Dva kroky vpřed, dva kroky vzad a jsme pořád na stejném místě, tak nějak to vypadá s divadelní točnou v Českém Krumlově. Už dvacet let slýcháme od zainteresovaných subjektů, že za a) točna musí pryč, jelikož vážně poškozuje barokní zahradu, nebo za b) musí zůstat tam, kde je, neboť přináší jedinečný zážitek. Faktem je, že je stále na svém místě.
A při každém poskočení vzad či vpřed se rekapituluje, že tam stojí de facto bez stavebního povolení, že její autor Joan Brehms se od ní, tak jak se proměnila v železobetonové monstrum, distancoval. A vůbec: ten, kdo stvůru uvidí za dne, tomu prý hrozí zástava srdce. Denní pohled na obludu, který se návštěvníkovi po procházce mezi růžemi naskytne, opravdu není pěkný, ale kvůli tomu nemusí Vladimír Just tak vyvádět a dramaticky líčit, jak Jihočeské divadlo na točně předstírá umění, a přitom dělá bohapustou komerci. A z té si prý ještě mastí kapsu.
Upřímně: neznám žádné české divadlo dotované z veřejných peněz, tím spíš regionální, které si mastí kapsy. Při tak vehementním tvrzení by to chtělo zjistit aspoň základní čísla. Tržby za otáčivé hlediště činí kolem 25 milionů korun, 19 milionů tvoří náklady. Ovšem pozor, s platy zaměstnanců se celkový účet za provoz zvýší na 35 milionů. Rozdíl čili zmíněné platy uhradí zřizovatel, město České Budějovice, divadlo tak letní činností snižuje svůj schodek a je dejme tomu soběstačné o deset procent víc. A to vše se navíc děje v mantinelech příspěvkové organizace, takže osočení, že si někdo, a nejspíš in personam, přijde na své, není zrovna košer.
Ani výroky o komerci nejsou namístě, dramaturgie letního provozu je přiměřeně namíchaná, vedle baletu Carmina burana nebo Dvořákovy Rusalky jsou komedie jako Tři Mušketýři a Ženy Jindřicha VIII., tituly, které do letního divadla v plenéru patří. A to se ještě včera konala obnovená premiéra Rusalky, pro niž se Jihočeskému divadlu podařilo získat hvězdy z Metropolitní opery -především Evu Urbanovou, která zpívala Cizí kněžnu.
S točnou je to tak: vysloví-li člověk názor, okamžitě má desítky oponentů. Ovšem jedna věc musí každém zavrtat v hlavě. Podpora ze stran diváků je masivní, svědčí o tom i petice. A tito lidé chtějí chodit v létě do divadla, notabene v Českém Krumlově a v zámecké zahradě. Na operu, činohru i balet. Jezdí z celé republiky a baví je to. Takže místo, aby zavládlo potěšení z toho, že někdo netráví večery před bednou, tradice, o kterou je takový zájem, se zruší. A budeme se ohánět krásou barokní zahrady, která je tak pokažena. Při vší úctě k zahradní architektuře, iluze barokní zahrady se dá kdykoliv obnovit poměrně lehce podle plánů: zasadit květiny, dřeviny, sestříhat je, upravit. Zbořené se obnovuje podstatně hůř. A ohánění se UNESCem? Také pěkná licoměrnost. Tahle instituce nám snad někdy na něco přispěla? A turisté do Krumlova přestanou jezdit, když ho UNESCO zavrhne? Asi sotva, že?
O autorovi| Jana Machalická redaktorka LN
