Říkalo se, že to bude těsné. Předem se však nevěřilo, že iniciativa proti „masovému přistěhovalectví“ ve švýcarském referendu v neděli 9. února skutečně uspěje. Těsné lidové „ano“ návrhu Švýcarské lidové strany (SVP) může mít pro alpskou zemi nedozírné následky.
V sázce je její hospodářská prosperita i nesnadno vyjednaný a déle než deset let platný komplex smluv s Evropskou unií. Švýcarsko zažívá podobný šok, jakým bylo odmítnutí vstupu do Evropského hospodářského prostoru (EHS) v roce 1992. A také velký comeback svého nejslavnějšího populisty Christopha Blochera.
Švýcarské firmy označily zachování volného přístupu zahraničním pracovníkům za otázku svého přežití. Vláda, většina politických stran i odbory varovaly před kolapsem místního zdravotnictví, jež na těchto pracovnících závisí. Statistici se předháněli v uvádění důkazů, že příliv přespolních nemá žádný negativní vliv na postavení Švýcarů na pracovním trhu, že neklesají jejich platy ani zaměstnanost.
V sázce je hospodářská prosperita Švýcarska i nesnadno vyjednaný a déle než deset let platný komplex smluv s EUVšichni zdůrazňovali, že imigrace pomáhá překonávat negativní důsledky stárnutí populace a podporuje místní hospodářský růst. Všechno marné.
Loď je plná
Lidového hlasování o omezení přistěhovalectví se zúčastnil mimořádně vysoký počet švýcarských občanů – 56,5 procenta. Jejich těsná většina, 50,3 procenta, se vyslovila pro zavedení stropů pro zaměstnávání cizinců ve Švýcarsku a proti volnému pohybu pracovních sil mezi ním a EU, který pro její „staré“ členské země funguje od roku 2002.
Různé kvóty mají platit pro všechny – pendlery, žadatele o azyl, kvalifikované i nekvalifikované. Rozhodovat by měla poptávka zaměstnavatelů. Při hledání pracovních míst by měli Švýcaři dostat přednost před cizinci. Stát by měl také získat právo omezovat i slučování rodin či výplatu sociálních dávek. Problémem není nedostatek pracovních míst – v zemi je téměř plná zaměstnanost –, ale „přeplněnost“. Co to znamená?
Iniciátoři návrhu na omezení imigrace tvrdí, že už ve Švýcarsku není k hnutí. Ročně do země přijde 80 tisíc nových přistěhovalců – celkem je jich 1,88 milionu, tvoří téměř čtvrtinu obyvatel, jejichž celkový počet stoupl nad osm milionů. Skokově se prý zvyšují nájmy, silnice jsou samé dopravní zácpy a oblíbené vlaky nacpané k prasknutí. Ekologové varují, že se v zemi každou vteřinu zabetonuje metr čtvereční přírodní půdy.
Loď je plná, jak se ve Švýcarsku říkalo za druhé světové války. A část Švýcarů to pochopila tak, že je třeba zatáhnout za záchrannou brzdu.
Nedůvěra k Bruselu
Bernský historik a politolog Claude Longchamp zhodnotil ve veřejnoprávní televizi SFR nedělní vótum proti imigraci jako vítězství konzervativního Švýcarska nad liberálním. Charakterizoval ho jako signál, že u veřejnosti převážily negativní společenské důsledky imigrace nad jejími pozitivními ekonomickými dopady.
Podobně jako dřívější úspěšné iniciativy za vysídlení kriminálních cizinců (z roku 2009) a proti výstavbě minaretů (o rok později) naznačilo aktuální referendum, že v zemi panuje rozšířená obava o uchování národní identity a místních specifik v globalizovaném světě. Potvrdilo také, že podstatná část občanů zaujímá velmi rezervovaný postoj k Evropské unii, která Švýcarsko obtéká ze všech stran.
Švýcaři kladou důraz na svoji národní jedinečnost tradičně, a ani jejich výhrady vůči Bruselu nejsou nové. V uplynulých letech ale s hospodářskou krizí výrazně zesílily.
Pendleři z Itálie zaplavili sousední švýcarský kanton Ticino, kde se bez problémů domluví svou mateřštinou. Skoro každý druhý Němec, který se v uplynulých pěti letech vypravil za prací do ciziny, skončil v zemi helvétského kříže. Výrazně zde stoupl i počet Portugalců.
Výhrady Švýcarů vůči Bruselu nejsou nové, ale v uplynulých letech s hospodářskou krizí výrazně zesílily
Problémy eura jsou pro mnohé Švýcary důkazem neúspěšnosti EU. Vzájemnou nedůvěru zvyšuje i tlak Bruselu a členských států unie na švýcarské banky a vydání daňových hříšníků k trestnímu stíhání. Obavy části Švýcarů z tlaku okolního světa se zkrátka neomezují na strach ze ztráty pracovního místa, jak trefně poznamenal komentátor deníku Neue Zürcher Zeitung.
