V průběhu dějin měla střední Evropa vždy nejen svou roli, ale i poslání. Tato skutečnost byla zastřena našim očím sovětskou okupací oblasti až do roku 1990. Dokud byli sovětští vojáci rozmístěni v našich zemích, byl úkol moderního pojetí naplnění našeho tradičního poslání neinterpretovatelný a poháněla nás jen touha osvobodit se a vymanit z Varšavské smlouvy.
Naši perspektivu zužovala a síly odčerpávala také snaha, abychom se zbavili našich komunistů a po zmizení okupačních bajonetů je dostali tam, kam patří. Co nejdál od vládní moci, do sbírky školních příkladů historických hříchů, a k poučení našich dětí a vnoučat, kam to vede, pokud se někdo pokouší budovat budoucnost, aniž by dbal na národní ideály a křesťanská učení.
Přežití, zkouška síly velké transformace, položení základů nové a životaschopné éry v souladu se západním světem odčerpávaly naši veškerou sílu. Navzdory tomu již v roce 1991 naše srdce diktovalo, že se naše země – Polsko, Maďarsko a Československo – budou muset nějakým způsobem spojit. |
Po svržení komunismu a osvobození byly naše země ve šťastném, ale velmi oslabeném stavu. Přežití, zkouška síly velké transformace, položení základů nové a životaschopné éry v souladu se západním světem odčerpávaly naši veškerou sílu. Navzdory tomu již v roce 1991 naše srdce diktovalo, že se naše země – Polsko, Maďarsko a Československo – budou muset nějakým způsobem spojit.
Věděli jsme, že staletí přicházejí a odcházejí, ale osudové společenství národů střední Evropy zůstává. A skutečně se po 30 letech, jako členové NATO, můžeme považovat za nejdynamičtější region v Evropské unii. Silný růst, nízká nezaměstnanost, rychlá digitální transformace a robustní investice. To jsme dnes my.
Naše poslání
Složité debaty v EU o migraci, demografické situaci a roli rodin a konflikt národní kultury a multikulturalismu znovu obrací naši pozornost na historické poslání střední Evropy. A existuje vůbec něco takového? Pokud ano, jaká je jeho moderní podoba? A nejpalčivější otázkou pro nás premiéry je, zda s tím dokáže politika něco udělat. V maďarském pojetí je střední Evropa oblastí ležící mezi zeměmi Němců a Rusů. Na severu je ohraničena Baltským a na jihu Jaderským mořem.
A i když může existovat polemika o jejím přesném vymezení, země V4 jsou neoddiskutovatelně jádrem střední Evropy. My, Maďaři, jsme si vždy mysleli, že jsme nepřišli na svět jen tak. Pokud jste se narodili jako Maďaři, máte také poslání. Vaše poslání vás přesahuje, má evropský horizont a význam. Víme také, že to můžeme naplnit pouze společně s ostatními národy střední Evropy.
Na území mezi německým a ruským světem, což je oblast latinského křesťanství hraničící s ortodoxií, kde vyrostlo mnoho jazyků a národních kultur, existuje zvláštní společná kulturní kvalita, životní názor, mentalita a charakteristický postoj. Svědčí o tom stovky svazků polských, slovenských, českých a maďarských básní, románů a filmů. A naším posláním je to zachovat. |
Neboť na území mezi německým a ruským světem, což je oblast latinského křesťanství hraničící s ortodoxií, kde vyrostlo mnoho jazyků a národních kultur, existuje zvláštní společná kulturní kvalita, životní názor, mentalita a charakteristický postoj. Svědčí o tom stovky svazků polských, slovenských, českých a maďarských básní, románů a filmů. A naším posláním je to zachovat.
Idea Maďarů o jejich poslání sahá až do římské říše. Podle našeho pojetí Evropu vytvořily národy, které zaútočily na římskou říši v různých dobách, nezávisle na sobě. Tyto národy zakládaly své země na troskách bývalé římské říše. Přijaly latinské křesťanství, své kultury se však nevzdaly, proto byly kladivem historie vykovány různé slitiny. Tím bylo rozhodnuto o našem osudu – nejenže se zrodily národní státy, ale také národní kultury. Zrodil se ideál, zákon i předurčení, jak by měla vypadat Evropa.
