Poslanci ve třetím čtení schválili vládní návrh zákona, kterým se omezuje vlastnictví listinných akcií na majitele – normu, jíž politici označují za jeden z prostředků boje proti korupci. Nikdo z přítomných poslanců si nedovolil hlasovat proti návrhu, ač v posledních dnech to vypadalo na politickou bitku.
KOMENTÁŘ Kateřiny Menzelové / Opravdu se v poslanecké sněmovně svedl boj o anonymní akcie? Vždyť zdaleka o žádný boj nešlo, tedy pokud jeho důležitost hodnotíme z hlediska významu pro všechny občany. Pokud bychom chtěli použít zápasnickou terminologii, šlo o vesnickou šarvátku. Ke skutečnému boji totiž chybí kořist, o kterou by stálo za to se prát. Že se skutečná bitva o anonymní akcie nepovede, totiž dávno před hlasováním ve sněmovně v poklidu rozhodla vláda. Již loni a téměř bez pozornosti médií.
Vysvětleme toto tvrzení. Nejvíce se o anonymních akciích, přesněji o listinných akciích na majitele, hovořilo při přípravě novely zákona o veřejných zakázkách. Jedním z jeho podstatných bodů měla být povinnost firem rozkrývat vlastníky. Nakonec převážil názor, že by problematika vlastnictví měla být řešena obecněji, nejen ve vztahu k veřejným zakázkám. Zpracována měla být komplexně v zákonu o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností. O této normě jednají nyní poslanci.
Jenže sliby, a dodejme i očekávání, se od návrhu, který dostali zákonodárci, značně liší. Dle původních proklamací ministerstva spravedlnosti měl zákon řešit dva okruhy otázek: zrušení akcií na majitele a povinnost akciových společností zveřejňovat své vlastníky. Pravidla se měla týkat všech firem, které vstupují do transakcí s veřejnou sférou. Jenže do vlády se dostal návrh, který obsahoval jen část první: stanovuje povinnost pro společnosti s listinnými akciemi na majitele zvolit mezi několika druhy jejich transformace.
A druhá část? Ta se ministerstvu spravedlnosti během připomínkového řízení vytratila. Proč v zákoně není povinnost odkrývat skutečné vlastníky zakotvena, zdůvodňoval resort tím, že dostal k této pasáži množství připomínek. Svérázný způsob jejich vypořádání!
Na koho je bič?
Koho má tedy postihnout návrh zákona, o který se mezi poslanci, přesněji mezi poslanci ODS, vedl boj? Především se dotýká se pouze českých firem. Úředník či politik, pokud bude chtít zůstat v anonymitě, si založí firmu třeba na Kajmanských ostrovech. Protože nebude mít české akcie, zrušení listinných akcií na majitele se jí nebude týkat. Pasáž v zákoně tedy postihne jen méně chytré a méně šikovné „darebáky“. Lidově řečeno, zákon pro blbé. Můžeme se například jen dohadovat, jak citelně se dotkne anonymních vlastníků například solárních elektráren.
Smysl by snad mělo nalézt způsob, jak lépe a důsledněji sledovat toky peněz, které nakonec poukáží na posledního beneficienta
Jde o krok správným směrem, byť drobný. Je však bez diskuse, že povinnost zakotvenou v zákoně půjde obejít. Erudovaný právník nalezne řadu cest – například pomocí mandátních smluv, dohod u notáře mezi nastrčeným a skutečným vlastníkem atd. K čemuž nakonec nepotřebuje ani offshorové struktury.
Smysl by snad mělo nalézt způsob, jak lépe a důsledněji sledovat toky peněz, které nakonec poukáží na posledního beneficienta, jenž firmu vlastní. Takový úkol může zastat organizace typu Finančího analytického úřadu ministerstva financí, jenže při obrovském počtu firem, z nichž tisíce jsou napojeny na veřejné rozpočty a dotace, to, přiznejme, není v jeho silách. Možná, kdyby si FAÚ dal práci a rozkryl – stejně jako ProMoPro – toky peněz v několika křiklavých případech, třeba z oboru fotovoltaiky, zapůsobilo by to.
Regulovat nějakým způsobem anonymní vlastnictví je celosvětovým trendem. Česká republika zatím v tomto ohledu vyniká jen ve slibech a proklamacích.
