Ministerstvo průmyslu a obchodu v červnu 2012 aktualizovalo návrh Surovinové politiky České republiky. Zareagovalo tím na hospodářský vývoj v Evropě a ve světě i na změny na světovém trhu nerostných surovin. ČESKÁ POZICE tento návrh získala v předstihu a bude se mu v několika článcích věnovat.
Požádala tudíž svého energetického odborníka Vratislava Ludvíka, aby zhodnotil konečný návrh Surovinové politiky ČR. Ten odložil rozečtenou detektivku od Agathy Christie a pustil se do návrhu. Nejprve byl trochu rozpačitý. O tuto oblast se totiž profesionálně zajímal před 20 lety, ale od té doby se všechno změnilo. A předtucha ho nezklamala.
Dostal se mi do ruky přehledný, chytrý a konzistentní dokument obsahující mnoho relevantních údajů a dat. Smekám klobouk před profesionálně odvedenou prací, kterou by při obecně známém veřejném názoru na kvalitu státních úředníků málokdo očekával. Procento geopoezie nepřekračuje míru dobrého vkusu a nezatěžuje surovinovou politiku megalomanskými představami o hojnosti výskytu nerostných surovin u nás. Navíc, doporučuji tento dokument k četbě nejen odborníkům či podnikatelům, ale i laikům, zejména však reprezentaci obecních a krajských správ.
Sympatické je i světové „rozkročení“ surovinové politiky – zasazení současných i budoucích potřeb ČR do kontextu očekávaného vývoje globální ekonomiky. Respektování politiky Evropské unie v dané oblasti je bezvýhradné, a není nijak relativizované, což je v českých poměrech přece jen trochu unikátní.
Informace o nerostných surovinách
Návrh Surovinové politiky ČR je členěn do dvou částí. Ta první je klasická. Pojednává o „standardních“ surovinách, jejich těžbě, spotřebě, exportu i importu, včetně výhledů a návrhů na možná řešení. Pokud někdo touží po kvalitních a přehledných informacích o zásobách a těžbě nerostných surovin – počínaje uhlím a konče sklářskými písky –, v návrhu je nalezne. Pro ty, kdo nemají čas prokousávat se dokumentem o 166 stranách, uvedu několik údajů:
- letos bylo těženo 502 výhradních a 206 nevýhradních ložisek nerostných surovin;
- na výhradních ložiscích těžilo 180 podnikatelských subjektů, na nevýhradních 151 subjektů;
- loni bylo vytěženo celkem 136 milionů tun nerostných surovin, většinou ve výhradních ložiscích;
- objem těžby má – zjevně pod vlivem hospodářské krize – klesající tendenci (v letech 2007 až 2010 pokles o 15 procent), v současnosti nastává mírné oživení;
- historicky se na výši těžeb nejvíc „podepsala“ restrukturalizace českého průmyslu – v období 1987 až 2011 nastal pokles o 53 procent.
Autoři návrhu dospívají k závěru, že vývoj objemů těžby nerostných surovin je možné využívat jako citlivý indikátor hospodářského vývoje země. S tímto závěrem lze souhlasit.
Hnědé uhlí
Osobně mě však kvůli mé profesní orientaci nejvíc zajímaly názory a návrhy na těžbu energetických surovin – uhlí, ropy, zemního plynu, břidlicového plynu a uranu. Jako přídavek jsem si k tomu přihodil též těžbu zlata.
Začnu hnědým uhlím. Jeho disponibilní zásoby – ty, které nejsou blokované těžebními limity – stačí zhruba na 25 let. Prolomením všech limitů by se exitus hnědouhelného hornictví posunul o nějakých 15 let. S potěšením konstatuji, že návrh Surovinové politiky ČR respektuje závazky Programového prohlášení této vlády: vychází ze zachování územních limitů těžby.
