Čtvrtek 1. prosince 2022, svátek má Iva
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Virtuální život náčelníka

  17:30
V současné době stojí před českým soudem jeden z donedávna nejmocnějších lidí ve zpravodajské komunitě. Jan Schneider ve svém komentáři popisuje, jak se tento člověk choval v zenitu své moci. Nic pěkného to zřejmě nebylo.Byla by však škoda neukázat jednání tohoto zpravodajského giganta.

Pomsta náčelníka. foto: Richard Cortés, Česká pozice

Byl to mocný muž. Přesněji řečeno, alespoň on si to myslel, jak je mocný, a choval se podle toho. Jestli na to měl gebír, to teď ponechme na soudu.

Byla by však škoda nepodělit se s čtenáři o příklad, ilustrující jednání tohoto zpravodajského giganta. Informace pochází z nanejvýš důvěryhodného zdroje, který ji získal nezprostředkovaně (ve škále zpravodajského hodnocení informací by tato spadala do kategorie „epes ráres“). Není však ověřitelná zdrojem dalším, protože je vůbec zázrak, že se „narodila“. Nebudeme tedy nikoho jmenovat, zejména však proto, že ona osoba opravdu není důležitá. Pointou je níže popsaný kritický jev.

Smutná zkušenost novináře

Naším hrdinou šéfovaná služba každoročně vydává Výroční zprávu. Jednoho roku však jakýsi prostořeký a přidrzlý publicista měl k této Výroční zprávě nějaké výhrady a kritické připomínky. Prostě blbý civil vedl nebetyčné pindy, usoudil nahlas náš hrdina. Avšak jat záchvatem humanity nevyřídil záležitost bezhlučným zásahem zákopovou lopatkou na třicet metrů v šeru i za mlhy, ale pokusil se ji sprovodit ze světa objasňujícím telefonátem.

Možná si ale na tu lopatku hned vzpomněl, když ten blbý civil do telefonu zase drze oponoval! Vůbec si necenil té milosti, které se mu dostalo, že se mohl zříci svých bludů, ač se mu dostalo důrazného napomenutí. Onen drzý publicista měl tolik chucpe, že požadoval argumenty!

Náš statečný náčelník osvědčil, že převýchova z vojáka totalitní světové soustavy do mírového bojovníka humanitního ražení po něm nestekla jak po brněnském orloji.

Náš statečný náčelník osvědčil, že převýchova z vojáka totalitní světové soustavy do mírového bojovníka humanitního ražení po něm nestekla jak po brněnském orloji, a nepřikročil ke koncilním technikám, jak přivést bludaře k poznání. Aby mu dal příležitost k pokání, rozhodl se poskytnout mu čas na meditaci coby nezaměstnanému tím, že jej nechá vyhodit z redakce. Za normalizace v sedmdesátých letech byla tato taktika celkem úspěšná, uvědomoval si podvědomě tento – jak vidno – ne až úplně do morku kostí převychovaný geroj.

S takto deklarovaným záměrem odešel s hrdě vztyčenou hlavou z pracoviště. Nezamířil však do oné redakce, ale zajel daleko za Prahu za oním drzým pisálkem, přesvědčit ho osobním jednáním při kávě a pišingru a s pomocí svého šarmu, nebo co. Novinář však fatálně prošvihl příležitost být vzat na milost a spasen a tak se zachránit. Náš hrdina si tak alespoň po návratu do svého náčelnického tee-pee zchladil žáhu, když prohlásil: „Tak je to zařízeno, z redakce bude vyhozen.“

Tehdy rozpor mezi náčelníkovými slovy a činy dosáhl vrcholu. On totiž nikdy s šéfredaktorem z oné redakce nemluvil, ani s někým jiným, kdo by mohl mít nějaký vliv na osud drzého pisálka. Ono by to ale bylo stejně zbytečné, protože ten pisálek nikdy v redakci zaměstnán nebyl, byl to jen externista, vyhodit ho tedy nebylo odkud. Tomu, kdo by o věci nic nevěděl, by však výsledek mohl být nabulíkován: drzý pisálek skutečně v redakci nepracoval!

Jak jedná ředitel zpravodajců

Tady však končí legrace, pokud jaká byla, když člověka napadne – až z toho zamrazí: Co když to není anekdota, ale charakteristický způsob jednání ředitele tak významné instituce, jako je zpravodajská služba? Co když zkoušel takovou nebo podobnou habaďůru i na vládu? Procesy, odehrávající se ve zpravodajské službě, nebo ve vládě, jsou do jisté míry zkontrolovatelné. Ale komunikace a následné reakce v prostoru mezi zpravodajci a exekutivou jsou zkontrolovatelné velmi obtížně. Proto by takováto finta, jakkoliv ubohá, byla téměř z principu těžko odhalitelná!

Podobné věci se stávají i v civilizovanějších společnostech, že se zpravodajské služby utrhnou od reality.

Podobné věci se totiž stávají i v civilizovanějších společnostech, že se zpravodajské služby utrhnou od reality. Zpravodajci jsou často jen velcí chlapci a mají velké sklony k bájivosti. Možná i proto hledají Britové, jak zvýšit poměr života zkušených žen ve zpravodajských službách, aby se zpravodajská produkce ve výsledku více týkala reality a ne jen něčích přání.

A proto je třeba stále apelovat a navazovat na umdlévající aktivity platformy „Vraťte nám stát“, která první přišla s myšlenkou i návrhy, jak alespoň zevrubně kontrolovat tuto veledůležitou oblast fungování státu, mezi zpravodajskými službami a adresáty jejich zpráv. Jedním z protagonistů této platformy byl současný poslanec Ivan Gabal. Budeme sledovat i jeho kroky, nakolik bude úspěšný. Bylo by to třeba, jak vidno.

Autor: