Otázka vystoupení Spojeného království z Evropské unie není nová, první referendum se konalo již v roce 1975 – pouhé dva roky po zapojení ostrovního státu do evropských struktur. Po mnoha letech relativního klidu se však počátkem druhého desetiletí nového tisíciletí toto vystoupení opět stalo žhavým tématem britské společenské i politické diskuse.
Například v roce 2011 hlasovala o odchodu Velké Británie z EU, takzvaném Brexitu, dolní komora britského parlamentu. Ten sice nebyl schválen, ale 111 poslanců, především Konzervativní strany, pro něj hlasovalo. Tehdejší předseda Labouristické strany Ed Milliband označil výsledek za ponížení britského premiéra Davida Camerona.
Tlak na Camerona
Premiér Cameron se dostal pod tlak nejen euroskeptického křídla své konzervativní strany, ale i výrazně sílící a značně protievropské Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP) Nigela Farage, v jejímž raketovém vzestupu – zvítězila ve volbách do Evropského parlamentu (EP) v roce 2014 – se odráží zhoršující se vztah britské společnosti k evropské integraci. Britský premiér na tento trend zareagoval v roce 2013, kdy oznámil vypsání referenda po roce 2015.
Britský premiér David Cameron se dostal pod tlak euroskeptického křídla své konzervativní strany, protievropské Strany nezávislosti Spojeného království i od představitelů proevropské Skotské národní strany |
Na Davida Camerona však sílí tlak i od představitelů proevropské Skotské národní strany (SNP), která v letošních volbách dosáhla historicky nejlepšího výsledku a až na tři získala všechny poslance za Skotsko, varují, že v případě britského odchodu z EU budou usilovat o zopakování referenda o nezávislosti Skotska.
Skotové jsou dlouhodobě více nakloněni členství v EU než zbytek Spojeného království. V průzkumech veřejného mínění se jich pro členství vyjadřuje okolo poloviny respondentů, proti němu bývá pouze 20 až 30 procent. Předsedkyně SNP Nicola Sturgeonová prohlásila, že pokud by Skotsko proti své vůli muselo opustit EU, Skotové by požadovali přezkum své nezávislosti. Případný odchod Británie z EU by proto mohl značně destabilizovat i vnitropolitickou situaci Spojeného království.
Omezení pracovních benefitů
Nejnovější studie think-tanku Evropské hodnoty analyzuje požadavky britského premiéra Camerona na strukturální reformy EU, sleduje reakce reprezentantů ostatních členských států EU a zároveň ukazuje případné důsledky Brexitu jak na samotnou Británii, tak na celou unii.
Premiér Cameron navrhuje omezit pracovní benefity pro občany ostatních zemí EU, což zatím naráží na tvrdý odpor nejen nových členských států, ale i některých starých členských států EU |
Mezi reformy, které již premiér Cameron avizoval jako své priority, patří například výjimka ze závazku pokračovat v hlubší evropské integraci, kroky k větší ochraně členských zemí EU neplatících eurem před sílícím vlivem eurozóny, ochrana britských finančních zájmů a finančního centra v Londýně, odstranění byrokratických omezení, posílení vlivu národních parlamentů na evropskou legislativu a především omezení volného pohybu osob.
V této oblasti premiér Cameron navrhuje omezit pracovní benefity pro občany ostatních zemí EU, což zatím naráží na tvrdý odpor nejen nových členských států, které z volného pohybu osob těží pravděpodobně nejvíce, ale i některých starých členských států EU, jež odmítají omezení jednoho ze základních principů evropské integrace – například belgický premiér Charles Michel, španělský premiér Mariano Rajoy, dosluhující polská premiérka Ewa Kopaczová či její předchůdce a současný předseda Evropské rady Donald Tusk.
Německo-francouzské návrhy
Snaha britských představitelů vyjednat změny zakládajících smluv EU však odstartovala diskuse o hlubší reformě EU i ze skupiny států, jejichž cílem je prohloubení integrace, a to především eurozóny. Lídry těchto diskusí jsou dva klíčoví unijní hráči – Německo a Francie.
Některé německo-francouzské návrhy se týkají nejen eurozóny, ale i všech členských zemí EU, například harmonizace korporátních daní |
Německý sociálnědemokratický vicekancléř a ministr hospodářství a energetiky Sigmar Gabriel a francouzský ministr pro ekonomiku, průmysl a digitální otázky Emmanuel Macron letos v červnu zveřejnili společný návrh na harmonizaci fiskálních a sociálních pravidel v eurozóně s tím, že ostatní členské státy EU, například Spojené království, by měly mít možnost vydat se cestou rozvolněnější integrace založené především na jednotném trhu.
Některé německo-francouzské návrhy se však týkají nejen eurozóny, ale i všech členských zemí EU, například harmonizace korporátních daní nebo přesněji řečeno, nastavení jejich minimální výše v reakci na kauzu LuxLeaks. Je však nepředstavitelné, že by s tímto návrhem Britové, jejichž korporátní daně jsou výrazně nižší než francouzské či německé, souhlasili.
Zájem Česka
Kompromis nabízí německý europoslanec a předseda frakce Evropské lidové strany v EP Manfred Weber. Dle něho není možné, aby Británie blokovala ostatní země, které chtějí v procesu evropské integrace pokročit. Navrhuje proto, aby dostala možnost získat v různých oblastech takzvaný opt-out z unijních pravidel, který by ale byl spojený se ztrátou práva veta v konkrétních záležitostech. Zda bude toto řešení akceptovatelné pro samotnou Británii a ostatní členské státy EU, zatím není jasné.
Česká republika by se měla do jednání o nových podmínkách Velké Británie v EU aktivně zapojit a prosazovat zájem Česka zůstat v hlavním proudu evropské integrace |
Zdá se však, že diametrálně odlišné plány Spojeného království a Německa s Francií výrazně urychlí dlouhodobý trend ke dvou- či ještě více rychlostní Evropě, a protože vstup České republiky do eurozóny v nejbližších letech není pravděpodobný, měla by naše vláda britské návrhy pozorně sledovat. Výsledek snah premiéra Camerona totiž může výrazně ovlivnit i naši pozici v rámci EU.
Vláda Bohuslava Sobotky ve své strategické Koncepci politiky ČR v EU deklaruje cíl zakotvit ČR v jádru evropské integrace, dosavadní jednání o reformách EU však spíše naznačují postavení naší země na její periferii. Česká republika by proto při jednáních o nových podmínkách Velké Británie v EU neměla stát stranou, ale aktivně se do nich zapojit a prosazovat zájem Česka zůstat v hlavním proudu evropské integrace.
Nevýhodný odchod
Ekonomicky by se Spojenému království odchod z evropských struktur nevyplatil. Více než 50 procent britského exportu a importu totiž jde do/ze členských zemí EU. |
Pokud premiér Cameron ve vyjednání reforem EU uspěje, bude před ním ještě jedna výzva – obhájit je před svými straníky. I pokud se mu totiž podaří udržet Británii v EU, může případný neúspěch v této záležitosti znamenat jeho konec v čele britské vlády i konzervativní strany.
Ekonomicky by se Spojenému království odchod z evropských struktur, jak naznačuje většina studií, nevyplatil. Více než 50 procent britského exportu a importu totiž jde do/ze členských zemí EU a případným vystoupením by se zvýšily náklady na obchod mezi unií a Velkou Británií, což by v menší míře zasáhlo i ostatní členské státy EU.
Tento komentář vychází z rozsáhlejšího odborného podkladu think tanku Evropské hodnoty, který je dostupný ZDE.