Velká duchovní jednota se společnými základními kulturními liniemi, ideami a konečnými cíli, ale se samostatnými a nezávislými členy souvisejícími v jednotné Evropě. Všichni jsou povinni sloužit evropské duchovní jednotě a jejím cílům, ale nikoli sloužit zájmům toho druhého. Evropa je různorodá jednota. Ten, kdo útočí na její jednotu, je špatný Evropan, ale špatný Evropan je také ten, kdo chce vymýtit její rozmanitost. Jednota v mnohosti a mnohost v jednotě.
Velké rozdíly
Je to tajemství Evropy, její půvab, toto dramatické napětí jí dodává krásu a je to její nejniternější podstata, která se nenachází nikde jinde ve světě. Středoevropané jsou proto do Evropy zamilovaní. Chápou, že harmonie je napětí a souznění protikladů. Harmonie neznamená uniformitu ani jednotvárnou nerozdělenost. Odtud pramení poslání Maďarů a dalších středoevropských národů usilujících o nezávislost.
Ochrana ducha sjednocujícího národy křesťanské evropské kultury před všemi útoky na Evropu zvenku, bašta a štít navenek, a zároveň ochrana rozmanitosti, ochrana před snahami o hegemonii usilující o získávání převahy nad nezávislými národy uvnitř. To bylo po staletí tajemstvím a podmínkou evropské rovnováhy a stability. Jde o evropskou sebeobranu a zdá se, že i francouzský prezident tápe tímto směrem, když chce v Bruselu prosadit myšlenku evropské suverenity.
Všichni směřujeme ke stejnému cíli a určitě se tam všichni chceme dostat. Byla to pohodlná myšlenka, nikoho nenutila vystoupit ze své komfortní zóny a stejně i bylo dost profesionálních výzev kvůli finanční krizi v letech 2008 až 2009. Poté s migrační krizí přišel krach. Oči se otevřely, doostřily se odstíny a vyšly najevo velké rozdíly v uvažování, filozofii, principech společenského uspořádání a v osobní angažovanosti. |
Dvojí boj sebeobrany proti vnějším i vnitřním nepřátelům za jednotu a rozmanitost Evropy. Obnovující se útoky zvenčí a imperialistické pokusy planoucí zevnitř. To byly politické dějiny Evropy až do konce druhé světové války, kdy náš kontinent ztratil právo a možnost rozhodovat o svém osudu. V polovině prvního desetiletí 21. století všechny čtyři státy vstoupily do EU. Otevřely se nové obzory a polemiky o povaze a budoucnosti Evropy se staly i našimi debatami.
Z nezúčastněných jsme se stali společníky, proto nutně vyvstala otázka: Jaký je přínos střední Evropy ke společné evropské budoucnosti? Zpočátku staří členové klubu považovali myšlenky o vlasti, křesťanství, rodině a svrchovanosti, které jejich uším zněly obzvlášť zvonivě, spíše jako kulturní a historický folklór. Myslím, že to považovali za dočasný jev, který by mohl pramenit z pozdějšího přístupu a odezní, jak tomu bývá u neštovic.
Koneckonců všichni směřujeme ke stejnému cíli a určitě se tam všichni chceme dostat. Byla to pohodlná myšlenka, nikoho nenutila vystoupit ze své komfortní zóny a stejně i bylo dost profesionálních výzev kvůli finanční krizi v letech 2008 až 2009. Poté s migrační krizí přišel krach. Oči se otevřely, doostřily se odstíny a vyšly najevo velké rozdíly v uvažování, filozofii, principech společenského uspořádání a v osobní angažovanosti.
