TurkStream: Turecko se stává důležitou tranzitní zemí pro ruský plyn

Již od Nového roku proudí ruský plyn novou cestou pod Černým mořem do Turecka. Otevření potrubí TurkStream je dobrou zprávou pro členské země Evropské unie, protože nyní mají o něco jistější přístup k energiím, ale špatnou pro Ukrajinu, neboť příjmy z velké části závisejí na tranzitních poplatcích. A problém je to i pro USA, které se snaží v Evropě prosadit se svým zkapalněným plynem LNG. Novou energetickou spojnici v Istanbulu slavnostně otevřeli ve středu 8. ledna ruský prezident Vladimir Putin a jeho turecký protějšek Recep Tayyip Erdogan.

Ovšem Řecko, Bulharsko a Severní Makedonie začaly ruský plyn přes nově otevřený plynovod dovážet místo dosavadní trasy přes Ukrajinu a Rumunsko už před týdnem. Turecko se tak stává důležitou tranzitní zemí. Plyn do něho proudí dvěma trasami z Ruska – vedle nového TurkStreamu je to i 15 let starý Bluestream, navíc Turecko protíná i Transanatolský plynovod vedoucí do Evropy z Ázerbájdžánu. Navíc by ještě letos mohl začít zemní plyn proudit z Turecka i do Itálie dokončovaným transjadranským plynovodem TAP.

Rozhodne cena

TurkStream se podařilo dokončit jen krátce před tím, než americký prezident Donald Trump v adventním týdnu podepsal nový zákon umožňující uvalit sankce na firmy, které se podílejí na výstavbě ruských plynovodů. Například kdo půjčí loď, nesmí nejen obchodovat s americkými firmami, ale ani do USA cestovat. Zbrzdila se ovšem výstavba nedokončeného plynovodu Nord Stream 2, po dně Baltského moře z Ruska do Německa. Američané argumentují, že plynovod bude pro Německo znamenat závislost na Rusku. Brání však především vlastní ekonomické zájmy.

„Celý náš region sledoval poslední dva roky šílený zápas, který rozhodne, kdo porazí ostatní, a stane se hlavním dodavatelem Evropy,“ řekl televizní stanici al-Džazíra Ioannis Desypris, šéf řeckého výrobce elektřiny a obchodníka s plynem Mytilineos Groupe. Právě kolem Řecka a celé této části Evropy od Itálie po Kypr se točily jak snahy USA vybudovat infrastrukturu pro dovoz zkapalněného plynu, tak rusko-turecké ambice s novými plynovody. V regionu se angažuje i Izrael. Ten se nedávno dohodl s Kyprem a Řeckem na novém plynovodu ze svých ložisek.

Energetika se mění a kvůli snaze čelit globálnímu oteplování bude zemní plyn klíčový. Tedy minimálně v následujících desetiletích, kdy už uhlí bude příliš špinavé, ale další zdroje energie ještě nebudou schopné ho bez pomoci plynu nahradit. Američané budou ale v Evropě Rusům spíš jen sekundovat. Sice Balkánu nabízejí alternativu k ruskému plynu, ale nakonec rozhodne cena. Jonathan Stern z Oxfordského institutu pro energetická studia říká, že podle analýz bude ruský plyn levnější než ten z USA.

Ten se musí zkapalnit a dovézt lodí přes Atlantik, zatímco plyn z Ruska se do Evropy dostane s minimálními náklady již vybudovanou infrastrukturou. Tu Rusové ve velkém financovali především kvůli následkům ukrajinské revoluce z roku 2013. Ta nejen ochladila vztahy obou zemí, ale vedla i k válce na východě Ukrajiny i k ruské anexi Krymu. Rusko se proto snaží s plynem Ukrajince obejít přes Baltské i Černé moře. Přínosem nových plynovodů pro EU je menší závislost na rusko-ukrajinských sporech, jež v minulosti dodávky plynu dokázaly ohrozit.

Dohoda Moskvy a Kyjeva

Naposledy plyn přestal na Západ proudit v listopadu 2015. K největší odstávce kvůli sporům obou zemí došlo v roce 2009, kdy nedostatek plynu pocítilo v chladných dnech 18 evropských zemí. Proto v uplynulém desetiletí investovaly do strategických zásobníků i více podporovaly zmíněné projekty alternativních plynovodů. Rusko by se Ukrajině rádo vyhnulo zcela. To ale zatím nepůjde, zachování tranzitu přes Ukrajinu – i když v nižším objemu –, je součástí dohody o dokončení nového potrubí Nord Stream 2.

Dokončen by měl být letos, ale kvůli čerstvým americkým sankcím je tento termín nejistý. K nejnovější dohodě Moskvy a Kyjeva došlo koncem loňského roku, kdy uzavřely smlouvu na dalších pět let. Ta Ukrajině zaručí minimálně sedm miliard dolarů (asi 160 miliard korun) za tranzit plynu. Jeho množství ale klesne z dřívějších 90 miliard kubíků ročně na letošních 65 a dále až ke 40 miliardám, tedy na necelou polovinu loňských hodnot. Pro Ukrajinu jsou poplatky za tranzit plynu a ropy největším zdrojem státního rozpočtu a každý pokles znamená zásadní problém.

Tranzitní poplatky ale od Ruska inkasuje i Polsko, které se spolu s Ukrajinou a USA snaží blokovat dokončení plynovodu Nord Stream 2. Z Ruské federace v současnosti prochází necelá polovina plynu spotřebovaného v EU. Čtvrtinu evropské spotřeby zajišťuje Norsko, třetím největším dodavatelem je Alžírsko se zhruba čtyřmi procenty.