Růst napětí mezi USA a Čínou se většinou zdůvodňuje jejich ekonomickým konfliktem, který by mohl vyústit v obchodní válku. Pro americkou bezpečnostní komunitu však Čína již dlouhou dobu představuje hlavního ideologického konkurenta směřujícího k digitální diktatuře, která s pomocí umělé inteligence a velkých dat hodlá změnit současný světový řád.
Ve 20. století dominoval souboj demokracií s fašistickými nebo komunistickými diktaturami, v 21. století možná digitální liberální demokracie s digitálním autoritářským systémem. Umělá inteligence vrací totalitní systémy do hry, protože výrazně snižuje náklady na kontrolu společnosti. Digitální diktatury nemusejí stejně jako jejich analogové předchůdkyně omezovat vědecké poznání a pokrok, které je mohly ohrožovat.
V digitální době nemusí být útlak plošný, ale selektivní a s pomoci dat, kterých má diktatura dostatek, může kontrolovat, aniž by potlačovala kreativitu. V době globalizace se hybridní diktatura stává pro liberální demokracii rovnocenným soupeřem.
Rovnocenný soupeř
Dosud se Čína soustřeďovala na kontrolu vlastních obyvatel, ale v poslední době je aktivní i v zahraničí, především v oblasti Tichého oceánu, a díky své ekonomické síle vytváří tlak, o němž se přesvědčil i profesor australské Univerzity Charlese Sturta Clive Hamilton. Ten napsal knihu Silent Invasion: China’s Influence in Australia(Tichá invaze. Čínský vliv v Austrálii), v níž se věnoval čínskému vlivu v Austrálii, ale nemohl pro ni najít nakladatele, který by se nebál čínské reakce.
Ekonomicky se Čína již na USA dotáhla a stala se druhou největší ekonomikou na světě. Eventuální prvenství je především prestižní záležitostí, a proto je jedno, kdy Čína předstihne USA, její ekonomická síla ji staví už teď do pozice rovnocenného soupeře. Ve vojenské oblasti je situace podobná.
Ekonomicky se Čína již na USA dotáhla a stala se druhou největší ekonomikou na světě. Eventuální prvenství je především prestižní záležitostí, a proto je jedno, kdy Čína předstihne USA, její ekonomická síla ji staví už teď do pozice rovnocenného soupeře. Ve vojenské oblasti je situace podobná. |
Po druhé válce v Perském zálivu v roce 2003 vedla americká technologická převaha a záruky spojencům k sebeuspokojení, které se projevilo omezováním vojenských rozpočtů, a proto je dnes většina armád členských zemí NATO podfinancovaná. Čína naopak masivně investovala do svých vojenských schopností a kapacit a v některých oblastech se Západu vyrovnala – čínský státní kapitalismus umožňuje podřídit ekonomiku potřebám armády.
Podle studie australské Univerzity v Sydney se dramaticky zhoršila schopnost USA bránit své spojence v Pacifiku a dospívá k závěru, že v případě konfliktu by za několik hodin čínské rakety vyřadily prakticky všechna vojenská zařízení USA a jejich spojenců.
Studie amerického think tanku Rand Corporation uvádí, že menší technologický náskok vede k nárůstu finančních výdajů a vojenských ztrát. Náklady a kapacity na obranu Tchaj-wanu v případě konfliktu se od roku 1996 minimálně zdesetinásobily – kontrolu vzdušného prostoru nelze dosáhnout v relevantním čase a bez vyšších ztrát.
Podpora inovací a výzkumu
Čína zkracuje americký technologický náskok, ale USA stále mají nejvyšší výdaje na zbrojení, a v dohledné době není pravděpodobné, že by se ekonomická či vojenská situace USA nebo Číny natolik zhoršila, že by nebyly rovnocenným rivalem. Rozhodující nebude růst ekonomiky ani počet raket, ale pokrok ve vývoji umělé inteligence, což si obě velmoci uvědomují. Umělá inteligence rozhodne, která země se stane supervelmocí, a jak bude vypadat světový řád.
Čínská firma Huawei, její mobilní telefony a 5G technologie ukazují, že Čína už pouze nekopíruje západní technologie a nevyužívá evropský a americký výzkum. Kvůli dosažení svých cílů sice nadále nakupuje technologické firmy po celém světě, porušuje duševní vlastnictví a omezováním přístupu na čínský trh se snaží vydírat západní koncerny, aby získala jejich know how, ale podporuje i inovace a výzkum, aby se dostala do čela vývoje.
