Ruský miliardář Vladimir Jevtušenkov zvažuje převzetí největší české telekomunikační společnosti Telefónica Czech Republic. Uvedl to v rozhovoru pro agenturu Bloomberg, který vyšel 26. července. Vlivného podnikatele představuje Gábor Stier.
Počátkem devadesátých let se zjevil ve společnosti moskevského starosty muž připomínající potrhlého intelektuála ve vytahaném svetru, jehož kariéra byla plně svázána s profesní dráhou Jurije Lužkova. Dokonce natolik, že jeho manželka Natalija je sestrou Lužkovovy choti Jeleny Baturinové, nejbohatší ženy Ruska.
Majetek onoho „potrhlého intelektuála“ Vladimira Jevtušenkova (64) dnes odhaduje magazín Forbes na 6,7 miliardy dolarů, díky čemuž zaujímá 22. místo na seznamu ruských boháčů a 175. pozici v žebříčku světových miliardářů. Kdysi na tom býval ještě lépe, například v roce 2005 byl mezi Rusy šestý. Jeho současné umístění je zajímavé už proto, že jeho hlavní ochránce Lužkov se již nějakou dobu nepohybuje v nejvyšších mocenských kruzích. Za to, že Jevtušenkovova kariéra ani poté neskončila, vděčí tomu, že tento tichý oligarcha má dobré vztahy také s prezidentem Vladimirem Putinem.
Na přímluvu Lužkova
Vladimir Jevtušenkov, který je považovaný za vlivnou osobnost v ruské elitě, se narodil 25. září 1948 ve vesnici Kaminščina ve Smolenské oblasti. V roce 1973 absolvoval v Moskvě jednu z nejvýznamnějších vzdělávacích institucí v oboru chemie, Mendělejevovu vysokou školu, a získal post v jednom strojírenském závodě v Dzeržinsku. Dva roky nato pracoval již v hlavním městě, v podniku na výrobu umělých hmot, kde se stal z vedoucího dílny nejprve náměstkem ředitele a nakonec vedoucím inženýrem.
Současně s tím, jak Lužkov postupoval na mocenském žebříčku, zaujímal čím dál významnější pozice i JevtušenkovMezitím v roce 1980 dokončil obor ekonomie na moskevské Lomonosově univerzitě (MGU), kde získal v roce 1986 kandidaturu a poté i doktorát. Tou dobou se také seznámil s Jurijem Lužkovem, tehdejším vedoucím vědecko-technologického výboru na ministerstvu chemického průmyslu, jenž udával směr jeho pozdější kariéře. Na přímluvu Lužkova, který se mezitím stal prvním náměstkem moskevského městského výkonného výboru, se Jevtušenkov dostal do čela technického výboru hlavního města.
Současně s tím, jak Lužkov – jeho partner z tenisové čtyřhry – postupoval na mocenském žebříčku, zaujímal čím dál významnější pozice i Jevtušenkov. V roce 1990 tak usedl do křesla šéfa vědecko-technologického výboru, z nějž se v roce 1993 stala stejnojmenná akciová společnost.
Ve stejném roce založil Jevtušenkov firmu s názvem Region, která získala společně s Američany pověření k opravě budov v centru hlavního města. A nechal si také zaregistrovat společnost Sistěma, jež je dodnes vlajkovou lodí jeho impéria, a banku MBRR. O několik let později sdružoval jeho holding již více než sto různých firem a v roce 2005 vstoupil na londýnskou burzu, přičemž 64 procent akcií spočívá stále v Jevtušenkových rukách.
Konglomerát kolem starosty
AFK Sistěma byla považovaná za základ vlivného neformálního impéria, které se vytvořilo okolo Lužkova, jenž donedávna platil za neomezeného vládce ruského hlavního města. Konglomerát okolo exstarosty Moskvy držel pohromadě díky zvenku naprosto nepřehlednému systému vlastnictví a příbuzenských i kamarádských vztahů a prostřednictvím korupce byl neoddělitelně svázán s městskými úřady rozhodujícími o osudu více než 130 takzvaných „mimorozpočtových fondů“.
Jako Lužkovův přítel mohl Jevtušenkov po způsobu šedé eminence do značné míry mluvit do moskevských záležitostíNa světových burzách je v současnosti přítomno zhruba 150 ruských firem, žádná z nich však nemá stejně široké portfolio aktiv jako Sistěma, která se věnuje špičkovým technologiím, nemovitostem, pojišťovnictví, obchodu spotřebním zbožím a především telekomunikacím.
Mezi firmy vlastněné Jevtušenkovovou finanční skupinou patří například moskevská městská telefonická společnost MGTS, mobilní operátor MTS, cestovní kancelář Inturist, slavné obchodní domy GUM a Dětskij mir, banky MBRR a Guta Bank nebo několik podniků na výrobu elektroniky v Zelenogradu. Kromě toho se oligarcha angažuje také v oblasti zpracování ropy a v obchodě s pohonnými hmotami. Vlastní ropnou společnost Bašněfť a dvouprocentní podíl ve Sberbank.
Jako Lužkovův přítel mohl Jevtušenkov po způsobu šedé eminence do značné míry mluvit do moskevských záležitostí. Jeho vliv ještě posílila městská televizní společnost TV-Centr, kterou ovládá, stejně jako vydavatelství Metropolis založené v rámci Sistěmy. Prostřednictvím mediální expanze započaté v roce 1997 získala Sistěma kontrolu nad deníky Rossija a Metro, týdeníky Litěraturnaja gazeta a Kultura a nad řadou magazínů a rozhlasových stanic.
Zřejmě proto nepřekvapí, že se Jevtušenkov před parlamentními volbami v roce 1999 zúčastnil také kampaně seskupení Vlast – Celé Rusko (OVR) spojeného se jmény Jurije Lužkova a Jevgenije Primakova, které lze považovat za předchůdce dnešního Jednotného Ruska. Kromě toho zastával tento oligarcha aktivní roli v činnosti podnikatelské komory.
Aktivní i v ústraní
O tom, že Jevtušenkov vstoupil do klubu miliardářů, přinesla média zprávu poprvé v roce 2002. Zhruba v té době se také Jevtušenkov přesycený pozorností, jež se okolo něho nakupila, stáhl do ústraní a po bok Lužkova se namísto dvorního oligarchy dostala starostova žena Jelena Baturinová. Sistěma však pokračovala v obchodní expanzi.
O tom, že Jevtušenkov vstoupil do klubu miliardářů, přinesla média zprávu poprvé v roce 2002
Poté, co získala tříprocentní podíl v německém Telecomu, se zaměřila také na Telecom Austria. Koupila jednoho z největších ruských provozovatelů kabelového vysílání, mezitím v době krize prodala za 1,9 miliardy dolarů státu svůj 25procentní balíček akcií v telekomunikačním holdingu Svjazinvest. Ještě předtím ovšem inkorporovala permskou továrnu na výrobu motorů pro dopravní letadla Il-96-300, Tu-204 a Tu-214 a začala se angažovat v baškirském ropném průmyslu.
Přitom všem myslí Jevtušenkov na budoucnost – jeho dcera je poradkyní prezidenta Sberbank a syn místopředsedou správní rady AFK Sistěma.
