Jan Kysela, expert na ústavní právo, v rozhovoru mimo jiné říká: „Je zjevné, že půjde o zákon individuální, přímo mířený na Andreje Babiše, ostatně i bývá nazýván ,lex Babiš‘.V Babišově případě je mimořádně citlivé, že se kombinuje velká ekonomická moc s politickou a mediální mocí. Nejde však jen o to, že sedí ve vládě, ale že je ministrem financí a stojí v čele velmi specifického politického uskupení. A současně je to výrazná osobnost, vůči níž její spolupracovníci zaujímají spíše submisivní postoj. Zřejmě teprve kombinace těchto specifických okolností je problematická.“
LIDOVÉ NOVINY: Mluvilo se vůbec o střetu zájmů před vstupem Andreje Babiše do české politiky?
KYSELA: Ve větší míře ne. Vedly se ale diskuse, když se místo původního zákona z roku 1992 v roce 2006 přijímal nový a nastala zásadní koncepční změna. Starý zákon totiž stanovil za určitá zapovězená jednání vnímaná jako střet zájmů jedinou sankci, a sice jakési vystavení na pranýři.
Problémem je, že Andrej Babiš vlastní obrovský holding, který má široký záběr různých aktivit od zemědělské prvovýroby přes zpracovatelský průmysl, chemické závody až po média. Navíc je jeho jediným vlastníkem a celý jej sám vybudoval |
Řízení před mandátovými a imunitními výbory komor parlamentu mohlo skončit leda prohlášením v plénu, že byl porušen zákon. Nyní je konstrukce jiná a porušení zákona o střetu zájmů je specifickým přestupkem, za nějž je možné uložit pokutu až 50 tisíc korun.
LIDOVÉ NOVINY: Co všechno lze pokutovat?
KYSELA: Zákon o střetu zájmů má poměrně široký záběr. Na jedné straně je to evidenční povinnost, tedy že veřejní funkcionáři musejí určité informace sdělovat, například jde o majetková přiznání. Další kategorií je pak neslučitelnost funkcí, neboli když jste veřejným činitelem určitého typu, nesmíte vykonávat vyjmenované činnosti. Nejpřísnější pravidla platí pro členy vlády, protože státní moc do značné míry spočívá v jejich rukou. Ale existují výjimky týkající se pedagogické nebo sportovní činnosti a správy vlastního majetku.
LIDOVÉ NOVINY: Dá se u Andreje Babiše vůbec říci, že „nepodniká“, ale jen spravuje vlastní majetek, když je Agrofert tak obří firma?
KYSELA: Když říká, že zákon o střetu zájmů neporušuje, má vlastně pravdu, čistě terminologicky se pod něj vejde. Otázkou ale je, co měl zákon na mysli, když zavedl výjimku pro správu vlastního majetku. Typicky jde o to, že vlastníte činžovní dům či podíl v družstvu.
Problémem ale je, že Andrej Babiš vlastní obrovský holding, který má široký záběr různých aktivit od zemědělské prvovýroby přes zpracovatelský průmysl, chemické závody až po média. Navíc je jeho jediným vlastníkem a celý jej sám vybudoval.
LIDOVÉ NOVINY: Mohl by mít příklad Andreje Babiše špatný vliv na jiné politiky, že se přestanou zbavovat majetku či podnikatelských aktivit před vstupem do politiky?
Teď máme ministra, kterého patrně lobbisté neovlivňují, jenže on sám může být v podezření, že jedná v partikulárním, a nikoli veřejném zájmu |
KYSELA: Je to nebezpečí šikmých ploch, že věcem začnete přivykat a ztratíte citlivost. Je logické, že se lidé ptají: „Když velká ryba může, tak proč malé nesmějí?“ Celé je to o tom, jak si představujeme dobré vládnutí. Když rozhodování ministrů ovlivňují lobbisté, přijde nám to divné, protože ministři přece mají sloužit veřejnému zájmu. A teď máme ministra, kterého patrně lobbisté neovlivňují, jenže on sám může být v podezření, že jedná v partikulárním, a nikoli veřejném zájmu.
LIDOVÉ NOVINY: Mělo by to tedy být tak, že kdo vstupuje do politiky, měl by své podnikatelské a jiné aktivity opustit?
KYSELA: Z hlediska ideálu ano. Ale naráží to na situaci, když se vlastnictví třeba převede na manželku, ale je ovládáno stále stejně. To problém příliš neřeší.
