Po neúspěšném pokusu exministra životního prostředí Tomáše Chalupy (ODS) připravit novou odpadovou legislativu se stejného úkolu ujímá jeho nástupce Tomáš Podivínský (KDU-ČSL). Ten přitom už jako Chalupův náměstek vedl pracovní skupinu složenou ze zástupců hlavních hráčů v odpadovém hospodářství, tedy především skládkařů, spaloven, obcí či krajů.
Teď Podivínský dává v čele resortu dohromady nové pracovní skupiny, které se mají na znění zákona, a především na výši a přerozdělení poplatku za skládkování, dohodnout. V opačném případě hrozí Česku sankce od Evropské komise, která chce, aby státy výrazně omezily ukládání odpadu na skládky.
Podivínský však další pokus příliš chytře nezačal. Některé významné hráče na poli odpadového hospodářství totiž k jednání zatím nepozval. Týká se to například České asociace odpadového hospodářství (ČAOH), která sdružuje nejvýznamnější firmy zabývající se skládkováním, ale i recyklací odpadu. „Jakmile jsme se z našich vlastních zdrojů dozvěděli o ustavení pracovních skupin, hned jsme na ministerstvo zaslali žádost o účast. Zatím bohužel bez odpovědi,“ uvedl pro ČESKOU POZICI ředitel ČAOH Petr Havelka.
Pozváni nebyli ani zástupci obcí, které jsou přitom v systému nakládání s odpadem jedním z nejdůležitějších subjektů, protože za zpracování odpadu zodpovídají a z poplatků vybraných od občanů platí jeho likvidaci. „Na některá důležitá jednání nás skutečně nepozvali, ale ihned jsme podali žádost a troufám si říct, že se pozveme sami, protože jsme naprosto klíčovým hráčem a bez nás se to prostě dát dohromady nedá,“ řekl ČESKÉ POZICI předseda Svazu měst a obcí Dan Jiránek.
Pozvánku nedostali – stejně jako při minulých jednáních – ani zástupci ekologických organizací, které preferují recyklaci odpadu před skládkováním či spalováním.
Pochybení, nebo záměr?
Jedno z možných vysvětlení je pochybení úředníků, kteří ještě třeba nestihli zbytek účastníků obvolat nebo jim poslat pozvánky. Svědčila by o tom slova ministra Tomáše Podivínského, který v rozhovoru pro ČESKOU POZICI řekl, že složení pracovních skupin bude přibližně stejné jako u těch předchozích. „Těch skupin má být šest a mají se scházet v následujících týdnech. Spalovači, skládkaři, stát, obce, kraje,“ uvedl Podivínský. Kromě toho v nich mají podle ministra zasednout zástupci politických stran nově složené sněmovny, aby zákon rychleji a snáze prošel, a také zástupci nevládních organizací. Pokud to tak je, pak zbylým subjektům pozvánky teprve přijdou.
Minulé a ani současné vedení ministerstva se příliš netají tím, že by rádo odpad ze skládek postupně přesměrovalo především do spalovenJenže pravděpodobnější se zdá být jiné vysvětlení – že jde o peníze. Ministerstvo tyto subjekty nemuselo pozvat úmyslně, protože jde o největší kritiky jeho vize. Minulé a ani současné vedení ministerstva se příliš netají tím, že by rádo odpad ze skládek postupně přesměrovalo především do spaloven. To se totiž nelíbí především právě ekologům, obcím a ČAOH. Podivínský v rozhovoru také například uvedl, že minulá jednání zkrachovala na „nenasytnosti některých subjektů, které chtěly většinu z vybrané částky za odpad pro sebe“. Naznačil přitom, že těmito subjekty mohou být právě obce.
Ve prospěch této varianty hovoří i slova důvěryhodného zdroje ČESKÉ POZICE, který nechtěl být jmenován. Podle něj jsou pracovní skupiny již dávno ustaveny, a dokonce se již sešly. Náš zdroj má k dispozici i zápis z jednání z 5. listopadu 2013. Je možné, že schůzka měla pouze technický charakter a ostatní subjekty budou ještě pozvány. Není ale jasné, proč se o něm ministr při rozhovoru pro ČESKOU POZICI na toto téma ani slůvkem nezmínil a nevěděli o něm ani další klíčoví hráči v odpadovém hospodářství. Ministerstvo navíc na podobné dotazy na podobu pracovních skupin již týden neodpovídá ani agentuře ČTK.
A kdo jsou tedy podle zápisu z jednání oni šťastlivci, kteří mají právo od začátku spolurozhodovat o budoucnosti odpadové legislativy v Česku? Z dokumentu vyplývá, že na utajovaném jednání byli přítomni například zástupci Teplárenského sdružení ČR vedeného Mirkem Topolánkem, které reprezentuje zájmy spaloven odpadu, dále zástupci kolektivních systémů sběru odpadu a zástupci ČEZ.
Spalovny se bez dotací nevyplatí
Složení skupin a absence zastánců recyklace i skládkování skutečně nasvědčuje tomu, že ministerstvo se dosud nevzdalo dřívějšího plánu na výstavbu 11 nových spaloven odpadu tak, aby byla v každém kraji jedna. Podivínský k tomu nicméně v rozhovoru pro ČESKOU POZICI uvedl, že tento plán nevidí za současné situace jako příliš reálný. Výstavba jedné spalovny totiž vyjde na několik miliard a ani provoz není pravděpodobně možný bez dotací z veřejných peněz.
Existuje proto obava, že naplnění tohoto velkolepého záměru má pomoci právě připravovaná odpadová legislativa, která může být nakonec nastavena tak, že se zvýší poplatky za skládkování, ale tyto poplatky nepůjdou zpět do odpadového hospodářství, jak požadují například obce, ale bude se z nich nějakým vhodným mechanismem dotovat právě spalování odpadu.
Složení skupin a absence zastánců recyklace i skládkování nasvědčuje tomu, že ministerstvo se dosud nevzdalo dřívějšího plánu na výstavbu 11 nových spaloven odpaduMinisterstvo totiž chce peníze přerozdělovat samo, například přes Státní fond životního prostředí (SFŽP). Obce naproti tomu prosazují, aby je přerozdělovaly kraje, protože ty lépe vědí, co je v oblasti odpadů na jejich území potřeba – zda spalovna nebo třeba kompostárna, bioplynová stanice či recyklační linka.
Petr Havelka z asociace odpadového hospodářství strategii ministerstva přirovnává dokonce k fotovotaickému tunelu. „Nejsme proti spalovnám. Ale nesouhlasíme s tím, když do dosavadního funkčního tržního prostředí některé zájmové skupiny vstupují s umělým požadavkem na změnu zákona za účelem citelného zdražení poplatků lidem. Cílem je možnost realizace jejich velmi nákladné investice. Říkáme, že navrhované zdražení není objektivně třeba a obáváme se opakování příběhu s fotovoltaikou,“ řekl ČESKÉ POZICI Havelka.
Srovnání s fotovoltaikou není zcela adekvátní, protože poplatky za odpad ročně vyjdou občany a firmy na něco přes miliardu, zatímco za dotace na fotovoltaiku platíme desítky miliard ročně. Obava z neúčelného využití těchto peněz tu však je a způsob, jakým ministerstvo zákon připravuje, o čistotě jeho záměrů zrovna nesvědčí.
