Pátek 2. prosince 2022, svátek má Blanka
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Zesnulý bojovník-filozof Ladislav Hejdánek měl a má svou armádu

Ladislav Hejdánek, český filozof. foto: Archiv

Početnou a různorodou skupinu hejdánkovců spojuje náklonnost k filozofovi Ladislavu Hejdánkovi, který zemřel 28. dubna ve věku 92 let.
  11:31

Zemře-li bojovník-hrdina, armáda musí hrdě zvednout prapor, který nesl, pevně jej držet, nechat plápolat a dát znamení, že i když zemřel, jeho duch žije. Ohnivé plameny, laskavé srdce, odvážné myšlenky, osobní postoje a statečná bojovnost totiž přežívají a ožívají v nových jiskrách touhy myslet, bojovat a postavit se dějinným okolnostem, nelehkým situacím, povinnostem doby a životů, jež je třeba odžít dobře, statečně a v pravdě, za kterou bojoval a kvůli které riskoval, a již nejen promýšlel, ale i žil.

Ladislav Hejdánek, který zemřel 28. dubna 2020 v 92 letech, takovým bojovníkem byl a jako jediný současný český filozof i měl a má svou armádu. Ta o sobě možná neví, nebo ví, ale není ochotná to přiznat, protože není organizovaná. Možná to ani žádná armáda není, jen početná a různorodá skupina lidí, hejdánkovců.

Spojuje je náklonnost k muži, jehož výjimečnost spočívá mimo jiné v tom, kolik lidí dokázal spojit, ovlivnit a zaujmout svými myšlenkami, názory, postoji, svéráznou a odvážnou filozofií, knihami a články. A především kolika z nich zasáhl do života tím, jaký a kdo byl, a jak žil. To je na něm jedinečné, to z něho dělá bojovníka, antický vzor, to přitahuje.

Reformní evangelické hnutí

Ladislav Hejdánek se narodil 10. května 1927 v Praze. Studoval nejprve na gymnáziu, kde jako mladý student plál touhou a vášní promýšlet a diskutovat. A dlouho do noci to činil se svým spolužákem a přítelem Jakubem Trojanem. Již od svých středoškolských studií byl Hejdánek aktivní, podílel se například na činnosti studentského sdružení křesťanské mládeže YMCA a v roce 1949 se stal jeho předsedou.

Na konci padesátých let patřil Ladislav Hejdánek k zakladatelům reformního evangelického hnutí Nová orientace, jež snahou o dialog a interpretaci evangelia nenechávalo v klidu jak Státní bezpečnost, tak evangelickou církev a její vrcholné představitele

Po absolvování gymnázia studoval filozofii a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK), kde v roce 1952 získal doktorát. Rok poté se oženil s matematičkou Hedou Kofránkovou, s níž vychoval čtyři dcery. Na konci padesátých let patřil k zakladatelům reformního evangelického hnutí Nová orientace, jež snahou o dialog a interpretaci evangelia nenechávalo v klidu jak Státní bezpečnost, tak evangelickou církev a její vrcholné představitele.

Tehdy Hejdánek navázal řadu ekumenických vztahů s katolíky, například s Jiřím Němcem (1932–2001), Zdeňkem Bonaventurou Boušem (1918–2002), Karlem Flossem či Janem Sokolem. Tato pevná a laskavá přátelství Hejdánek prověřoval řadu let, například s Janem Sokolem nezaměnitelně živelným způsobem při oslavě svých 85. narozenin v Písku, z níž se na poměrně dlouhou chvíli stala bouřlivá filozofická disputace o možnosti vést dialog s totalitními režimy.

Plameny, které v Hejdánkovi hořely již na gymnáziu, zaplály stejnou silou. Vášeň, odhodlání a chuť hodit cihlu po zvráceném totalitním režimu, se kterým se podle Hejdánka diskutovat nedá, neústupnost, bojovnost a přesvědčení, že jen idealista se může pokoušet vést dialog například s nacismem, ale realista rozbije kamenem výlohu a hlavou zeď, nenechaly Hejdánkova přítele Jana Sokola klidným a následná diskuse strhla mnoho hostů. Vášnivá debata potěšila Hejdánka víc než dort.

