Demokracie v Hong Kongu

Těžko říci jak by si demokracie v Hong Kongu vedla. První skutečně svobodné volby byl v roce 1992 a k předání ČLR došlo v roce 1997.

Singapur nežije z cizí milosti

Pane Jochu, Singapur zdaleka není vojensky závislý na tamních amerických ozbrojených silách: toto pět a půl milionové město-stát na malém ostrově je po zuby velice moderně vyzbrojeno. Nyní má mimo zálohy přes 70 000 členů ozbrojených sil (téměř dvakrát lidnatější Česká republika jen přes 20 000), povinnou vojenskou službu a na obranu vydává kolem 3,5%HDP (ČR jen kolem 1,1%). Nedá se tedy říci, že by existovalo z milosti USA či že by jevilo známky úpadku.

Hongkong (by) byl ekonomicky o trochu úspěšnější možná spíš proto, že je na rozdíl od Singapuru téměř stoprocentně čínským městem. Singapur je nyní samozřejmě autoritářštější než „západní demokracie“ posledních 50 let, ovšem jejich minulost je v tom či onom ohledu více či méně se současným Singapurem srovnatelná Ať se jedná o dříve silné královské autority či milou Anglii pana Jocha 18. století za doby Roberta Walpola, kdy tam po desítky let dominovali whigové.

Pane Jochu, na něco jste zapomněl

Cizinci mohou v Singapuru pobývat pouze jsou-li zaměstnavateli, nebo zaměstnanci. Cizinci podle svých příjmů musí zaměstnat určitý počet domorodců - řidičů, sluhů... je jedno, jestli jejich služeb využijí, nebo ne a to za předem stanovený plat, nedodržení znamená ukončení pobytu.

Singapur již v 80-tých letech všemožně a nezávisle podporoval svou ekonomickou expanzi kamkoli, třeba i do SSSR, na začátku 80-tých let umožnil např. setkání Sovětské a Americké válečné flotily.

náklady státu

"...západní společnost je dekadentní, protože příliš zdůrazňuje... jistoty pro lidi, což jim umožňuje vést rozmařilý... způsob života, přičemž veškeré náklady nese sociálně demokratický stát." Věřím, že zesnulý Li Kuang-jao tuto myšlenku prosazoval účelově k obhajobě vlastní politiky. Tyhle státy typu Singapur mohou profitovat jen díky ostatním státům, které spoluvytvářejí komplexní průmyslovou, potravinovou a vědeckou základnu lidstva. Singapur stejně jako spousta další postavily úspěch na mezistátně soupeřivém modelu (zejména na daňovém principu), i když v jeho případě to bude asi někde napůl cesty. Proto je třeba brát ideologie jejich vůdců s velkou rezervou. Kdyby všechny státy zavedly model alá daňové ráje, pak by skutečně dosáhly stejné životní úrovně - ale na opačném konci pomyslné stupnice, než bychom si přáli.