Kvůli lidským zásahům doznala krajina řady změn a vzdálila se původnímu rázu. Ztratila kvůli tomu i odolnost. Postupně se to daří měnit díky pozemkovým úpravám, které pomáhají vrátit krajině její různorodost. Ať díky polním cestám, stromům, mokřadům nebo členitým svahům. Ministerstvo zemědělství nyní připravilo desetiletý plán, podle kterého by se úpravy měly dít přednostně v místech, která jsou suchem zasažena nejvíc. Zaměřit se chce i na rozsáhlý systém drenáží pod zemí a napravit jej, aby odpovídal změnám klimatu.
Může se sice zdát, že současný déšť problémy české krajiny vyřešil, ale sucho stále přetrvává v hloubce. Doplnit rezervoár v podzemí vyžaduje čas. Intenzivní déšť navíc příliš nepomůže, protože voda se nestihne vsáknout a odteče. Ministerstvo chce v příštím desetiletí dát na pozemkové úpravy, závlahy a odvodnění i ochranu půdy na 34 miliard korun. Pozemkové úpravy, které se kromě zadržení vody zaměřují na zabránění eroze půdy nebo kladou důraz na vyšší biodiverzitu, hrají v plánech resortu hlavní roli. Ročně by se jich mělo uskutečnit sto padesát.
Drenážní systémy
„Státní pozemkový úřad bude například koordinovat, aby se tato opatření zaměřila do míst v suchých oblastech. Při pozemkových úpravách budeme také posuzovat vodní bilanci konkrétních pozemků a opatření upravovat, aby voda zůstala tam, kde ji potřebujeme,“ vysvětluje ministr zemědělství Miroslav Toman (za ČSSD). Hlavní změna je v tom, že prioritou úprav už nebude jen vodu pochytat, ale především dlouhodobě zadržet a pak ji efektivně využít v krajině. Nově tak budou úpravy pracovat i se systémem zemědělského odvodňování krajiny.
Drenážní systémy jsou rozseté po celé republice, hlavní problém ale je, že stát nemá přesný přehled, kde přesně jsou. A především, zda jsou stále funkční. Podle desetiletého plánu by se měly odvodňovací drenáže zmapovat a vznikne jejich digitální databáze. Zároveň s nimi má resort další plány. „Musíme prověřit jejich funkčnost a upravit je tak, abychom snížili nežádoucí odvodňování krajiny,“ říká Toman. Některé systémy stát přebuduje tak, aby namísto odvodňování vodu zadržely a dovedly ji až ke kořenům rostlin. Takové změny je možné udělat na bezmála půl milionu hektarů země.
Drenážní systémy jsou rozseté po celé republice, hlavní problém ale je, že stát nemá přesný přehled, kde přesně jsou. A především, zda jsou stále funkční. Některé systémy stát přebuduje tak, aby namísto odvodňování vodu zadržely a dovedly ji až ke kořenům rostlin. Takové změny je možné udělat na bezmála půl milionu hektarů země. |
Některé odvodňovací systémy by se zase mohly doplnit o retenční nádrž či třeba jen mokřad a voda by se mohla znovu použít. Variantou je i to, že se některé drenáže odstraní, k čemuž by se ale přistoupilo, jen pokud by se ukázalo, že je systém nefunkční, anebo na místě neměl vzniknout. Především proto, že by odstranění drenáží bylo příliš nákladné. „Kde to půjde, budeme s existujícími systémy pracovat,“ dodává Toman. Takzvané meliorace, které slouží k odvodnění, jsou v Česku zhruba na 1,2 milionu hektarů. Až na pět set tisíc hektarů bylo vybudováno do roku 1945.
Patří tomu, na jehož pozemku se nacházejí, přičemž mnoho lidí o nich ani neví. Jejich inventář chtěl provést už Tomanův předchůdce Marian Jurečka (KDU-ČSL), nakonec k tomu ale nedošlo. Tomanův resort se chce zaměřit i na závlahy. Stát je monitoroval v roce 2016 a z šetření vyplynulo, že jich je na 160 tisíc hektarů, v provozu jich je však jen 70 tisíc hektarů.
Mezi zemědělci je však o závlahy zájem, uvítali by je především zelináři, sadaři nebo vinaři. Současné závlahy by se měly modernizovat, ale zároveň by měly vzniknout nové. Státní pozemkový úřad nyní dokončuje třeba studii proveditelnosti na závlahovou soustavu na jižní Moravě, konkrétně na Hustopečsku, tedy v jedné z nejsušších oblastí země. Výsledkem by mohlo být zavlažování až 9,5 tisíc hektarů zemědělské půdy.
Návrat rybníků, mokřadů či alejí
|
