Kromě Američana s českými kořeny může být náplastí pro festivalové fanoušky Česka také uvedení několika filmů spojených vznikem nebo dějem s Prahou a pak čtveřice českých uchazečů o pozornost zahraničních producentů a distributorů na doprovodném Evropském filmové trhu (EFM). České filmové centrum tam o ně registruje velký zájem a věří, že příští rok se čeští zástupci do programu Berlinale zase vrátí.
Kadlec přivezl do Berlína spolu se svou filmařskou partnerkou Deb Tullmannovou dokument Born This Way (Takto narozeni) o životě gayů v africkém Kamerunu, kde za homosexualitu hrozí až pět let vězení. "Cítili jsme, že je to opravdu silný příběh a že je důležité ho ukázat. Ti lidé se musí vyrovnávat s utajování svého vztahu, s přiznáním vlastní rodině, s náboženstvím, a proto jsme se rozhodli je sledovat," řekl Kadlec, jehož film uvádí prestižní festivalová sekce Panorama.
Ta patří mezi nesoutěžní, a Kadlecův dokument tudíž nemá šanci na získání některé z hlavních cen přehlídky, Zlatého nebo Stříbrného medvěda. Má však naději na ocenění od nezávislých a diváckých porot a aspiruje také na cenu Teddy Award pro nejlepší festivalové filmy s homosexuální tematikou. Sám tvůrce ale zůstává se svými ambicemi při zemi.
Zapomenuté kořeny
"Nevím, jak bych mohl očekávat nějaké ceny. My jsme hrozně šťastní, že tu vůbec můžeme být. V USA se na Berlinale hledí s velkým respektem. To, že tu můžeme promítat náš film, je jako dar od Boha," tvrdí dokumentarista, který typicky české příjmení zdědil po rodičích svého otce, emigrantech z Čech.
"Do Spojených států přišli kolem roku 1911. Bohužel nevíme přesně odkud. Domníváme se, že to byla z nějaké vesnice na jihu poblíž hranic s Rakouskem," přiblížil Kadlec původ své rodiny a přiznal, že se cítí trochu provinile, že toho o svých českých kořenech moc neví.
"Potom co prarodiče přišli do USA, vůbec nic ze své kultury svým dětem nepředali. Chtěli, aby jejich děti byly plnohodnotnými Američany, takže s nimi nemluvili česky ani jim nevyprávěli o své rodné zemi. Dokonce ani moc nevařili česká jídla, což mě překvapilo," vysvětlil Kadlec, který své prarodiče už nezažil.
Česky tak stejně jako jeho otec neumí a v původní domovině svých předků ani nikdy nebyl. "Určitě se tam ale chci vypravit, abych zjistil také víc o své rodině," konstatoval původním vzděláním muzikolog, který věří, že by se mu to mohlo podařit i díky jeho dokumentu, s nímž by se rád prosadil i na některý český filmový festival.
Němý horor Pražský student
V letošním programu toho berlínského Česko kromě Kadlecova jména připomíná také němý německý horor Pražský student z roku 1913, který se natáčel v Praze stejně jako o 23 let později francouzsko-československé historické drama Golem, uváděné v retrospektivní sekci Výmarský dotek. Ta představuje také dva americké snímky z roku 1943 o pražském atentátu na zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě Reinharda Heydricha I katové umírají a Hitler's Madman (Hitlerův šílenec).
Ve spolupráci s českou společností Barrandov Studio vznikl řecký zástupce na Berlinale Věčný návrat Antonise Paraskevase promítaný v sekci Forum a rovněž tři ze čtyř českých snímků nabízených na EFM: Ve stínu režiséra Davida Ondříčka, Yuma Poláka Piotra Mularuka a Můj pes Killer.
Právě o posledně jmenovaný film, který nedávno zvítězil na festivalu v Rotterdamu, je podle Jany Černík z Českého filmového centra na EFM největší zájem. Snímek Slovenky Miry Fornayové podle ní také částečně může za to, že Česko tento rok nemá v programu Berlinale žádného reprezentanta.
"Jednak jsme neměli tolik nových filmů, které by byly do termínu pro výběru na festival hotové, a Můj pes Killer dal přednost účasti v Rotterdamu, kde byl v soutěži, zatímco tady by byl mimo soutěž," vysvětlila Černík. Věří však, že za rok se některý zástupce české kinematografie do programu Berlinale znovu dostane.