Statečnost a odvaha

Na začátku šedesátých let se Hejdánek stal členem redakční rady časopisu Tvář a okamžitě jednou z jeho vůdčích postav. Díky výrazné osobnosti okolo sebe soustředil schopné a originální lidi, kteří vytvářeli natolik zajímavá a svěží čísla Tváře, že komunistický režim časopis v roce 1965 zakázal. V této době se Hejdánek také podílel na vydání významných filozofických a teologických děl, překládal, psal a publikoval.

Od roku 1968 působil ve Filozofickém ústavu Československé Akademie věd, ale v roce 1971 byl propuštěn a následně z politických důvodů zatčen a uvězněn. Po půlroční vazbě byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na devět měsíců. Věznění však filozoficky využil – v roce 1972 napsal pro svou dceru Janu knihu Úvod do filosofování.

Statečnost a odvahu proměnit slova v činy, myšlenky ve skutky, prokázal Ladislav Hejdánek i v sedmdesátých letech, kdy se významně podílel na vzniku Charty 77 – v letech 1977 až 1980 byl dvakrát jejím mluvčím

Po propuštění z vězení pracoval jako topič, vrátný a skladník, protože jiné zaměstnání v tehdejším komunistickém Československu vykonávat nemohl, a pořádal tajné domácí semináře pro studenty Evangelické teologické fakulty. Statečnost a odvahu proměnit slova v činy, myšlenky ve skutky, prokázal i v sedmdesátých letech, kdy se významně podílel na vzniku Charty 77 – v letech 1977 až 1980 byl dvakrát jejím mluvčím.

V této době také začal psát Dopisy příteli, ve kterých formou dopisů vysvětloval jak stanoviska Charty, tak filozofická a aktuální politická témata, a vyzýval k občanské odpovědnosti, aktivitě a statečnosti. Tyto ctnosti naplňoval a ztělesňoval, čímž se pro mnoho osobností české filozofie a intelektuální prostředí stal učitelem a vzorem.

Téměř každý můj učitel, každý, kdo mě ovlivnil a posunul, byl hejdánkovec, tedy Hejdánkem ovlivněný – myšlenkově a intelektuálně se s ním střetl a musel se s ním vypořádat. Hejdánek ho zaujal, byl jeho přítelem, přitahoval ho a imponoval mu, například Aleši Havlíčkovi (1956–2015), Héraklovi české filozofie, který v sobě Hejdánka nosil snad ze všech nejvíc.

Chuť diskutovat

V roce 1980 zahájil Hejdánek legendární domácí bytové semináře filosofie a řadu let je vedl. V Praze jich bylo v různých dobách, bytech u výrazných osobností, filozofů, několik, například u Julia Tomina, Jiřího Němce, Petra Rezka, později u Daniela Kroupy a dalších, ale dle mé představy, protože si jej mohu pouze představovat, byl ten Hejdánkův nejživější, nejplamennější a nejveselejší. Smysl pro humor, chuť se smát, nepodléhat blbé náladě totiž z Hejdánka sálaly i o mnoho let později, kdy jsem ho poznala.

V jeho undergroundových seminářích se vystřídala řada zahraničních filozofů, například Paul Ricoeur (1913–2005), Jacques Derrida (1930–2004), Hans van den Horst, Donald Davidson (1917–2003), Thomas Nagel či Richard Rorty (1931–2007), a mladé lidi, zájemce o filozofii, i přednášející přitahovaly. A nejen tyto semináře, ale i stejně či možná o něco víc Hejdánkova osobnost, jeho otevřená, přátelská, vášnivá a bojovná povaha a chuť diskutovat, vést rozhovor dlouho do noci, do poslední neosahané myšlenky.

V jeho undergroundových seminářích se vystřídala řada zahraničních filozofů a mladé lidi, zájemce o filozofii, i přednášející přitahovaly. A nejen tyto semináře, ale i stejně či možná o něco víc Hejdánkova osobnost, jeho otevřená, přátelská, vášnivá a bojovná povaha a chuť diskutovat, vést rozhovor dlouho do noci, do poslední neosahané myšlenky.

A také jeho zápal, nekompromisnost, kritický pohled na každou tezi a zájem o myšlenku, věc, člověka. Tento jeho opravdový podmanivý zájem, důkladnost a kritika odzbrojily okamžitě i mě. O mnoho let později na můj první e-mail, že studuji filozofii, a ráda bych o něm napsala první akademickou, bakalářskou práci, odpověděl obratem, ať mu část pošlu, což jsem učinila. Tím začalo mé hejdánkovství, můj dlouholetý vztah s tímto mimořádným člověkem, filozofem, politickým bojovníkem, který mě utvářel víc, než by mne napadlo.

