Ukrajina za vlády prezidenta Petra Porošenka stojí zřejmě před porážkou v čím dál krvavější občanské válce, dostala se na pokraj rozpadu a navíc se blíží zima s hrozbou již beztak velmi vážné hospodářské a sociální krize. To může ještě vyostřit mocenský boj uvnitř elity probíhající zatím pouze v zákulisí. Porošenkův osud je proto spojen s osudem celé Ukrajiny. Buď společně padnou, nebo se ocitnou na vrcholu slávy. Porošenka nejspíše čekají nejtěžší dny jeho prezidentování.
Jak poznamenává známý ukrajinský bloger Anatolij Šarij, problémy začaly, když se zhroucení „východní fronty“ ukázalo natolik zjevné, že ho nemohla zastřít ani nadšená hesla hurá vlastenců. Ještě nedlouho předtím prezident řídil triumfální přehlídku na bulváru Kreščatik na Den nezávislosti a ukrajinské veřejné mínění bylo připravováno, že armáda brzy opět získá kontrolu nad východní Ukrajinou. To je však dnes pouhý sen, jenž v současnosti vládnoucí moci velmi ztěžuje kampaň před předčasnými parlamentními volbami.
Varovná prohlášení
Porážky oslabily pozice Kyjeva i u jeho západních partnerů a ještě citlivěji se Porošenka dotklo, že byl bez trumfů nucen zasednout při jednání v Minsku k jednomu stolu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Pouhým dovršením problémů představovaných zhoršením vojenské situace bylo, když Evropa reagovala na volání Kyjeva o pomoc před „ruskou invazí“ o poznání zdrženlivěji, než se čekalo.
Vystupňované naděje Kyjeva možná drží na uzdě množící se varovná prohlášení, například eurokomisaře pro energetiku Günthera Oettingera |
„Porošenko sice může u Evropské unie dosáhnout, že budou proti Rusku zavedeny další sankce, ale skutečně efektivní pomocí by nyní bylo, kdyby mu Západ dodal zbraně. To však lze očekávat nanejvýš od několika zemí a výhradně na bilaterálním základě,“ prohlašuje Volodymyr Fesenko, ředitel kyjevského centra politických analýz PENTA. Podle něho hlavním problémem je, že Ukrajina nedisponuje dostatečnými prostředky na řešení ozbrojeného konfliktu a těžkosti má i s vedením armády.
Vystupňované naděje Kyjeva možná drží na uzdě – ačkoliv si toho mainstreamová média příliš nevšímají – množící se varovná prohlášení, například eurokomisaře pro energetiku Günthera Oettingera. Ten upozornil, že Ukrajina nebude mít dostatek plynu na dlouhou a chladnou zimu, a proto se opět může stát, že se cestou ztratí část ruského exportu určeného Evropě.
V reakci na předem nastíněnou hrozbu ukrajinského premiéra Arsenije Jaceňuka týkající se možného uzavření kohoutů dal Oettinger Kyjevu najevo, že válka neválka dodaný plyn je třeba zaplatit. Bloger Šarij poznamenává, že v německých médiích zesílily hlasy, jež Ukrajinu považují za poraženou, zatímco Porošenkova okázalá prohlášení o vpádu ruských vojenských kolon, která vyzývají Západ k činu, doprovázely kromě hlasité nelibosti částečné pochybnosti.
Narušená představa
NATO ví o zhruba tisícovce Rusů bez identifikačních znaků, z čehož vyplývá, že Kyjev nemůže počítat s přímou pomocí. A jelikož neštěstí nechodí nikdy samo, požadují prezidentovi političtí protivníci v reakci na jeho poplašné zprávy vyhlášení válečného stavu. To by v případě zrušení či odložení voleb Porošenkovi narušilo představu o posílení politického zázemí.
Vyhlášení válečného stavu by v případě zrušení či odložení voleb Porošenkovi narušilo představu o posílení politického zázemí |
Jak pro dokreslení tohoto obrazu dodává Dmitro Džangirov, Porošenkova prohlášení a jeho diplomatické kroky jsou kromě zastírání vojenských neúspěchů v zásadě diktovány rovněž vnitropolitickou situací. Podle ukrajinského politologa je na něho vyvíjen stále vyšší tlak například ze strany Julije Tymošenkové, do úzkých ho však tlačí i Ihor Kolomojskij.
Prezident je proto nucen zvyšovat sázky a chtě nechtě se účastnit klání, kdo je největším ukrajinským vlastencem. Mnozí však upozorňují, že Porošenko přijímá velké riziko, když úspěch svého prezidentského mandátu v zásadě spojuje s velmi pochybným vítězstvím v občanské válce, jež závisí v mnoha ohledech na faktorech, které nedokáže ovlivnit.