Redefinice podstaty Evropy
My, Maďaři, jsme pochopili, že projevy a pojednání o postkřesťanské a postnacionální éře nebyly okázalou žurnalistikou, ale skutečnými politickými záměry, a dokonce hotovým evropským programem, budoucností, jak si to Západ představuje, a dokonce už buduje. Pochopili jsme, žezatímco jsme v době komunismu v sovětizované části Evropy toužili po křesťanské a suverénní formě existence, lidé žijící v amerikanizované polovině Evropy redefinovali podstatu Evropy a důsledně pracovali na uskutečnění svého programu.
My, Maďaři, jsme pochopili, že zatímco jsme v době komunismu v sovětizované části Evropy toužili po křesťanské a suverénní formě existence, lidé žijící v amerikanizované polovině Evropy redefinovali podstatu Evropy a důsledně pracovali na uskutečnění svého programu |
Poslání Evropy nespatřovali v odrážení vnějších útoků na křesťanství a v zachování vnitřní rozmanitosti. Jejich novým evropským posláním je politika úplné otevřenosti, bez hranic – a když hranice, pak jen dočasně a jako nutné zlo, politika libovolně měnitelných genderových rolí a rodinných modelů, zatímco povinnost chránit kulturní dědictví považují spíše za muzeologický úkol.
A cílem není jen to vše vymyslet, vytvořit a prosadit jako zákonnou povinnost ve svých zemích, ale také to učinit univerzálním ve všech členských zemích EU, včetně těch, které se zdráhají jako my. V této evropské situaci je Maďarům jasné, v čem spočívá naše evropské poslání. Přivést nekompromisní antikomunistickou tradici do společné evropské pokladnice hodnot a doplnit hříchy a ponaučení z národního socialismu o hříchy a ponaučení z mezinárodního socialismu.
Ukázat krásu a konkurenceschopnost politického a společenského řádu založeného na křesťanském sociálním učení. Vysvětlit především našim francouzským přátelům, že ve střední Evropě existuje křesťanský model společenského uspořádání, který je založen na křesťanském učení a je rovněž nezávislý na oslabení nebo vychýlení osobní víry. Udržovat pozornost národů žijících na bezpečných vnitřních evropských územích vůči vnějším hrozbám.
Transformace civilizace
Připomínat, že pohyby národů ve Středomoří, které známe z historie, nyní vhánějí příliv k nám, a tyto vlny mohou zasáhnout až do Skandinávie. Vznikající migrující masy jsou vlny stěhování národů toužících po evropském životě, proti kterým se naši předkové vždy bránili s plnou oddaností. Absence obrany je ve skutečnosti kapitulací a bude mít za následek úplnou transformaci civilizace, jak již to mohly zaznamenat národy jižního a východního okraje Evropy žijící v sousedství Balkánu.
Vznikající migrující masy jsou vlny stěhování národů toužících po evropském životě, proti kterým se naši předkové vždy bránili s plnou oddaností. Absence obrany je ve skutečnosti kapitulací a bude mít za následek úplnou transformaci civilizace, jak již to mohly zaznamenat národy jižního a východního okraje Evropy žijící v sousedství Balkánu. |
A abychom si připomněli, že stavitelé osvícené říše bez ohledu na to, o jaké stavitele jde, kazí ducha Evropy a nakonec vždy dospějeme k protichůdnému výsledku. V těchto obtížných a složitých otázkách mohou být i mezi námi, visegrádskými zeměmi, rozdíly. Historicko-filozofické důrazy se liší, rozdílné mohou být sympatie a antipatie pěstované vůči jiným zemím, a někdy může dokonce docházet k rozdílným interpretacím geopolitických vztahů.
Je však také jisté, že naše národy pociťují váhu své odpovědnosti za budoucnost Evropy. Třeba ji ubránit před vnějšími útoky a před vnitřními snahami o budování říše, a zachovat tak nezávislost našich zemí a národů. Padnout při naplňování poslání je hrdinské, ale ne radostné. Plnit poslání a současně přispívat k úspěchu, svobodě a prosperitě vaší země není o nic méně hrdinské, ale i radostné. Střední Evropa vidí pro to druhé velké šance. Jménem svého národa vám děkuji za tři desetiletí visegrádské spolupráce.