V průběhu let jsme si vyměnili kilometry dopisů, hovořili mnoho hodin a celou tu dobu mě na mých pracovních i osobních cestách doprovázel jako učitel a přítel a svým zájmem, radami, ostrou, ale vždy konstruktivní kritikou, humorem a laskavostí mi dodával odvahu a chuť věci nejen začít, ale i dotáhnout.

Nikdy mě nenechal vzdát myšlenkový zápas, vždy mě povzbuzoval, přímo nutil k opětovnému promýšlení téhož, k tvorbě vlastních názorů: „Vy ale máte povinnost si o tom něco myslet, Barboro! Vy si o tom něco myslet musíte.“ Takto působil na jiné a podobně je ovlivnil.

Vlastní filozofický systém

V roce 1985 Ladislav Hejdánek založil filozofický časopis Reflexe a po listopadu 1989, od roku 1991, se podílel na vydávání původně samizdatové edice Oikoymenh zaměřené na filozofii a teologii. Oficiální nakladatelství záhy převzal Aleš Havlíček a z malé samizdatové edice vznikla respektovaná s impozantní vydavatelskou činností. V roce 1990 se Hejdánek habilitoval na Evangelické teologické fakultě, kde dlouho vedl katedru filozofie. O dva roky později byl na FF UK jmenován profesorem filozofie.

Hejdánkova filozofie tvoří samostatnou kapitolu celé české filozofie, v níž mnoho snah o vlastní ucelený filozofický systém, koncepci, neexistuje. O to více jeho odvážný pokus vyčnívá, o to více jeho filozofie přitahuje české filozofy. Na jeho filozofii nepředmětnosti mě vždy nejvíce filozoficky přitahoval koncept ryzí nepředmětnosti, myšlenka, že část skutečnosti se vzpírá myšlení, nelze k ní přistoupit jako ke každé jiné části skutečnosti – promyslet ji, pojmově uchopit, zmocnit se jí, osahat a popsat.

Hejdánkova filozofie tvoří samostatnou kapitolu celé české filozofie, v níž mnoho snah o vlastní ucelený filozofický systém, koncepci, neexistuje. O to více jeho odvážný pokus vyčnívá, o to více jeho filozofie přitahuje české filozofy.

Ryzí nepředmětnost není ani tou částí skutečnosti, která myšlení uniká jen zpočátku, ale nakonec se mu poddá a nechá se osahat, uchopit, popsat a promyslet. Není to zpředmětnitelná část nepředmětného. Ryzí nepředmětnost je nezpředmětnitelná část nepředmětného – jeví se myšlení spíše jako nic, co se pojmovému uchopení, myšlenkovému svlečení a osahání vzpírá a brání natolik urputně, že se k tomu hledá přístup jen obtížně, a možná jej ani objevit nelze.

Možná jen z vnitřku vnitřku lze na okamžik pohlédnout na ryzí něco, jež se zdá ničím. Hlavní filozofickou otázkou pak je, jak? Jak se má myslící člověk vztahovat k této části skutečnosti, aby ji nepoškodil, nestáhl do svého předmětného světa a nezpředmětnil? Jak se má opustit, ale neztratit, aby nalezl, ale nezískal tento ryzí pramen, neuchopitelnost samu, zářivou nepředmětnost? To mě vždy fascinovalo a stále fascinuje.

Ladislav Hejdánek získal řadu ocenění, například Cenu Jana Palacha, řád T. G. Masaryka čestný doktorát Amsterodamské univerzity či francouzský řád „rytíř“ umění a písemnictví, ale tím nejvyšším tohoto aktivního, nebojácného, veselého a kritického, ale vždy slušného filozofa ochotného hned se usmířit, jsou hejdánkovci. Ti, ve kterých jeho duch, aktivita, nápady a chuť prorazit hlavou zeď žijí, a kteří v druhých dokážou zažehnout stejnou jiskru filozofické vášně a touhy po poznání jako on ve svém dlouhém, bohatém a naplněném životě.

Jak neztloustnout po křupkách? Vyhrajte degustační sadu červíků WormUP
Jak neztloustnout po křupkách? Vyhrajte degustační sadu červíků WormUP

Honí vás mlsná? Co místo bramborových chipsů sáhnout po červících? Budete se divit, ale takhle pochoutka se skvěle hodí pro narozeninové oslavy,...

Mohlo by vás zajímat