LIDOVÉ NOVINY: Není vlastně tento skrytý případ typu Aleše Řebíčka či Víta Bárty nebezpečnější, než když se o tom ví?
KYSELA: No jistě. Proto je třeba před přijetím jakékoli novely dobře promyslet, co má být jejím účelem. Zda jde o to, zbavit se konkrétního člověka, nebo vymyslet podmínky, aby i takový člověk mohl zůstat členem vlády. Objevila se třeba možnost dočasného umístění majetku do svěřenského fondu. Na druhou stranu jde o nový právní institut, který třeba ministr spravedlnosti Pelikán ostře kritizoval.
LIDOVÉ NOVINY: Martin Plíšek (TOP 09) chce navrhnout, aby členové vlády nesměli být ovládající osobou v obchodní společnosti. Považujete to za dobrý nápad?
Je třeba před přijetím jakékoli novely dobře promyslet, co má být jejím účelem. Zda jde o to, zbavit se konkrétního člověka, nebo vymyslet podmínky, aby i takový člověk mohl zůstat členem vlády. |
KYSELA: Dnes je situace poněkud zvláštní v tom, že ministr nesmí být členem statutárního orgánu jakékoli společnosti, ale může vlastnit obří holding. Představa je patrně taková, že když firmu „jen“ vlastní, je to pasivní vztah, protože kdyby se o ni staral více, bude sedět v jejích orgánech. Obecně řečeno je taková snaha správná, protože současný stav považuji za rizikový. Vymyslet je možné lecjaké řešení, ale je třeba jej dobře promyslet.
LIDOVÉ NOVINY: Co máte na mysli?
KYSELA: Nyní to vypadá, žechystaná novela se tváří jako obecný předpis, jenže je zjevné, že půjde o zákon individuální, přímo mířený na Andreje Babiše, ostatně i bývá nazýván „lex Babiš“.Reálně totiž dopadne jen na něj, ačkoli bude formulován obecně.
Především by měl být promyšlen způsob, jak by případně nové povinnosti mohl dostát, protože holdingu se nezbavíte do 30 dnů, kteroužto lhůtu pro odstranění střetu zájmů zákon stanovuje. Je také otázkou, co má být cílem úpravy. Bude stačit, když se bude každý den opakovat, že Andrej Babiš porušuje zákon? Pokud by totiž měl dostat pokutu 50 tisíc, takovou sankci by asi unesl...
LIDOVÉ NOVINY: Je ale současná úprava střetu zájmů vůbec funkční, je-li jedinou sankcí pokuta? Hovoří se, že by člověk mohl o veřejnou funkci přijít...
KYSELA: To už by ale vyžadovalo změnu ústavy. Funkce člena vlády totiž může zaniknout jedině odvoláním či přijetím demise prezidentem republiky nebo smrtí. Nejde jen do zákona napsat, že pokud máte střet zájmů, uplynutím třicátého dne funkce člena vlády pozbýváte.
Dnes je situace poněkud zvláštní v tom, že ministr nesmí být členem statutárního orgánu jakékoli společnosti, ale může vlastnit obří holding |
Pravidla o neslučitelnosti funkcí jsou adresována i předsedovi vlády a prezidentovi, aby při výběru ministrů brali v potaz a zkoumali, co jsou zač a zda to, co dělají, nemůže být v rozporu s obecným zájmem, který mají sledovat. Když úplně ztratíme ze zřetele, že politika má být službou obecnému dobru, politika se znevěrohodňuje.
Politická třída přestává být reprezentantem obecného zájmu, ale stává se zastupitelem partikulárního zájmu svých voličů. Nebo ještě v horším případě je politik v politice jen proto, aby získal peníze pro sebe nebo pro nějaké zákulisní hráče. Přestává žít pro politiku, ale žije z politiky, řečeno s klasikem.
LIDOVÉ NOVINY: Je-li ústavní pravidlo adresováno premiérovi a prezidentovi, pak pokud jim střet zájmů nevadí, je to čistě na jejich úsudku?
KYSELA: V zásadě ano, v míře závislé na určitosti zákona o střetu zájmů, který by asi nikdo neměl vědomě porušovat. Každopádně vám to nebrání mít vlastní úsudek, že ať už někdo je ve statutárních orgánech holdingu, nebo „jen“ jeho vlastníkem, je to dostatečný důvod obávat se, že nebude hledět jen na prospěch obecný, ale i na prospěch své firmy. A to je právě důvod, proč nemá sedět ve vládě.