Autoři návrhu dospívají k závěru, že vývoj objemů těžby nerostných surovin je možné využívat jako citlivý indikátor hospodářského vývoje zeměNavrhuje i způsoby, jak do budoucna řešit nedostatek uhlí. Logicky však toto tabu překračuje návrhy dalších variant – buď částečné, nebo úplné zrušení územních limitů. Závěr tedy nezní stejně jako v případě návrhů energetické politiky, „odstraňme územní limity“, ale dává politikům na výběr včetně rámcových návrhů na řešení jednotlivých variant. To je nesporný pokrok v myšlení státních úřadů.
Uran
Hodně prostoru je věnováno budoucnosti těžby uranu. Dokument na několika místech zdůrazňuje, že chemická těžba s použitím kyseliny sírové je naprosto nepřijatelná. (Ta ostatně vynuceně dobíhá pouze ve Stráži pod Ralskem a po vyčištění podloží od škodlivin bude definitivně ukončena.) To je dobrá zpráva pro nás i pro přírodu.
Může to však být trochu komplikované pro lokality vybrané jako nová potenciální naleziště. Je totiž zřejmé, že těžba uranové rudy se opět stává jednou z priorit surovinové politiky, jakkoli se omezí pouze na klasickou důlní činnost. Z dokumentu jsem nabyl, možná neoprávněně, dojmu, že si stát opět brousí zuby na těžbu zlata. Kašperské Hory, třeste se!
V případě ostatních energetických surovin, břidlicový plyn nevyjímaje, jsou návrhy standardně umírněné. Jako červená nit je zdůrazňovaná nutnost dostatečného geologického průzkumu existujících i potenciálních nalezišť nerostných surovin. To je určitě správné, bychom protože měli vědět, po čem šlapeme. Dokument však jde dál, a v tom již stejně nadšený nejsem.
Nadřazenost rozhodnutí státu
Nejprve krátké vysvětlení. Základním a také závazným dokumentem pro další rozvoj měst a obcí je územní plán. Ten v zásadě vyjadřuje svrchovanost správy nad rozvojem území jednotlivých sídel, čímž umožňuje voleným zástupcům určovat jeho budoucnost. Tak to dnes funguje a jen díky tomu existuje město Jiřetín.
Jako červená nit je zdůrazňovaná nutnost dostatečného geologického průzkumu existujících i potenciálních nalezišť nerostných surovinSurovinová politika státu však dosavadní přístup poněkud mění. Rozhodnutí státu nadřazuje nad svrchovanost samosprávy. Záměr je definován jasně: stanovení dobývacího prostoru by mělo mít charakter územního rozhodnutí, jímž by se tento prostor stal automaticky a povinně součástí krajského územního plánu. A tečka.
Souběžně s tím je navrhována povinnost nevykonávat na území ložiska žádnou činnost, která by vedla k jeho budoucímu znepřístupnění. Jak to ale bude v případě, že se nové ložisko čehokoli najde na zastavěné oblasti? Bude vyhlášena stavební uzávěra a domy budou odsouzeny k dochátrání a následné demolici stejně jako v Mostě, Libkovicích a v desítkách dalších sídel? Třeba jsem to však jen špatně pochopil.
Sympatická opatření
Druhá část surovinové politiky se zabývá druhotnými surovinami. Je opět obsáhlá a dobře zpracovaná. Jako pouhý producent odpadu mohu jen stěží relevantně posoudit zamýšlená opatření státu, jako laik však mohu říct, že mi byla sympatická.
Návrh Surovinové politiky ČR je podstatným krokem při její další realizaci. Nebudu opakovat úvodní chvalozpěv, ale rád bych konstatoval:
- dokumentu nelze upřít snahu po objektivitě;
- navzdory tomu je zřejmá snaha státu posílit svůj vliv ve prospěch těžebních společností oslabením kompetencí krajských úřadů a místních samospráv;
- chvályhodná je snaha po maximální diverzitě importu surovin;
- je však vidět konjunkce s energetickou politikou založenou na rozvoji jaderné energetiky. To není výtka, jen konstatování.
S tou detektivkou mě nelitujte. Po několika stránkách jsem zjistil, že jsem ji už četl, a proto vím, kdo je vrah.
