Území pod plánovanou šumavskou lanovkou Klápa-Hraničník, která má zabezpečit zejména zimní spojení obcí na břehu Lipna s rakouským lyžařským střediskem Hochficht, bude mít velice nejistý status. V závazné mapové příloze vládního návrhu zákona o Šumavě, který ve čtvrtek 9. května postoupil v Poslanecké sněmovně do 2. čtení, se počítá s jejím úplným vynětím z Národního parku Šumava (NPŠ).
Jenže lanovka se má probourat nejcennějšími pralesními společenstvími první zóny národního parku, a tím je obnažit. A rozetnout vedví jednu z významných jádrových oblastí výskytu tetřeva. Z jedné klidové oblasti pro tetřeva budou dvě neklidné a mezi nimi hlučící komerční koridor.Tady by však pro žádnou nárazníkovou zónu nebylo místo. Z lyžařského Václaváku rovnou do chrámu přírody.
Ať jsou pohledy na připravovanou zonaci NPŠ jakékoli, nikdo nezpochybňuje, aby jádrové území národního parku, tvořené převážně prvními zónami, obklopovaly druhé a třetí zóny. A celý park, kromě lesů na státní hranici, je obklopen ještě Chráněnou krajinnou oblastí Šumava, která má být kromě vlastních ochranářských funkcí nárazníkovou zónou pro národní park. Tady by však pro žádnou nárazníkovou zónu nebylo místo. Z lyžařského Václaváku rovnou do chrámu přírody.
Kdo bude pečovat o koridor
Pozemky pod plánovanou lanovkou jsou v majetku státu. Záměr výstavby lanovky, na nějž v současnosti probíhá posuzování vlivu stavby na životní prostředí (EIA), podal Jihočeský kraj. Bude snad on pečovat o ochranu toho mála, co pod lanovkou zbude z přírody? O zvláštní území mezi dvěma „půlparky“, které vzhledem k účelu, pro který má být zřízeno, bude vším jiným, než nárazníkovou zónou? Zdá se, že na to nikdo rozumně nepomyslil. Už se však mimo protokoly začíná proslýchat, že by se plánované vynětí z parku nekonalo a území by bylo zařazeno do třetí zóny NPŠ.
Nejde o nový nápad, problém by se vyřešil aspoň papírově. Odpovědnost by byla na NPŠ, park by se nedělil a starosti s neuváženým narušením ochranného režimu pralesa a dalších biotopů by zůstal na ochranářské organizaci. Ta se ovšem proti prokácení pralesa na Smrčině nijak nebrání, ačkoli by to mělo být jejím posláním, a nadřízené ministerstvo životního prostředí se na plánování tak významného narušení přírody dokonce podílí.
Avšak už ve zjišťovacím řízení, které předcházelo rozhodování o tom, zda bude muset být zahájen proces posuzování vlivu stavby na životní prostředí, byl orgán ochrany přírody NPŠ znepokojen, že zadavatel neuvedl poznatky z dlouholetých výzkumů o výjimečnosti území. „To, že se tak nestalo, považujeme za velký nedostatek zejména s ohledem na skutečnost, že se jedná o materiál předkládaný prostřednictvím Informačního systému EIA nejširší veřejnosti. Neúplná informace může vést ke zlehčujícímu pohledu na zásah, u kterého je předpoklad výrazně negativního vlivu na přírodní hodnoty území,“ zdůraznila Správa NPŠ.
Zmíněné území popsala Správa NPŠ v dokumentu pro potřeby zjišťovacího řízení: „Je to ucelený komplex přírodních společenstev, unikátní nejen svou skladbou, ale rozlohou a územní celistvostí, a to nejen v rámci Šumavy a ČR, ale v celoevropském kontextu.“Mimo protokoly se začíná proslýchat, že by se plánované vynětí lanovky z parku nekonalo a území by bylo zařazeno do třetí zóny NPŠ
S tím je poněkud v rozporu lehkovážnost, s jakou NPŠ nyní přistupuje k vyjmutí koridoru pro lanovku. Vše vysvětlí datum napsání tohoto posudku: 16. prosince 2010. Tedy ještě před příchodem ředitele Jana Stráského na Šumavu a před nastolením ochranářsky nedbalého kurzu řízení parku. Názory managementu na poslání parku se od té doby proměnily, ale příroda zůstala tatáž. A je povinností ji chránit. S lanovkou by se ta ochrana naplňovala mnohem obtížněji.
Lanovka přetne biokoridory
Vedoucí krajského odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví Karel Černý vydal 8. dubna 2011 rozhodnutí: „Na základě provedeného zjišťovacího řízení došel Krajský úřad–Jihočeský kraj k závěru, že záměr Regulační plán Propojení Klápa-Hraničník má významný negativní vliv na životní prostředí a veřejné zdraví, a bude proto posuzován podle zákona.“
Přeshraniční EIA s rakouskou stranou právě probíhá, současně s posouzením celé koncepce (SEA). Přírodovědkyně Zdeňka Křenová věří, že budou vzaty v úvahu všechny stěžejní připomínky k negativnímu působení výstavby lanovky na ekosystémy Smrčiny a okolí a nakonec bude záměr lanovky odvolán. Vždyť sama správa parku v oficiálním dokumentu z roku 2010 vyjmenovala sedm oblastí, kde je lanovka ve velkém napětí s okolní přírodou. Ať už se to týká velkého odběru pitné vody, jež by mohlo narušit vodní režim v I. a II. zónách NPŠ, nebo vypouštění odpadních vod.
