Narodil jsem se v neděli 6. prosince 2009. Svůj porod si pamatuji velmi dobře – pálila mě žáha, točila se mi hlava a páchl jsem po cigaretách. Předcházel mu divoký večírek v jednom proslulém pražském baru a seznámení s okouzlující bytostí opačného pohlaví, jejíž telefonní číslo jsem si v tehdejším rozpoložení nebyl schopen zapamatovat. Následující den jsem se onu slečnu pokusil vyhledat a založil si profil na Facebooku. O necelého dva a půl roku později lze konstatovat: holka nic moc, Facebook super – láska na první pohled.
Od svého uživatelského zrození den co den aktivně spoluvytvářím obsah, díky němuž se z Facebooku stal internetový fenomén. Jeho hodnotu dnes experti odhadují na téměř 100 miliard dolarů. Coby pilná digitální včelička dennodenně „lajkuji“, obnovuji statusy, píšu komentáře, označuji známé na fotografiích, chatuji, sdílím a šťouchám – dokonce i o víkendech, prázdninách a svátcích.
Mark Zuckerberg ví, kolik mi je let, jak vypadám, kde bydlím, kde pracuji, co se mi líbí, i to, kam letos pojedu na dovolenou. Kliknutím na tlačítko Registrace jsem 6. prosince 2009 vyjádřil svůj souhlas s dokumentem Podmínky a potvrdil, že jsem si přečetl dokument Zásady používání dat a rozumím mu. Zuckerbergovi jsem tak mimo jiné povolil používat mé jméno, profilovou fotku, obsah a informace, které o sobě prozrazuji. Prý se nemusím ničeho obávat, nekšeftuje s nimi. Přesto se vedle mého profilu čas od času objevuje například reklama na jednu pražskou prodejnu obchodující se sběratelskými figurkami komiksových postaviček. O této mé zálibě ví jen málokdo, Zuckerberg zřejmě ano. Z marketingového pohledu má Facebook přístup k nevídanému bohatství ve formě podrobných informací o chování svých 850 milionů aktivních uživatelů
Nenasytný sběratel informací
Chtělo by se mi povzdychnout nad tím, že jsem byl zneužit, ale koneckonců jsem podmínky sám a dobrovolně odsouhlasil. A to i přesto, že ta část, jak Facebook nakládá s informacemi, jež o nás sbírá, se mi zobrazila pouze v angličtině. Ostatně marketéři sledují on-line návyky uživatelů už léta a sestavují detailní analýzy o tom, na co klikáme a kde se v kyberprostou nejraději touláme. Jenže zatímco oni koupou v tomto ohledu za druholigový tým, Facebook je ve sbírání osobních údajů něco jako FC Barcelona ve fotbale.
Z marketingového pohledu má Facebook přístup k nevídanému bohatství ve formě podrobných informací o chování svých 850 milionů aktivních uživatelů. Informace, s jejichž pomocí by se z největší sociální sítě na světě v příštích letech mohl stát nejmocnější marketingový nástroj v dějinách lidstva. Vstup Facebooku na americkou burzu se pomalu blíží a lze očekávat, že prodejem reklamy založeným na tom, co o nás Facebook všechno ví, si Zuckerberg a spol. vydělají pěkné jmění.
Nelze se tedy divit, že v poslední době se začínají ozývat jednotliví uživatelé, kteří už odmítají být pouhým kolečkem v systému Facebooku a volají po svém kousku internetového snu. Koneckonců ročně lajkují jeden bilion věcí, uploadují 91 miliard fotek a šťouchají do stovek milionů dalších uživatelů.
Přední blogger listu The New York Times Nick Bilton nedávno popsal situaci následovně: „Beze mne a dalších 844 999 999 uživatelů by Facebook vypadal jako scéna z postapokalyptického snímku Den poté: pustý, opuštěný a smutný. Rozhodně by jeho hodnotu nikdo netypoval na sto miliard dolarů. Zbývá tedy jediná otázka: Kde je můj podíl? Vlastnoručně jsem pomáhal tuto věc postavit. Facebook připravil základy a potrubní rozvody. Uživatelé ale postavili zdi, vybrali nábytek, vymalovali, pověsili fotky a pozvali své známé na večeři.“ Bilton si spočítal (neprozrazuje jak), že mu Zuckerberg dluží padesát dolarů.
