Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Syrská válka Palestince rozdělila. Nejsou ale jediní!

Blízký východ

  14:54

„Blízký východ zatěžuje celý svět – to se musí jednou provždy vyřešit,“ míní bývalý palestinský velvyslanec v Moskvě a Káhiře Nabíl Amr.

„Hlavním problémem Blízkého východu zůstává palestinská otázka a Izrael,“ domnívá se Nabíl Amr. foto: © montaž ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto Břetislav Tureček, ReutersČeská pozice

Ještě před třemi lety se zdálo, že nejpalčivějším problémem Blízkého východu je izraelsko-palestinský konflikt. Arabské jaro ale ukázalo, že pod povrchem dřímaly i jiné potíže vratkého regionu. V tuto chvíli odvádí nejvíce sil i pozornosti od pokusů o dosažení izraelsko-palestinské dohody syrská občanská válka. ČESKÁ POZICE o tom mluvila s Nabílem Amrem (65), bývalým palestinským velvyslancem v Moskvě a v Káhiře a exministrem informací palestinské autonomní vlády.

Ačkoli je Nabíl Amr stále členem nejužšího vedení Organizace pro osvobození Palestiny, proslul jako zapálený kritik nejvyšších vůdců, včetně Jásira Arafata. Před devíti lety se stal ve svém domě v Rámalláhu terčem pokusu o atentát.

ČESKÁ POZICE: Co na to říkáte, že teď celý svět sleduje hrůzy v Sýrii a na Palestince si vlastně nikdo nevzpomene?

AMR: To je Blízký východ! Vždy má nějaké hlavní téma – jednou je to Sýrie, jindy Egypt, pak zase třeba politický islám. Takže na to jsme zvyklí. Přesto si myslím, že hlavním problémem Blízkého východu zůstává palestinská otázka a Izrael. Ten je výjimečným státem se vším všudy, což je další věc, která izraelsko-palestinský konflikt staví do popředí.

Doufáme proto, že až se usadí Sýrie, bude potřeba se komplexně vypořádat s celým Blízkým východem. Tento region zatěžuje celý svět – není prostě možné, aby se mezinárodní společenství pořád zabývalo zdejšími krizemi a konflikty. Musí se to vyřešit jednou provždy, a to včetně palestinské otázky. Ta je tady totiž už nějakých sto let, to není nová záležitost.„Blízký východ zatěžuje celý svět – není prostě možné, aby se mezinárodní společenství pořád zabývalo zdejšími krizemi a konflikty“

ČESKÁ POZICE: Izraelci ale často tvrdí, že tomu tak není. Arabské jaro podle nich ukázalo, že Arabové mají dost vlastních problémů, které odkazováním na Izrael jenom zakrývají…

AMR: Myslím, že v tomto nemají pravdu. Je fakt, že vidíme různé radikální, islamistické skupiny, včetně al-Káidy, jak operují v Sýrii, v Egyptě... Všechny ale odkazují právě na osud Palestinců. Právě proto by se měl Izrael těmito věcmi vážně zabývat a usilovat o férové dlouhodobé řešení. Kdyby to nebylo tak důležité, těžko by americký ministr zahraničí John Kerry po nástupu do funkce učinil z izraelsko-palestinského mírového procesu jednu ze svých priorit.

ČESKÁ POZICE: Když se podíváme na Sýrii, tak některé skupiny Palestinců podporují režim Bašára Asada, jiné proti němu naopak po boku místních rebelů bojují. Proč má vlastně Západ, Evropa, podle vás Palestincům pomáhat, když nejsou schopni se ani v takové věci sami sjednotit?

AMR: To se ale přeci netýká pouze Palestinců! Vždyť ani Evropa není schopná najít společné stanovisko k tomu, jak v Sýrii postupovat. Ani Izraelci nevědí, co je lepší, jestli Sýrie s Asadem nebo bez něj. Celý Blízký východ je tím rozdělený, takže chtít jenom po Palestincích, aby byli jednotní, není úplně fér.

ČESKÁ POZICE: A škodí syrská krize palestinským zájmům? Víme, že syrský režim dlouhodobě podporoval skupiny odmítající mírový proces, jako jsou hnutí Hamás, Islámský džihád nebo Džibrílova frakce Lidové fronty pro Osvobození Palestiny. Je pro vás lepší Asadovo setrvání u moci?

AMR: Já si především myslím, že po takovém krveprolití nemůže u moci dlouhodobě zůstat. Teď se hodně mluví o chemických zbraních, zároveň však Američané a Rusové chystají druhé kolo ženevských rozhovorů, které by mělo pro Sýrii stanovit nějaké přechodné období a postupné předávání moci.

Každopádně prodlužování syrské války je ke škodě Palestinců. Čím dříve skončí, tím dříve může dojít i na řešení našich vlastních problémů. Samozřejmě by bylo žádoucí, aby se Sýrie dočkala demokratického režimu, Asadova vláda je neudržitelná. Ale na to si budeme muset počkat.