Nepřípustná změna okolí
Švýcarská lidová strana se svojí iniciativou proti přistěhovalcům dokázala do této nálady výborně trefit. A pomocí nasazení, emotivních plakátů a sloganů mobilizovat nejen své tradiční venkovské voliče, ale i široké masy „patriotů“.
Jak zdůraznil pro německou televizní stanici ARD politolog Florian Hartleb – proti volnému pohybu osob a pro roztržku s Bruselem hlasovalo mnoho zámožných Švýcarů, kteří právě z úzkého napojení na EU osobně velmi těží. Hartleb je označuje za šovinisty blahobytu. Jsou podle něho dobře zabezpečení, ale zároveň se bojí, že by mohli kvůli imigrantům o své jmění a životní jistoty přijít.
Řada Švýcarů také vnímá velmi negativně změnu svého okolí. Kvůli postupující industrializaci ztrácejí některé oblasti tradiční venkovský ráz a rostou příměstské aglomerace. Mnozí tyto změny přisuzují právě růstu obyvatel a rozhodně je nepovažují za nutnou daň hospodářské prosperity a modernizace země.
Role Christopha Blochera
Nesmýšlejí tak jen konzervativci, ale i některé levicové ekologické iniciativy. Ty by chtěly ve jménu trvale udržitelného rozvoje zpřísnit pravidla pro přistěhovalectví ještě více než momentálně triumfující lidovci.
Do čela Švýcarské lidové strany se nyní znovu postavil jeden z nejbohatších Švýcarů Christoph Blocher, který kampaň před lidovým hlasováním do značné míry financoval z vlastní kapsy. Na obhajobě tradičních hodnot a distanci vůči evropské integraci založil svoji politickou kariéru.
Šéf lidové strany Christoph Blocher založil na obhajobě tradičních hodnot a distanci vůči evropské integraci svou politickou kariéru
Právě jemu se podařilo pozvednout SVP na nejsilnější politickou sílu v parlamentu a zmařit vstup své země do EHS v roce 1992 i iniciovat několik zmíněných úspěšných proticizineckých referend. V roce 2007 se zdálo, že jeho hvězda definitivně pohasla, když nebyl po svém prvním funkčním období znovuzvolen do švýcarské vlády (Spolkové rady). Nyní, ve svých 74 letech, stanul zase na vrcholu.
Nejhorší scénář
Evropské reakce na výsledek nedělního referenda byly znepokojené až podrážděné. Nyní je míč na straně švýcarské vlády, která musí rozhodnutí občanů do tří let promítnout do praxe. Jednání s Bruselem určitě nebude jednoduché – volný pohyb osob, který Švýcaři nyní zpochybnili, je považován za jeden z hlavních výdobytků a pilířů EU.
Jeho úprava ve vztahu k nečlenské alpské zemi je navíc součástí velkého komplexu bilaterálních smluv, pro které platí takzvaná gilotinová klauzule – pokud padne jedna, pak všechny. Švýcaři by se tím mohli v nejhorším případě ocitnout v izolaci či ztratit přístup na půlmiliardový evropský trh, kam vyvážejí více než 60 procent své produkce.
Tento černý scénář se pravděpodobně neuskuteční, ze vzájemného obchodu totiž profitují obě strany a EU je závislá například na dálkových trasách, které Švýcarskem procházejí. Nová regulace ale může skutečně ztížit nejen přístup cizinců na pracovní trh a jejich životní podmínky, ale i znemožnit místním firmám rychle a nebyrokraticky získávat potřebné kvalifikované síly.
Svobodné, ale iracionální rozhodnutí
V souvislosti s tím vyvstávají obavy, že Švýcarsko začne stagnovat v hospodářské a vědecké oblasti a kvůli nedostatku pracovníků bude nutné zavírat nemocnice a domovy důchodců. Kvůli možným recipročním opatřením se může zkomplikovat i situace Švýcarů, kteří budou chtít pracovat v EU.
Nedělní vótum švýcarských občanů je třeba akceptovat a považovat za svobodné a demokratické, i když z mnoha hledisek iracionální rozhodnutí
Někteří evropští politici už začali hovořit i o tom, že je čas do smluv s Bernem, které se možná budou nově vyjednávat, zahrnout i opatření proti švýcarskému „daňovému dumpingu“ a ukládání nezdaněných peněz v místních bankách.
Nedělní vótum švýcarských občanů je třeba akceptovat a považovat za svobodné a demokratické, i když z mnoha hledisek iracionální rozhodnutí. Výsledek byl těsný a zemi rozdělil. Průběh hlasování, jež dalo podle prvních reakcí nový impuls euroskeptickým a protiimigrantským hnutím v celé Evropě, lze ale vidět i jako varování.
Ukázalo totiž, jak mocnou silou disponuje dobře financovaný populismus ve spojení s přímou demokracií. Komentátoři se víceméně shodují, že pokud by se podobné referendum uskutečnilo v některé další západoevropské zemi, byl by jeho výsledek podobný.
