všechna sranda něco stojí

Nejspíš nebylo součástí studia, nyní v Americe hrozí úvěrový, prakticky neřešitelný, problém. Nesplácení studentských půjček. Výše ohrožených studentských půjček je astronomická a představuje 3 biliony USD. Co to se systémem udělá nikdo nedokáže odhadnout. Nedávnou hypoteční krizi, které otřásla světovou finanční sférou vyvolaly nesplácené hypotéky v objemu 2 biliony USD.

Recenze OK.

Vzdělávání je všechno

Nečetl jsem recenzovanou knihu, a tím děkuji autorce za prezentaci. Odnáším si z této recenze, že stále nejlepší strategie pro bestseller je čtenáře vyděsit a vše vybarvit v těch nejčernějších barvách a přitom hrát na „špatné zkušenosti“ čtenářů a pomoci jim se s těmito „nočními“ můrami vypořádat. Nejlépe jednou pro vždy. Mohu srovnávat s jinou knihou z amerického vzdělávacího prostředí Ravitsch, D. (2010). The Death and Life of the Great American School System. How Testing and Choice Are Undermining Education. New York: BASIC BOOKS. Ta se vypořádává s obdobným problémem vzdělávání, zda je efektivní, jak efektivitu měřit a jak ji zlepšit (dopředu se již ví, že je špatná).

Otázkou je, jak vůbec chápat vzdělávání. Nejčastějším přístupem, a ten je tady dobře ilustrovaný v diskusi, je porovnávat svou osobní zkušenost ze vzdělávání s celkem, a svou osobní zkušenost povýšit na univerzálnost. A dále je tento přístup rozvinutý, který ovládají manažeři: pokud mám úspěch (jako vzdělávaný, jako

Re: Vzdělávání je všechno

jako rodič) je to moje zásluha, pokud ne, může za to škola.

Co je vzdělávání? Problém je, a tady je to také uváděné, že je možné vzdělávání/vzdělání chápat osobně (kvalita/styl života, kvalifikovanost, schopnost), ekonomicky (trh práce), psychologicky (vývoj jednotlivce, jeho chování a jednání, kognice), biologicky (vývoj jedince), pedagogicky (jak dosahovat vzdělání), filosoficky (poznání, logika, morálka), a tak dále. Vzdělávání neposkytuje jenom škola (formální vzdělávání) ale ve stále větší míře jde také o mimoškolní/neformální vzdělávání (Internet, wikipedie, Google a další). Problémem je, že každý snese haldu toho špatného, co ve vzdělávání je. Pokud uvádí dobré příklady, jsou to jen příklady. Základní otázkou je, co je skutečně KVALITNÍ vzdělání? Čím se liší od nekvalitního? Jak docílit kvalitního vzdělávání? Jak udržet kvalitní vzdělání ve velmi dynamické době, pokud jde o poznání. Nu, je velmi těžké psát o vzdělávání v takto omezeném prostoru.Nu, je velmi těžké psát o vzdělává

Naprosto brilantní článek,

prostě pozměněný žebříček hodnot. Větší důraz na "práva", menší na "povinnost". A netýká se to jen VŠ. Bohužel.

Takže padesátiletí puberťáci nejsou už výjimkou..

Ještě jsem si vzpomněla,

že známý učí na UK. Už dlouho nadával, že kus prvního ročníku musí vyplýtvat na to, aby ty mladé doučil to, co měli dobře umět už ze stř. školy.

Poslední dobou si zoufá, že už nedoučuje jen středoškolské učivo, ale dokonce i leccos ze zákl. školy..

Čili náročnost se rapidně snižuje !

Záleží na škole a programu

Nebudu se vyjadřovat ke knize, kterou jsem nečetl, ani ke (všem českým) studentům a školám. Pokud jsou u nás nějaké průzkumy a výzkumy, tak je neznám. Rád bych ale věděl, o kterých školách, fakultách, programech, oborech, učitelích mluví zde diskutující. Mohli byste to prosím alespoň někteří do svých příspěvků doplnit?

Já tedy v kurzu Automatické řízení programu KyR na FEL ČVUT dávám studentům (i učitelům včetně sebe) dost do těla: 2x týdně přednáška, 1x týdně laboratorní cvičení (kvíz na počítači vždy na začátku), jednou týdně dú z přednášky (údajně zabere studentovi cca 5 hodin, k odevzdání každé úterý ráno), písemky na začátku a v půlce semestru, 3 laboratorní úlohy (1 simulační a dvě s reálnými systémy,) vše průběžně bodováno, americké učebnice, a na konci zkouška se třemi částmi: hodinová písmenka (žádné pomůcky), 1,5 hod návrh u počítače (povoleny libovolné pomůcky, knihy, …), a pak, pokud chce nebo potřebuje, ještě ústní u mě. Detaily na https://moodle.dce.fel.cvut.cz/course/view.php

Pokrač.: Záleží na škole a programu

Kurz je za 7 kreditů dle ECTS, z čehož jsem si vypočetl, že kromě kontaktních hodin (přednášky a labs) mám ještě nárok na dalších cca 6 hodin času průměrného studenta týdně, dle čehož jsou naladěny požadavky na domácí práce.

Je to fakt velmi náročné pro všechny a studenti si na to přiměřeně stěžují, ilustruje to třeba video https://www.youtube.com/watch?v=5gDfQK7dD7c .

Vůbec jsou oba naše programy (Kybernetika a robotika, Otevřená informatika) celé dost náročné.