ČESKÁ POZICE: Kdy se dočkají svého demokratického vedení Palestinci?

AMR: K našemu vedení mám hodně výhrad, to není žádné tajemství. Potřebujeme skutečné vládní instituce, schopnou administrativu, musíme zavést systém pravidelných voleb. Teď je bohužel situace taková, že když chceme vypsat volby, znamená to nejprve se o tom několik let handrkovat s Hamásem a dalšími frakcemi – a výsledek je stejně v nedohlednu. Musíme zavést jasná pravidla, celý svět nás sleduje, nakolik jsme schopni vytvořit si a řídit vlastní stát, takže o to více bychom se měli snažit. Přeje si to tak většina Palestinců. My ale nemůžeme moc dělat – je tady izraelská okupace, dále nás svazují vnitřní rozpory mezi Fatahem a Hamásem. Nedávno jsem byl v Gaze, kterou Hamás ovládá, a situace tam vůbec není radostná.

ČESKÁ POZICE: Každý obviňuje Hamás, co ale vaše hnutí Fatah a jeho šéf Mahmúd Abbás, který už několik let přesluhuje ve funkci palestinského prezidenta?

AMR: To je prostě proto, že se stále nepodařilo uspořádat prezidentské ani parlamentní volby. Prezident Abbás by samozřejmě měl oboje volby vyhlásit. A pak by se vidělo, jestli se do nich Hamás také zapojí. Měli bychom přizvat mezinárodní společenství, aby volby sledovalo. A kdyby se hnutí Hamás rozhodlo stát mimo, tak by se prostě nedalo nic dělat. Ale pokud chtějí fungovat jako umírněná síla, tak by měli do voleb také jít.

Potíž je, že Hamás svázal svoji politiku s Muslimským bratrstvem v Egyptě. A to je zátěž pro nás i pro Egypt, situaci to naprosto paralyzovalo. Vždyť se podívejte, kde teď vedení egyptského Muslimského bratrstva je – ve vězení! Když mám občas možnost zákulisními kanály něco vzkázat činitelům Hamásu, tak jim radím, ať přestanou hrát tuhle hru. Na to jsou ve srovnání s Muslimským bratrstvem příliš malým pánem. Měli by usilovat spíš o spolupráci a urovnání vztahů s ostatními palestinskými skupinami.„Potíž je, že Hamás svázal svoji politiku s Muslimským bratrstvem v Egyptě. A to je zátěž pro nás i pro Egypt, situaci to naprosto paralyzovalo.“

ČESKÁ POZICE: Ale co vztahy uvnitř palestinských organizací, včetně hnutí Fatah, k jehož vedení patříte? Už víte, kdo se vás před lety pokusil zavraždit?

AMR: Nějaký člen, nějaká frakce nebo nějaký vůdce hnutí Fatah. Opravdu nevím, kdo přesně za tím stál, ale i kdybych to věděl, tak bych vám to neřekl. Já už jsem to překonal, nechci to dál vířit. Připomínkou mi jsou cesty na léčebné pobyty se zraněnou nohou do Německa nebo jako třeba teď do Karlových Varů. Ale chci incident, na který se ptáte, přeskočit. A to se dá i s jednou zdravou nohou.

ČESKÁ POZICE: Vraťme se tedy k mírovému procesu. Řekněme, že se John Kerry jednou nebude zabývat Sýrií, ale opět izraelsko-palestinským konfliktem. Je vůbec nějaká šance dosáhnout dohody?

AMR: Já v to věřím. Měli bychom přesvědčit Izraelce a Američany, aby prvním tématem bylo územní uspořádání – tedy vytýčení hranice a výměna některých území. Půda pod některými židovskými osadami by připadla Izraeli a my bychom jako náhradu dostali jiné oblasti – na tom už jsme se v principu shodli. Také je tu velmi detailní plán bývalého amerického prezidenta Billa Clintona na uspořádání v Jeruzalémě, a to by Kerry také mohl oprášit.

Pak se samozřejmě můžeme zabývat bezpečností, jak chtějí Izraelci. Když dostaneme suverenitu na našich územích, jistě se podaří vyřešit i obavy Izraelců o bezpečnost – třeba s účastí mezinárodního společenství.

ČESKÁ POZICE: Jaký smysl by ale měla mírová smlouva mezi Izraelem a vládou na Západním břehu Jordánu, když účastníkem jednání není Hamás vládnoucí v Gaze? Odtud přeci na Izrael létají rakety, ne z Rámalláhu.

AMR: A co by pak podle vás mohl Hamás dělat? Rozhlédněte se po Blízkém východě. Sýrie a Írán stojící donedávna za Hamásem budou mimo hru. Egypt a Jordánsko izraelsko-palestinskou dohodu bezesporu podpoří. Takže co osamocenému Hamásu zbude, než se jí také řídit? Ne ne, o to nemějte strach, to si vyřeší Palestinci mezi sebou.