Nevím, zda se má střet zájmů testovat, jak dopadne v praxi. Je si ale třeba uvědomit jednu věc. Předseda vlády má možnost člověka se střetem zájmů už dnes nenavrhnout a prezident jej nemusí jmenovat. Vzpomeňte si na případ Davida Ratha, jehož Václav Klaus odmítl jmenovat ministrem zdravotnictví do doby, než rezignuje na post v čele České lékařské komory.
Je také otázkou, co má být cílem úpravy. Bude stačit, když se bude každý den opakovat, že Andrej Babiš porušuje zákon? |
Premiér i prezident navíc mohou zohlednit konkrétní kauzu. Že třeba podíl v malém vinařství nevadí, ale obří holding ano, a to i s přihlédnutím k tomu, jaký resort má kdo řídit. To se ale v případě Andreje Babiše neprojevilo, proto je rozumné začít přemýšlet o jiných řešeních a zvážit jejich dopad na situaci, kdy už někdo takový ve vládě sedí.
LIDOVÉ NOVINY: Jde to ale nějak naformulovat v zákoně?
KYSELA: Obecně se dá říci, že právní regulace a politická kultura jsou spojité nádoby. Pokud politická kultura není na určité věci citlivá, takže se řada věcí toleruje a na výtky se reaguje ve smyslu „ukažte mi, kde je to zakázáno“, vzniká tím tlak na právní regulaci. V Babišově případě je přece mimořádně citlivé, že se kombinuje velká ekonomická moc s politickou a mediální mocí.
Nejde však jen o to, že sedí ve vládě, ale že je ministrem financí a stojí v čele velmi specifického politického uskupení. A současně je to výrazná osobnost, vůči níž její spolupracovníci zaujímají spíše submisivní postoj, ať už ve firmě, na ministerstvu, nebo ve straně. Zřejmě teprve kombinace těchto specifických okolností je problematická.
LIDOVÉ NOVINY: Je diskuse o střetu zájmů relevantní, když Andrej Babiš střet zájmů deklaroval od začátku, a byl s tím zvolen ve volbách? Navíc jeho preference stabilně rostou, takže se zdá, že to voličům tak úplně nevadí...
Pokud politická kultura není na určité věci citlivá, takže se řada věcí toleruje a na výtky se reaguje ve smyslu „ukažte mi, kde je to zakázáno“, vzniká tím tlak na právní regulaci |
KYSELA: Jistě to má určitý význam. Ale na druhou stranu, když si zvolíte vraha do parlamentu, také nepřestává být vrahem. (úsměv) Souvisí to s konceptem obranyschopné demokracie, jenž vznikl ve třicátých letech v reakci na zkušenost, že demokracie může být zlikvidována pomocí demokratických prostředků.
Jde o to, k čemu všemu lze ten koncept využít. Typicky postihuje protisystémové strany, lze sem zahrnout i lustrační zákony. Chráníme nějaké hodnoty, bez nichž nemůže liberální demokracie přežít, a to i na úkor většiny. Bez ohledu na vůli voličů to tedy může být problém hodný řešení. Voliči sice jsou v demokracii arbitrem, ale mám pocit, že nejsou arbitrem ve všech otázkách.