„Ukrajinská politická elita teď válečnou hysterii potřebuje jako sůl. Díky ní lze totiž současně vyhrát volby, vynutit si větší solidaritu Západu, vysvětlit nezdar takzvané protiteroristické vojenské operace a odvést pozornost od zoufalé hospodářské situace,“ poukazuje v souladu s řečeným ruský expert na postsovětský prostor Sergej Michejev. A dodává, že kdyby mezi plány Kremlu bylo i napadení východní Ukrajiny, už by to Rusko dávno učinilo, přičemž by nepotřebovalo víc než týden, aby obě oblasti obsadilo.
Příčny obratu
Podobně zřejmě uvažovalo i ukrajinské vojenské velení, když v době obnovení takzvaných protiteroristických vojenských operací počítalo s tím, že se na východní Ukrajině nemůže opakovat krymský scénář, a proto bude možné separatisty zdolat. Vojenská štěstěna se však obrátila, a boje se proto nejspíše protáhnou a ustálí nejistota a napětí, které posilují pozice Moskvy. Z jakého důvodu tento obrat nastal?
Kyjev v podstatě nepochopil, že ukrajinské události budou impulsem k vytvoření multipolárního světového řádu, a USA a EU tím, že se postavily za Kyjev, posílily svrchovanost Ruska |
Za prvé proto, že Kyjev podcenil sílu a výdrž povstalců, přičemž v duchu nápadu gruzínského exprezidenta Michaila Saakašviliho v apelu na „ruskou imperiální rozpínavost“ přecenil praktickou pomoc, kterou může očekávat od Západu. Ani v podstatě nepochopil, že ukrajinské události budou impulsem k vytvoření multipolárního světového řádu, a USA a EU tím, že se postavily za Kyjev, posílily svrchovanost Ruska a daly mu volnou ruku k obraně svých zájmů.
Moskva zatím skoncovala i se zbytkem svých iluzí týkajících se západních vztahů a za přispění druhé strany, jejíž praktiky v mnoha ohledech okopírovala, i prostřednictvím volnějšího výkladu mezinárodního práva rozšířila soubor svých prostředků. Mezi ně patří pokračování v takzvané hybridní válce, přičemž v jedné z jejích intenzivnějších fází byla Moskva schopná zvrátit průběh občanské války, a to za mnohem menšího přispění, než tvrdil Porošenko.
Putinova strategie
Putin teď může sebejistě mluvit o tom, že na jihovýchodní Ukrajině by měl být vytvořen nový stát. Zároveň může Západ nechat také pocítit, že pokud by chtěl, může dojít až do Kyjeva. Až tam zajít nechce, ale trvá na tom, aby urovnání ukrajinské krize v zásadě odráželo jeho představy. K tomu se rovněž snaží vytvořit odpovídající situaci a také přímo v terénu udělat vše pro zlepšení pozic k jednání.
„Putin chce na mapě udělat červenou čáru, kterou Západ nesmí překročit, neboť za ní se rozprostírá ruský svět, který je tam, kde se mluví rusky. K tomuto světu podle něho patří i jižní a východní část Ukrajiny, ale Západ udělal tuto červenou čáru jinde. Svět se dal do pohybu, začala přeměna hospodářství a politické geografie,“ prohlašuje Vadim Karasev, ředitel kyjevského Institutu globálních strategií.
Ruský prezident Vladimir Putin může Západ nechat také pocítit, že pokud by chtěl, může dojít až do Kyjeva |
S pokračující eskalací ozbrojeného konfliktu za této situace počítá Volodymyr Fesenko, podle něhož je ukrajinská armáda zatlačována do obranných pozic. Kyjevský politolog se však domnívá, že pokud se jí nějakým způsobem podaří zaujmout pevné pozice podél toku řeky Doněc, může si Ukrajina obě oblasti udržet. A připomíná, že Donbas není jednotný, mnozí zde nadále spolupracují s ústřední vládou a nepřejí si odtržení od Ukrajiny. Zároveň však přiznává, že je tu i spousta těch, kteří mají Kyjeva už dost.
Podle Fesenka zatím svět tlačí na zavedení sankcí proti Rusku a agrese některé země nabádá, aby Ukrajině pomohly ozbrojenou cestou. Pokud se Putin včas zastaví, pak se podle politologa může opět dostat do popředí diplomatické urovnání konfliktu. Většina moskevských analytiků však při pohledu do budoucna tento ukrajinský optimismus nesdílí.