Čína už pouze nekopíruje západní technologie a nevyužívá evropský a americký výzkum. Kvůli dosažení svých cílů sice nadále nakupuje technologické firmy po celém světě, porušuje duševní vlastnictví a omezováním přístupu na čínský trh se snaží vydírat západní koncerny, aby získala jejich know how, ale podporuje i inovace a výzkum, aby se dostala do čela vývoje. |
Čína získává špičkové zahraniční vědce a zakládá výzkumná centra, čímž roste počet jejích patentů. V roce 2008 odstartovala program „tisíc talentů“, který zahraničním vědcům nabízí skvělé platové a pracovní podmínky, a stírá hranice mezi informační výměnou a krádeží duševního vlastnictví. V roce 2006 pak otestovala „projekt 111“, jenž měl ze stovky nejlepších univerzit a vědeckých institucí na světě získat tisíc vědců. Vysoké platy a výborné pracovní podmínky dosud přilákaly 39 nositelů Nobelovy ceny a několik tisíc akademiků.
Čína také vysílá obrovský počet studentů a odborníků do zahraničí, aby se seznámili s nejnovějšími vědeckými poznatky a moderními technologiemi. V roce 2018 bylo na amerických univerzitách zapsáno 360 tisíc čínských studentů. Jejich počet však v uplynulých letech výrazně poklesl, protože Trumpova vláda se snaží Číně omezit přístup k vědeckému výzkumu financovanému americkými daňovými poplatníky.
Nejen čínský stát, ale i armáda posílá vědce a inženýry do zahraničí, o čemž poeticky říká: v cizích zemích sklízet květy, aby se z nich v Číně vyrobil med. Ministerstvo energetiky USA, pod nějž spadá i jaderný arzenál země, oznámilo, že více než sto tisíc jeho dodavatelů a dalších institucí má zakázáno se na čínských programech podílet.
Neomezené množství dat
Souboj o umělou inteligenci se vede kvůli dominanci světu. Již dnes je internet v podstatě rozdělený na otevřenou západní část, kde určují pravidla americké technologické skoro monopoly, a uzavřenou čínskou část ovládanou Pekingem, přičemž běžný západní uživatel o čínské části internetu téměř nic neví.
V USA pochází technologická inovace z privátní sféry a její motivací je zisk. V Číně je hnacím motorem stát a cílem kontrola obyvatel. V obou případech jde o udržení nadvlády na svém území. Biotopem umělé inteligence jsou data, jichž má čínská diktatura díky 800 milionům uživatelů internetu a státnímu kapitalismu ignorujícímu právo na soukromí neomezené množství.
V USA pochází technologická inovace z privátní sféry a její motivací je zisk. V Číně je hnacím motorem stát a cílem kontrola obyvatel. V obou případech jde o udržení nadvlády na svém území. Biotopem umělé inteligence jsou data, jichž má čínská diktatura díky 800 milionům uživatelů internetu a státnímu kapitalismu ignorujícímu právo na soukromí neomezené množství. |
Otázkou je, kdo je třetí, který se směje. Nabízí se Rusko a Evropská unie, ale v této soutěži bere vítěz vše, a druhé místo, natož třetí, nedává smysl, navíc v umělé inteligenci nejsou pro USA ani Čínu konkurenty. Geopoliticky Rusko spojuje s Čínou averze k americké dominanci, proto by ji chtělo získat na svou stranu proti Západu. Proto je ochotné akceptovat její ekonomickou sílu, přestože vzniká nebezpečí ekonomické závislosti.
Peking potřebuje Moskvu jako dodavatele surovin, což se však může s rozvojem ekologických technologií změnit. Export do Ruska není pro Čínu na rozdíl od Evropy důležitý. Rusko se navíc obává expanze Číňanů do svých obrovských prázdných území na východě.
Čína a Rusko také odlišně šíří svůj vliv v Evropě. Moskva sází na energetickou závislost, vytváření konfliktů zemí a na korumpování západních elit, například bývalý německý kancléř Gerhard Schröder hají zájmy ruských energetických koncernů. Rovněž někdejší rakouský kancléř Wolfgang Schüssel našel v Rusku uplatnění, nejprve u největšího ruského mobilního operátora MTS, pro který také pracoval exšéf německého Telekomu Ron Sommer, a od letošního roku u ropného koncernu Lukoil.
Ovlivňování Hongkongu
Čína se snaží ovlivňovat ekonomicky a finančně. Evropská unie na jedné straně nutí Itálii a Řecko privatizovat a na druhé je kritizuje, že prodávají přístavy a infrastrukturu Číně. Důležitou roli bude hrát Německo, jehož pozice v EU po odchodu Velké Británie posílí. Berlín se ale kvůli plynovodu Nord Stream 2 dostává do sporu s USA, které mu hrozí sankcemi.