Nelogická úpravaZákon o střetu zájmů dnes ministrům zakazuje podnikat, ale „pouhé“ vlastnictví nepostihuje. Ministr tedy nesmí například provozovat advokacii, ale smí vlastnit obří koncern. Zákonu dnes tudíž nevadí, že Andrej Babiš vlastní Agrofert. „To je velký nepoměr. Ve srovnání se zahraničím je česká úprava vůči ministrům velmi mírná,“ vysvětluje poslanec Martin Plíšek (TOP 09), proč předložil pozměňovací návrh, že by člen vlády nesměl ovládat žádnou firmu. Tedy mít v ní alespoň 40procentní podíl. Stejné podmínky „Dnešní úprava skutečně není příliš logická, A pokud přijmeme tezi, že politika nemá být pokračováním podnikání jinými prostředky, tak dává smysl, že ministr nesměl být ovládající osobou v obchodní korporaci,“ říká odborník na správní právo Josef Vedral. Politolog Pavel Šaradín si ale myslí, že podobné zákazy jsou kontraproduktivní: „Zbytečně tím svazujeme svobodnou politickou soutěž a vyčleňujeme z ní určitou, byť malou část společnosti.“ „Nejlepší by ale bylo, kdybychom nemuseli řešit, co a jak napíšeme do zákona, ale kdyby si to každý, kdo vstupuje do veřejné funkce, sám uvědomil, že jeho působení například v oblasti podnikání není slučitelné s výkonem veřejné funkce. Ale do této fáze jsme ještě nedorostli a asi v nejbližší době ani nedorosteme,“ doplňuje politolog Petr Just. „V zahraničí je obvyklé, že kdo je ve střetu zájmů, tak se situaci snaží řešit. Andrej Babiš s ní ale nic nedělá. Proto je namístě úprava zákonem, aby byly podmínky do budoucna pro všechny stejné,“ doplňuje Plíšek s tím, že by novela nemusela dopadnout na současné členy vlády, ale až na ty nově jmenované. Otázka sankcí Diskutuje se také, zda je udržitelné, aby jedinou možnou sankcí za porušení zákona o střetu zájmů byla pokuta, aktuálně činící nejvýše 50 tisíc korun. Vláda navrhuje zvýšení stropu na půl milionu. „Zákaz může být funkční, i když za něj žádné sankce nehrozí. Ale jen za předpokladu, že převládá pocit, že pravidla by se měla dodržovat, a ty, kdo tak nečiní, společnost sama od sebe ostrakizuje. Pokud ale ve společnosti takové mínění nepřevládá, je asi třeba se začít shánět po sankcích, což samozřejmě nemusí být jen pokuta,“ myslí si Josef Vedral. Pokud by se ale navrhovala například ztráta veřejné funkce v případě trvajícího střetu zájmů, vyžadovalo by to změnu ústavy. „Rozhodně bych nesouhlasil s jakoukoliv úpravou předpokládající ztrátu volené funkce. Potenciál zneužití je zde příliš velký. I ztrátu funkce ministra bych považoval za nesystémovou,“ varuje Ondřej Preuss z katedry ústavního práva pražské právnické fakulty. Plíškův návrh nemá ambici znemožnit převedení podílu či firmy na jinou osobu, třeba i na manželku nebo rodiče. Tak je tomu například v Chorvatsku. „Nechci nikoho omezovat v tom, jak by podmínkám zákona vyhověl. Mohl by totiž vzniknout problém z hlediska ochrany vlastnického práva,“ říká poslanec. Zákon tedy bude poměrně snadné obejít a ponechat si podíly ve firmách pod faktickou kontrolou. „Přitom nepřiznaný střet zájmů je ještě horší. Ale myslím si, že zákaz ovládat firmu by mohl riziko střetu zájmů přinejmenším snížit,“ myslí si Preuss. |
Co ministr nesmí dělat
|
Byznysmeni v politiceSilvio Berlusconi Italský expremiér, je považován za druhého nejbohatšího člověka v zemi. Vlastní řadu médií, kromě několika novin především desítky televizních kanálů. Stojí také v čele fotbalového velkoklubu AC Milán. Opakovaně se kvůli svému podnikání dostal do rozporu se zákonem, například za daňové úniky firmy Mediaset. Donald Trump Americký byznysmen a favorit mezi republikánskými kandidáty na prezidenta USA. Vlastní řadu nemovitostí, provozuje také kasina a hotely po celém světě. Za svou kariéru zkoušel podnikat například i s hypotékami nebo aerolinkami. Petro Porošenko Ukrajinský prezident, patří do první desítky nejbohatších lidí v zemi. Kromě jiného vlastní největší ukrajinskou továrnu na čokoládu nebo významnou televizní stanici. Michael Bloomberg Od roku 2002 starosta New Yorku, vlastní významnou finanční zpravodajskou agenturu Bloomberg. Kvůli spekulacím o střetu zájmů musel například prodat všechny své veřejně obchodovatelné akcie. Andrej Babiš Český vicepremiér a ministr financí, předseda hnutí ANO. Druhý nejbohatší Čech je stoprocentním vlastníkem Agrofertu, holdingu čítajícího chemický průmysl, potravinářství i média. Je vlastníkem společnosti Mafra, vydavatele Lidových novin či MF Dnes. |