Pohled moskevského analytika
Jedním z nich je Valerij Solovej, vedoucí katedry moskevského Ústavu mezinárodních vztahů. Dle něho „hybridní válka probíhající na východní Ukrajině vstoupila do intenzivní fáze a kromě toho, že získávají čím dál větší technickou převahu, posiluje řady místních povstalců i čím dál více dobrovolníků z Ruska. Zdá se, že Ukrajina v této válce, které se nepřímo účastní i Moskva, nemá šanci zvítězit a zhoršení jejích pozic na východě země ji nutí zasednout k jednacímu stolu.“
Zdá se, že Ukrajina ve válce, které se nepřímo účastní i Moskva, nemá šanci zvítězit a zhoršení jejích pozic na východě země ji nutí zasednout k jednacímu stolu |
A dodává: „Už proto, že Kyjevu musí být jasné, že Západ se po jejím boku do konfliktu přímo nevmísí. To je jasné rovněž Putinovi, jenž dal svou úvahou o Novorusku Kyjevu a světu v nové situaci jasně na vědomí, že je třeba znovu prověřit postavení Donbasu. Situace spěje k tomu, že Ukrajina o tyto dvě oblasti přijde, i pokud se tyto oblasti nepřipojí k Rusku.“
Současnou situaci pak Solovej dále analyzuje: „Jako de facto samostatná formace Donbas pravděpodobně rozšíří řadu zamrzlých konfliktů typu Podněsterské republiky, a i když ji svět neuzná, časem se smíří s jejím statusem quo. Ukrajinská armáda utrpěla na východě taktickou porážku, ze které se může snadno stát porážka strategická, dosáhnou-li povstalci pobřeží Černého moře. Tím kromě Donbasu rozšíří svou svrchovanost i na Chersonskou a Oděskou oblast, tedy na celé takzvané Novorusko.“
Vidina efektivních výsledků
Mezitím pozvolna upadá v zapomnění, že ukrajinského Willyho Wonku vynesla koncem května na vrchol právě bezvýchodnost, strach z války a nejistoty a touha po vzniku „třetí síly“. Vybudoval si image – budujícího, umírněného, pragmatického a proevropského politika schopného dělat kompromisy –, po které toužila většina lidí.
S vidinou rychlých a efektivních výsledků pro Petra Porošenka hlasovali ukrajinští nacionalisté i komunisté a přívrženci západní i východní orientace |
S vidinou rychlých a efektivních výsledků pro Petra Porošenka hlasovali ukrajinští nacionalisté i komunisté a přívrženci západní i východní orientace. Nikoli náhodou – pohádkově bohatý obchodník s ekonomickým vzděláním se totiž objevil jak na straně „oranžových“, tak „modrých“. Když se v roce 1998 poprvé dostal do parlamentu, připojil se ke klubu sociálních demokratů, později byl u vzniku Strany regionů, aby následně dopomohl k moci Viktoru Juščenkovi.
Porošenko není jen šikovným obchodníkem, ale má zkušenosti i ze státní správy, neboť působil v čele vlivné rady pro národní bezpečnost a obranu, později byl krátce členem kabinetu Julije Tymošenkové jako ministr zahraničních věcí a během prezidentského období Viktora Janukovyče zastával post ministra hospodářství.
Těžké měsíce
Tato důvěra se však může lehce vypařit, pokud se nesplní žádná očekávání. Především se od Porošenka očekává ukončení války, a to vítězné. Dále stabilizace ekonomické situace, v zájmu čehož by měl nejdříve v parlamentních volbách koncem října posílit svůj tým. To jsou pouze nejpalčivější úkoly.
Analytici se shodují pouze v tom, že ukrajinského prezidenta Petra Porošenka čekají nesmírně těžké měsíce |
Pak je tu jistota – zbožné přání i ve válkou nedotčených částech Ukrajiny. K tomu je zejména třeba zpacifikovat dobrovolnické ozbrojené formace, které právě bojují ve východní části země, a taky už si něco počít s Majdanem. V otázce, zda má toto všechno šanci na úspěch, se však analytici shodují pouze v tom, že Porošenka čekají nesmírně těžké měsíce.
„Převzít řízení země uprostřed občanské války je vždycky riskantní podnik. Bylo mu jasné, že válčit je nebezpečné, ale v dané situaci nejde jednat jinak. Čím dál víc se zdá, že bude muset přijmout odpovědnost za porážku, což může znamenat konec jeho politické kariéry, přestože by z této situace nikdo nedokázal vytěžit o nic víc. Velkou výzvu to představuje také pro ukrajinskou společnost, která se musí konfrontovat s reálnou možností, že po Krymu přijde i o další část země,“ naznačuje Valerij Solovej.
Bolestivé probuzení
V Kyjevě ovšem převládá větší optimismus. „Porošenko nyní staví svůj tábor, přičemž prokazuje maximální flexibilitu, většinou dělá dobrá rozhodnutí a uzavírá kompromisy, ale výzvy před ním jsou opravdovou lidskou zkouškou. Myslím, že ve volbách získá politickou podporu, a dokáže-li s parlamentní většinou za zády zůstat následující rok u moci, může z něho být úspěšný prezident – schopný poradit si s úkoly, které se před celou zemí vrší,“ shrnuje Volodymyr Fesenko názor určující části společnosti, jenž se mísí s tužbami.
Kdy konečně přijde místo revolučního nadšení chladný pragmatismus budování? |
Mnozí sice čekají, kdy konečně přijde místo revolučního nadšení chladný pragmatismus budování, ale s tím zatím nelze počítat. Válečná a vlastenecká rétorika i praxe dávají mnohým stále naději na levný, i když chvilkový úspěch. Snad zima zapůsobí aspoň trochu jako vystřízlivění. I když to bude velmi bolestivé probuzení z dlouho trvajícího revolučního (horečnatého) snu.
