří MPO. A s ní i 14 miliard korun (později šest) z Bruselu, které má ČR pro operátory, aby postavili vysokorychlostní sítě i v těch oblastech, kde dosud výkonné připojení chybí. Proti takovému záměru se postavila Evropská komise a NAKIT je pozůstatkem původního ambiciózního plánu.
Registr pasivní infrastruktury
Navzdory tomu ministerstvo vnitra vyhrálo. Dotace mu sice utekly, ale zůstal pod ním takzvaný registr pasivní infrastruktury. Pod odtažitým názvem se schovává užitečná věc – databáze, do které se zanesou všechny existující sítě, nejen ty telekomunikační, a postupně energetické. Stavebníci budou mít povinnost do systému hlásit, k čemu se chystají.
S registrem pasivní infrastruktury přichází na ministerstvo vnitra i moc – někdo totiž musí rozsoudit spory, které vzniknou |
Pokud bude chtít operátor někam táhnout optická vlákna, podívá se, jestli zrovna někdo v dané lokalitě „nekope do země“, nebo brzy nebude. Když ano, má podle vznikajícího zákonu právo, aby se nasunul se svými kabely do trubek například plynařské společnosti.
To v praxi přinese velké úspory, protože nebude třeba stále znovu rozkopávat chodníky v obcích, kopne se jednou a o to menší budou náklady investice. S registrem pasivní infrastruktury přichází na ministerstvo vnitra i moc – někdo totiž musí rozsoudit spory, které vzniknou, pokud z nějakého důvodu nebude chtít třeba majitel plynovodu operátora ke svým trubkám pustit. A tím soudcem bude MV, čímž získá moc i nad veřejnými sítěmi a operátory.
Útok na volný obchod
Firmám, které podnikají na komunikačním trhu, ale mnohem více vadí, že nový státní podnik začne ukusovat to, co dosud měl k dispozici volný obchod. „Může poskytovat připojení obecním úřadům, lázním, školám, do hasičáren. Všechno, co je státní nebo polostátní, si mohou stáhnout pod sebe a vyzobnout to ven z trhu. A operátoři ostrouhají,“ vysvětluje prezident ICT Unie Svatoslav Novák.
Státní podnik to bude mít o to snazší, že na rozdíl od soukromých dodavatelů nebude muset zakázky soutěžit, může je dostat přímo. „Bude to čtvrtý operátor, ne, že ne. Deklarovaným cílem je poskytovat služby. Cokoli k nim půjde od veřejné správy, může jít napřímo. Budou připojovat města a školky,“ řekl LN zdroj blízký ministerstvu vnitra a novému podniku.
Firmám, které podnikají na komunikačním trhu, ale mnohem více vadí, že nový státní podnik začne ukusovat to, co dosud měl k dispozici volný obchod |
Obava spojená s takovým rozdělováním napřímo je, že na tom stát prodělá, protože cena služby neprojde v rámci zakázky testem trhu a nesníží se. Náměstek Strouhal nezastírá, že je ambicí MV, aby data policistů nebo hasičů běhala po bezpečné státní síti. Nebo aby stát připojil k síti školu či školku, pokud ji trh dosud ignoroval.
„ICT Unie nemůže diktovat, komu stát smí poskytnout službu. Není možné nechat na trhu citlivá data složek integrovaného záchranného systému, když vidím, že si policejní služebny vyměňují informace přes nechráněnou wi-fi,“ argumentuje Strouhal.
Neopodstatněný optimismus
Česká republika je v tomto ohledu ve specifickém postavení. Velcí operátoři léta neinvestovali do rozvoje sítí, sázeli na mobilní technologie, kde je rychlejší návratnost, nebo posílali zisky svým zahraničním matkám. Svou roli hraje i složitá stavební legislativa a v některých lokalitách velmi vysoké ceny za zřízení věcného břemene. Proto je v Česku nebývale mnoho volných připojení přes wi-fi, pokrytí bezdrátovou technologií v takové míře není v Evropě běžné. Problém wi-fi je, že není stejně bezpečná ani rychlá.
Ministerstvo vnitra je ohledně ekonomické budoucnosti státního IT podniku optimistické, i když hospodářské výsledky odštěpného závodu nebo České pošty k tomu mnoho důvodů nezavdávají |
Na rozjezd bude státní IT podnik potřebovat asi deset milionů korun, které půjdou z rozpočtové kapitoly ministerstva vnitra. Agentura sama bude mít 30 zaměstnanců a přejde pod ni také odštěpný závod ICT České pošty – tedy dalších zhruba 300 lidí. Kdo agenturu povede, zatím není jasné. Skloňují se dvě jména – dosavadní ředitel odštěpného závodu Jan Přerovský a Chovancův poradce na IT a ICT Alan Ilczyszyn.