Mimochodem, snad všechny naše školy zavedly evropský systém ECTS, který mimo jiné, předpokládá, že průměrný student „se učí“ po celý semestr vždy 8 hod denně (normální pracovní doba) a že jim podle toho učitelé zadávají práci a kontrolují její splnění. Obávám se, že mnoho našich učitelů o tomhle vůbec neví?

Nesouhlasím

Pokud snad mají závěr studie něco vypovídat i o českých reáliích, tak musím přiznat, že jako nedávný absolvent docela prestižní české univerzity mám skoro opačnou zkušenost. Lhostejní kantoři, kteří sice na (ne)kvalitu studentů nadávají kde chodí, ale sami pořádně neučí, jen občas odpřednášejí (mnoho let recyklovanou) látku. Kantoři, kteří sami naposled tvrdě pracovali možná v době, kdy si dělali doktorát. Kantoři, kteří si neustále stěžují, že jejich studenti "neumějí psát", aniž by byli ochotni opravdu číst a s opravami vracet jejich seminární práce (to je ale v ČR komplexnější problém, který nemá kořeny na VŠ: na Západě je psaní považováno za kompetenci, jež je u dětí třeba důkladně rozvíjet už od prvního stupně základní školy; v české škole se slohovka píše jednou za půl roku, aby bylo možné udělat si čárku, takže průměrný český student prvního ročníku VŠ toho za svůj dosavadní život stihne napsat tolik, co americký nebo francouzský páťák - to je pak těžké). Ano, kdybych zítra znovu

Re: Nesouhlasím

nastoupil do prvního ročníku, určitě bych x věcí dělal

jinak. Ale čím větší časový odstup od svého studia mám a čím

víc si všímám, jak to chodí jinde, tím víc se kloním k tomu,

že větší počet chyb takříkajíc nasekali mí učitelé. 

Moc nechápu, proč autoři posuzují kvalitu amerických VŠ

studentů podle výsledků jakýchsi standardizovaných testů. Je

jasné, že kvůli proliferaci kvantitativních metod evaluace v

tamním systému musejí na podobné typy testů američtí

středoškoláci trénovat prakticky denně, zatímco vysokoškoláci

i jejich učitelé už asi mají jiné priority

Techniky se se studenty nemazlí

(doufám, že to platí i dnes). Tam nejde něco okecat a tvářit se mile. Proto je o ně tak malý zájem. Chápu

potřebu mladých lidí po humanitních znalostech, ale třeba z nás starších pánů v diskuzi jsme asi většina

autodidakti. Nasekat stovky politologů ročně, aby se jim pak musela umetat cestička k nějakému

zaměstnání opět na univerzitách nebo ve státní správě, nás stojí víc než ty pravičáky proklínané sociální

dávky. Stejné je to i na středních školách, gymnaziální vzdělání by měla mít menšina. Znám úspěšné

vysokoškoláky, kteří začínali na tříletém učňovském oboru a pokračovali přes nástavbu k maturitě.

Velké kampusy, sociální sítě, nedostatek mužských autorit mladým cestu k dospělosti neusnadňují. Ti

mladí jsou nakonec lepší, než bychom si zasloužili :-).

P.S.Neodpustím si šťouch k právníkům - těch už je také tolik, že si kauzy vyrábí sami.

P.S.S. Raná adolescence je snad záležitost střední školy a ne bakalářského programu. Nebo se autodidakt mýlí?

I u nás jsou stále vzácnější

absolventi univerzit (i středních škol) se skutečně použitelnými znalostmi z oboru, ochotní se v oboru dále zdokonalovat a pracovat na sobě. Školy stále zjednodušují a zplytčují výuku a produkují nevzdělance s titulem, kterým chybí i elementární znalosti, jako je český pravopis a základní matematické úkony!

Re: I u nás jsou stále vzácnější

Problém je v tom, že se na VŠ dostávají i jedinci s poměrně

nízkým IQ, leč dobrou pamětí. Úspěšné absolvování VŠ je tak většinově spíše o

schopnosti reprodukovat velké množství naučených pouček, než o tom, jak je

prakticky používat, nedej bože je používat ve spojení s "selským

myšlením". Problémem je zejména placené školství, kde stačí uhradit

patřičný obnos a titul je na světě. Nedivte se, jde o slušný business, kdy se

roční příjem ředitel takové instituce pohybuje v řádu desítek milionů!

Rozebíráme vysoké školství,

ale zamyslel se někdo nad tím,že většinu zvyklostí si studenti přinesou už ze střední školy a tam ze školy základní.Už od mateské školky dětem zvyšujeme sebevědomí.Silná osobnost vás dostane slovy: Sám jsi říkal,že se učím pro sebe a mě ty čtyřky stačí.Výsledkem jsou absolventi s bídnými znalostmi ,ale nadprůměrným sebevědomím.Nulovým smyslem pro povinnost a respektem vůči svým nadřízeným.V dobách našeho mládí se říkalo: I vůl si zaslouží úctu,pokud má funkci.Jenom dodám,že v pozici podřízeného nám často nic jiného nezbývá.

Re: Rozebíráme vysoké školství,

To není silná osobnost, ale silný tupan, kterému v ten okamžik patří pár facek, aby se probral do reality!

Takže nejen u nás

i jinde řeší stejné problémy s devalvací vzdělanosti a z ní vycházející neschopnosti pak samostatně žít. Naprosto skvělý článek. Měla by být povinnou četbou všech studujících kniha, již autorka cituje-vlastně dvě na sebe návazné.

P.S.

A autorce dodatečně všechno nejlepší k svátku!

J.H.