O tomto víkendu se konal v Olomouci 24. kongres ODS. Přinesl zcela nové vedení této strany – předsedu Petra Fialu, prvního místopředsedu Jana Zahradila a místopředsedy Martina Kupku, Evžena Tošenovského, Miloše Vystrčila a Martina Novotného. Navíc delegáti kongresu odhlasovali změnu stanov: sníží se počet členů výkonné rady a vznikl republikový sněm. Výsledky kongresu komentuje Roman Joch.
Kongres Občanské demokratické strany příliš nepřekvapil. Volba Petra Fialy předsedou strany pak byla spíše korunovací. Kdo totiž získá více než 80 procent hlasů, není zvolen, nýbrž korunován. A Petr Fiala jich získal 437 od 546 hlasujících.
To nemá být kritika, pouze konstatování. Petra Fialu znám více než dvacet let a jeho zvolení („korunování“) předsedou ODS považuji od této strany za správné, naprosto racionální a vlastně jediné možné, má-li přežít. Je to rozhodnutí poslední záchrany.
Ponaučení pro Miroslavu Němcovou
Bývalá místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová může sice považovat počet jí odevzdaných hlasů v předsednické volbě – 66 – za „nefér“, ale američtí instruktoři mi na prvním politickém školení v USA na podzim 1993 zdůrazňovali: voliči nikdy neoceňují minulé zásluhy politiků, ale vždy se rozhodují na základě vlastních očekávání a přání do budoucna. Minulé zásluhy jsou pasé, jediné, co se počítá, je očekávání, co konkrétní kandidát přinese v budoucnosti.
Voliči nikdy neoceňují minulé zásluhy politiků, ale vždy se rozhodují na základě vlastních očekávání a přání do budoucnaNapříklad v roce 1945, těsně po ukončení druhé světové války, britští voliči odmítli znovu zvolit premiérem Winstona Churchilla, který jim právě zachránil životy, krky, holé zadky i způsob života, a dali přednost labouristům. Chtěli totiž více sociálních dávek a jistot, což jim Churchill na rozdíl od svého soupeře Clementa Attleeho nebyl schopný ani ochotný slíbit.
Nejpřekvapivějším sdělením kongresu ODS bylo odmítnutí Jiřího Pospíšila. Nejsem si však jist, zda to bylo dobře. Pospíšil je totiž u veřejnosti oblíben, vnímán pozitivně, a tento „kongres poslední záchrany“ měl stranu spíše spojovat než rozdělovat. Zevnitř ODS vím, že mnozí její členové včetně prominentních si stěžují, že Pospíšil není komunikativní, že se s ostatními nebaví. To může vysvětlovat jejich „pifku“ na něho. Navzdory tomu takové jeho výrazné ponížení nemusí být prozíravé.
Osudný rok
Pokud jde o budoucnost a směřování ODS, je třeba říct, že rok 2014 pro ni bude osudný. Odehrají se v něm totiž čtvery volby – do Evropského parlamentu (EP), třetiny Senátu, komunální a v Praze, jež jsou samostatnou kategorií. A tento rok může ODS buď pohřbít, neuspěje-li ve všech čtyřech volbách, anebo se pro ni stát rokem skutečného nového nastartování, odražení se ode dna, pokud alespoň v jedněch z nich uspěje více než obstojně.
Pokud jde o budoucnost a směřování ODS, je třeba říct, že rok 2014 pro ni bude osudný. Odehrají se v něm totiž čtvery volby.Volby do EP jsou specifické a nelze v nich očekávat velký úspěch ODS, ale naštěstí pro tuto stranu ani ČSSD. A těžko také předvídat, jak si v těchto volbách povedou ANO 2011 a TOP 09. Specifické jsou i volby pražské, o to více, že hlavním protivníkem ODS bude „topka“, další opoziční strana, což činí situaci pro občanské demokraty ještě složitější.
Senátní volby naopak představují pro ODS největší příležitost k obratu a k opětovnému nabytí síly. Důležité však je, aby občanští demokraté postavili celorepublikově známé a věrohodné osobnosti, nikoli jen strejdy-funkcionáře vysedávající na schůzích, jež nikdo mimo ODS nezná. Měla by do těchto voleb postavit lidi důvěryhodné a známé širší veřejnosti, kteří oslovují nejen členskou základnu strany – tedy nikoli stranické funkcionáře, ale obecně známé a skutečně pravicové osobnosti, i když členy ODS nejsou!
Diktátorské vedení
Teprve se však uvidí, zda to ODS se svou záchranou myslí vážně. Pokud ano, svěří Petru Fialovi ve vnitrostranických záležitostech na dva roky téměř diktátorské pravomoci. Předseda strany by měl rozhodovat, kdo a kde bude kandidovat, nikoli místní stranické organizace vybírat své neznámé, leč „zasloužilé“ členy. Voliči totiž určitě dají přednost celorepublikově známé osobnosti před místním stranickým aparátčíkem.
Za největší krize je diktátorské vedení občas nezbytnéI starověká římská republika se ve chvíli největší krize uchylovala k diktátorskému vládnutí. Ale vždy jen na dva roky. Jakýkoli diktátor, který vládne více než dva roky, totiž způsobí více škody než užitku. Za největší krize je však diktátorské vedení občas nezbytné.
Vzhledem k počtu křesel, jež bude na podzim v Senátu obhajovat ČSSD, je její drtivá porážka možná. Chce to však dohodu všech pravicových parlamentních i neparlamentních stran. Jednoznačným cílem je totiž vítězství v senátních volbách 2014 nikoli nutně jen ODS, ale pravice obecně, a pravicová většina v Senátu.
Resuscitace…
Volba nového vedení ODS dává naději, že její největší problém – původní a dědičný hřích státní zakázky – bude pomalu řešen. Občanští demokraté hlásali „demokratický kapitalismus“, soutěž a konkurenci, ale praktikovali „socialismus pro bohaté“, „crony capitalism“ – bohatnutí nikoli z úspěchu v tržním hospodářství, ale z předražených státních zakázek a z peněz daňových poplatníků.
Situaci ODS pak možná nejlépe vystihuje Matyáš Zrno ve svém komentáři k jejímu 24. kongresu v Lidových novinách v pondělí 20. ledna:
„Co dodat k víkendovému kongresu ODS? Ve svém listu do Frankfurtu napsal František Palacký o Rakousku: ‚… kdyby státu Rakouského nebylo již od dávna, musili bychom v interessu Evropy, ba humanity samé přičiniti se co nejdříve, aby se utvořil.‘
ODS nebyla nikdy stranou mého srdce, ale v bídě současného českého politického života je nutno zvolat spolu s Palackým: ‚Kdyby ODS nebylo již od dávna, musili bychom v zájmu nejen české pravice, ale celého politického systému ji vytvořit.‘ Přejme profesoru Fialovi při její resuscitaci úspěch!“