Ministerstvo vnitra je ohledně ekonomické budoucnosti státního IT podniku optimistické, i když hospodářské výsledky odštěpného závodu nebo České pošty k tomu mnoho důvodů nezavdávají. „Jsme přesvědčeni o životaschopnosti Národní agentury. Investice by se měla vrátit na úsporách za rozvoj,“ dodává ministerský náměstek a odmítá, že by státní podnik měl být zakrytým penězovodem, ze kterého budou mít radost především dobře zaplacení manažeři.
Důvody k obavám
Obavu ze zátěže na rozpočet mělo v rámci připomínek i třeba ministerstvo financí. „Dosavadní ekonomické výsledky odštěpného závodu nevzbuzují důvěru, že nová organizace vzniknuvší sloučením s odštěpným závodem bude schopná dosahovat takových ekonomických výsledků, aby nemusela být dotována ze státního rozpočtu nebo jinými způsoby,“ napsali Babišovi úředníci.
Pohled na státní podniky důvody k nervozitě poskytuje. Ukazuje se totiž, že v praxi se obcházejí otevřená výběrová řízení a stát doplácí na provoz. |
Pohled na další státní podniky důvody k nervozitě poskytuje. Ukazuje se totiž, že v praxi se děje oboje – obcházejí se otevřená výběrová řízení a stát doplácí na provoz. Letos v červnu třeba ministr dopravy Dan Ťok (za ANO) pověřil přípravou mýtného tendru nově založený státní podnik Cendis. Jenomže s mýtem Cendis nepohnul ani o píď, zato mu muselo ministerstvo půjčit dva miliony na platy manažerů, protože sám si výdělek zajistit nedokázal.
Podobný příběh se odehrál na ministerstvu financí, kde kvůli elektronické evidenci tržeb (EET) vznikl státní podnik odštěpením ze Státní tiskárny cenin. Resort mu hodlá zakázku na EET svěřit z ruky, bez soutěže, a hájí se přitom bezpečností. Ale dosavadní praxe ani zákony mu nedávají za pravdu, protože by úplně stačilo, aby se do podmínek otevřeného tendru napsalo, že hlásit se mohou jen dodavatelé s patřičnou bezpečnostní prověrkou.
Chovancův IT podnik k ničemu dobrému nepovedeUž pěknou řádku let se podnikatelé a zástupci zahraničních IT firem shodují na vcelku jednoduché věci: Česko nutně potřebuje jednoho jasně daného, kompetentního a především odpovědného úředníka, který bude dohlížet na státní IT a telekomunikace. Někoho, kdo vymete nepřehledný svinčík veřejných zakázek a všelijakých penězovodů a dá za to hlavu na špalek. Před více než deseti lety mělo mít tuto ambici ministerstvo informatiky, od jeho rozporcování mezi resorty vnitra a průmyslu v roce 2007 se ale ministerstva jen přetahují a dohadují. A peníze tečou a tečou. Pokud se snad nyní Milan Chovanec (ČSSD) opravdu rozhodl náš zahnívající digibrajgl změnit, jeho státní IT podnik – poeticky zvaný NAKIT – není tou pravou cestou ke zlepšení. Nepřehledná struktura, nejasné úkoly a především chybějící odůvodnění, proč má vlastně existovat a kolik to bude realisticky stát, dohromady napovídají spíše o pravém opaku. V lepším případě jde o splnění letitého snu úředníků vnitra o shrabání státního IT pod svůj resort, a tedy konečné vítězství v ministerské přetahované. Ne náhodou se má do nového podniku začlenit i poněkolikáté přebalená IT servisní organizace vnitra. Mezi takovým podivným státním podnikáním a skutečně odpovědným úřadem, který by průhledně hospodařil s veřejnými penězi, je tedy opravdu pořádný rozdíl. Navíc právě ministerstvo vnitra už opakovaně a ve spolupráci s kolegy z taktéž sociálnědemokratického resortu průmyslu a obchodu dokázali, že jsou pro oblast IT a telekomunikací ti nejméně vhodní. Třeba jejich nedůstojné meziministerské přetahování o 14 miliard na rychlý internet vedlo až k evropské ostudě. A také k tomu, že se internetové dálnice budou stavět buď narychlo a bez rozmyslu, nebo se nestihnou peníze čerpat vůbec. Kdyby se o ně navíc nakonec ještě přihlásil nový státní IT podnik, nasadila by se tomu celému koruna. Pokud chce vláda skutečně s problémem IT něco dělat, musí se o tom bavit nejen v rámci jedné strany. A koukat nejen na zájmy dvou ministerstev. Jan Klesla |