Hluk a vibrace mohou mít rušivý vliv na silně ohrožené druhy ptáků, zejména na jeřábka lesního a chřástala polního. V rámci posuzování je nezbytné vyhodnotit možné rušivé vlivy stavby a jejího provozu na zvláště chráněnou avifaunu oblasti. A tak dále. Oblast je typickým místem života tetřeva, vyskytuje se tu rys a čas od času sem zavítá i los. Většina těchto zvířat tu má svoje biokoridory, které by byly výstavbou lanovky vážně narušeny.
Evakuace po šumavsku
Nejpodivnější na tomto projektu je však „evakuační“ sjezdovka. Má se upravovat a uměle zasněžovat, aby byla k dispozici, kdyby bylo třeba slaňovat pasažéry z porouchané lanovky. Ale daleko spíš se její pomocí budou „evakuovat“ lyžaři z velice navštěvované rakouské stráně, kteří zatouží po občerstvení v klidu české dolní stanice. Není síly, která by dokázala udržet lyžaře, aby nevjeli na upravený svah.
„Evakuační“ sjezdovka se má upravovat a uměle zasněžovat, aby byla k dispozici, kdyby bylo třeba slaňovat pasažéry z porouchané lanovkyEIA servis České Budějovice a sdružení Calla si nechaly zpracovat socio-ekonomickou analýzu, z níž vyplynul předpoklad, že tlak lyžařů si vynutí i na české straně normální provoz. A kvalitní služby by přilákaly i rakouské a německé klienty. Edvard Sequens z Cally to komentoval: „Plánované řešení sjezdovky neodpovídá pouze jejímu nouzovému využití. Navíc si provoz vedle rakouského areálu s večerním lyžováním v budoucnu vynutí i tlak na umělé osvětlení na české straně i na nepochybně nutné noční upravování evakuační sjezdovky.“ Jenže s tím návrh „evakuační“ sjezdovky nepočítá a neprojeví se to ani při posuzování vlivu na životní prostředí. Až bude lanovka stát, požadavky na osvětlení jistě vyvstanou v plné síle.
Záměr výstavby lanovky a sjezdovky v tak přírodně cenném území je v rozporu se směrnicí o stanovištích, jejímž základem je budování ochranné sítě Natura 2000.
Těžko si lze představit pregnantnější porušení principů, které tvoří podstatu budování národních parků. Přesto je v doprovodném textu k návrhu zákona zdůrazněno, že to není neobvyklý krok.
Na druhou stranu sám ředitel NPŠ Jiří Mánek zdůraznil, že schválení vládního návrhu by neznamenalo, že lanovka nakonec stát bude, protože bude podléhat schvalovacímu procesu EIA a SEA. „Včetně posudku pro Naturu 2000, který už existuje a je mimochodem negativní,“ prohlásil Mánek.
Příroda versus podnikání
Podnikatelský subjekt nebo subjekty, které si brousí zuby na lanovku, veřejnosti nejsou známy. Přesto je v přílohách nového zákona schvalován komerční záměr, který by sotva mohl spravovat kraj nebo dokonce NPŠ. Takže za koho zastánci lanovky vlastně lobbují? Za rozvoj obcí na pravém břehu Lipna?
Kdyby zůstalo u toho, jak je projekt v návrhu prezentován, lanovkář by musel zplakat nad výdělkemKdyby zůstalo u toho, jak je projekt v návrhu prezentován, lanovkář by musel zplakat nad výdělkem. Jak předestřel nejdůslednější oponent vládního návrhu zákona o Šumavě profesor Pavel Kindlmann, tamní penziony dokážou ubytovat několik set lidí. Ty by lanovka s kapacitou 1500 až 2500 lidí vyvezla nahoru za pár minut. A pak by dlouho dlouho čekala, až se budou z rakouského svahu vracet. To by se nikomu nemohlo rentovat, ani kdyby se podařilo získat dotaci z Evropské unie.
Projekt je to buď značně nedomyšlený, nebo už dopředu počítá s porušováním deklarované zásady a vzápětí nabídne běžnou funkci lanovky a sjezdovky, kdy lidé stále dokola vyjíždějí a sjíždějí, dokud je to baví. Se zpestřením sjet i na druhou stranu svahu do Rakouska.
A to za cenu obětování kusu přírody přímo a ovlivnění značné části okolních pralesů ruchem a hlukem. Navíc když navrhovatelé nemají jasno ani v tom, kdo by měl o takto vážně poznamenanou přírodu pečovat.