V Hongkongu lze sledovat střet západního modelu s čínským. Čína ovlivňuje dění v něm například nákupem nezávislých médií, která ji poté už nekritizují, či odstraněním nepohodlných knihkupců a nakladatelů. |
Německé ekonomické a politické elity kritizují sankce proti Rusku a chtějí je zrušit. Ferdinand Dudenhöffer, ředitel CAR institutu na Univerzitě Duisburg-Essen, dokonce vyzval německé politiky, aby se distancovali od USA a přiklonili se k Číně. V Hongkongu pak lze sledovat střet západního modelu s čínským.
Tato bývalá britská kolonie je od roku 1997 opět součástí Číny a na základě principu „jedna země, dva systémy“ má velkou autonomií. Tento systém je garantován na 50 let a skončí dva roky před 100. výročím vzniku Čínské lidově republiky v roce 2049, kdy by podle čínského prezidenta Si Ťin-pchinga měla být první ekonomickou a vojenskou velmocí. Čína ovlivňuje dění v Hongkongu například nákupem nezávislých médií, která ji poté už nekritizují, či odstraněním nepohodlných knihkupců a nakladatelů.
V průběhu hongkongských demonstrací zmizela z nabídky Applu aplikace HKmap.live, což kalifornská firma zdůvodnila tím, že její zneužívání ohrožuje policii a obyvatele Hongkongu. Pekingu tato aplikace vadila, protože demonstranti se přes ni informovali, kde jsou policejní jednotky, jež proti nim zasahují. Deník Komunistické strany Číny People’s Daily zveřejnil článek, v němž byl Apple obviněn z podpory nezákonného jednání, a upozorněn, že by se měl zamyslet nad důsledky svého nezodpovědného jednání. Vedení Applu aplikaci okamžitě stáhlo.
Stahování USA z mezinárodní scény
Zahraničněpolitické oslabení USA a ztráta respektu k této velmoci vedou k situaci, kdy Peking testuje, kam až může v Hongkongu zajít. V čínském duchu připravované změny v jeho legislativě ale vyvolaly demonstrace, které ukazují, že především nejmladší generace si své svobody uvědomuje. Podobně jako ve znovu sjednoceném Německu se zdá, že část obyvatel, která vyrostla v diktatuře, má jinou mentalitu než ta, jež žila v demokracii.
Zahraničněpolitické oslabení USA a ztráta respektu k této velmoci vedou k situaci, kdy Peking testuje, kam až může v Hongkongu zajít. USA se stahují z mezinárodní scény a v Pacifiku se malé státy budou muset rozhodnout, zda budou spojenci USA nebo Číny. |
V případě Číny jsou Číňané z pevniny v hospodářské soutěži agresivnější než obyvatelé Hongkongu, zvyklí na britský právní rámec a dodržování pravidel. Komunistický systém s povinnou vojenskou službou učí nemít morální zábrany, používat triky, strategicky jednat a takticky manipulovat. Zatímco obyvatelé komunistické Číny čelili existenčním problémům, mohl se Hongkong soustředit na ekonomiku a věnovat obchodu.
V současné Číně není svoboda, ale nabízí obrovské možnosti – dolaroví miliardáři mohou být vrcholnými komunistickými funkcionáři. Obyvatelé Hongkongu nedokážou balancovat na hraně, zatímco v Číně každý zná hranice, jak se dají obejít, a kdy je třeba přestat. Podle toho, s kým Číňané z pevniny mluví, mění komunikační strategii, aby dosáhli svého cíle, a mají schopnosti, které občanům demokratických společností chybí. Představa pravidel platných pro všechny naráží na realitu hybridní diktatury – šedé zóny a nevyslovené zákazy, co je ještě možné a co již nikoli.
USA se stahují z mezinárodní scény a v Pacifiku se malé státy budou muset rozhodnout, zda budou spojenci USA nebo Číny.Podle bývalého německého ministra zahraničí Sigmara Gabriela je Čína jedinou zemí na světě s geopolitickou strategií. Evropa a Německo ale lidská práva v Hongkongu bránit nebudou. Po několika týdnech protestů německá kancléřka Angela Merkelová při návštěvě nového litevského prezidenta Gitanase Nausédy prohlásila, že nejdůležitější je, aby v Hongkongu nedocházelo k násilí a konflikt byl vyřešen dialogem.