Obousměrná platební dálnice
Úvaha, že by sociální síť měla svým aktivním uživatelům platit, není tak vzdálená od reality, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jejím zastáncem je například profesor ekonomiky Yannis M. Ioannides z Tufts University, prestižní dílny budoucích amerických lídrů.
„To, že sociální interakce prospívá byznysu, není nic nového. Spousta kaváren a restaurací nechává lidi jen tak posedávat, protože gastronomové vědí, že přitáhnou další zákazníky,“ řekl The New York Times a dodal: „Nezvyklá a nová je skutečnost, že Facebook využívá informace o svých zákaznících, aby posílil svůj byznys. Majitel kavárny nevyužívá informace o mne a mých kamarádech, aby vydělal peníze.“ Z toho důvodu Ioannides navrhuje, aby Facebook a další sociální sítě zavedly jakousi obousměrnou platební dálnici.
Sociální síť by vydělávala peníze analyzováním svého obsahu a jeho propojováním s cílenou reklamou
Jeho vize o budoucnosti na internetu je v podstatě jednoduchá. Facebook by platil lidem, kteří vytvářejí obsah a souhlasí s tím, že tento jejich obsah bude používán tak jako doposud. Sociální síť by tedy vydělávala peníze jeho analyzováním a propojováním s cílenou reklamou.
Uživatelé, kteří touží po naprostém soukromí, by naopak platili Facebooku za to, že jejich profily nemonitoruje. Blogger Bilton konstatuje, že by se cítil mnohem lépe s vědomím, že za to, že se mu Zuckerberg hrabe v telefonním seznamu, peněžence a šuplíku se spodním prádlem, dostane zaplaceno.
Jaronova informační ekonomie
S tím, že se malá skupinka lidí kolem Facebooku stává post od postu, lajk od lajku bohatší, zatímco naprostá většina za svou digitálně-sociální angažovanost neuvidí v životě ani cent, má problém i Jaron Lanier, vynálezce pojmu virtuální realita, filozof, univerzitní profesor a v neposlední řadě autor populární knihy o technických a kulturních problémech internetu You Are Not a Gadget: A Manifesto (Nejsi věcička: Manifest). Najít cestu, jak zvětšit „bohatství“ svých uživatelů, by dle excentrického Laniera mělo být ve vlastním zájmu Facebooku. Nakonec na tom prý sám vydělá.
Lanierova teorie se zakládá na úvaze, že informační éru doprovází takzvaná informační ekonomie, jež je založena na novém druhu sociálních vztahů a kulturních hodnot opírajících se o rostoucí vliv informačních a komunikačních technologií, informačního průmyslu a informačního trhu. Tato nová ekonomie má však jednu chybičku. Ve svých začátcích se dle internetového filozofa podobá spíš prehistorickému směnnému obchodu než plně rozvinutému kapitalismu. Zatímco běžní uživatelé dnem i nocí neúnavně budují sociální síť, provozovatelé je odměňují pouze kamarády a lajky. Facebook by měl odměňovat superuživatele, tedy aktivní tvůrce obsahu a zpoplatňovat normální uživatele
Podobně jako profesor Ioannides, i Lanier navrhuje obousměrný platební systém. Facebook by měl odměňovat superuživatele, tedy aktivní tvůrce obsahu a zpoplatňovat normální uživatele. Peníze za reklamu jsou omezené a rozhodně prý nemohou být jedinou pohonnou hmotou nové ekonomie. „Z dlouhodobého hlediska by se naše civilizace tak ocitla ve slepé uličce,“ míní Lanier.
Pravdou ale také je, že pokud něco jako informační ekonomie existuje, tak je ještě mladší, než můj uživatelský účet na Facebooku. Nedokážeme zatím rozeznat superuživatele od uživatele, ani říct, která data jsou hodnotná, a která nikoli. Zítra ráno se mohu probudit a tenhle článek bude mít 600 milionů lajků, anebo ani jeden. A v komentářích se dočtu, že jsem naprostý idiot. A aby toho nebylo málo, šéfredaktor mi na poradě vynadá, že jsem ještě nenapsal nic o té prdící opičce, jejíž video je právě největším hitem na sociálních sítích. Napíšu, koneckonců mi za to zaplatí.
