David vytvořil aktualizovanou verzi Muchova obrazu Apoteóza - Slovanstvo pro lidstvo; obraz je však jen součástí promyšlené instalace.
Muchova Apoteóza vznikla v roce 1926 jako zastřešení celé ságy zobrazující vizi slovanského triumfu jako příklad pro celé lidstvo. Hlavní postavou obrazu je muž s rozevřenou náručí, jenž zosobňuje útrapy, které museli Slované snášet během staletí, ale také naději pro novou republiku. Jiří David namaloval stejně rozměrné plátno - na rozdíl od toho Muchova je ale černobílé.
„Práce uvádí do kontextu a hledá nový smysl děl z české historie, staví most mezi individuálním a kolektivním a lokálním a mezinárodním. Je poetický a zároveň politický,“ řekl o Davidově projektu šéfkurátor Národní galerie (NG) Adam Budak.
Divák jako součástí obrazu
Pavilon je zcela prázdný, divák při vstupu vidí na konci prostoru jen rozměrný bílý panel. Na něm je teprve zblízka vidět citát Karla Marxe: „Problém není osvobodit se od našich iluzí. Problém je osvobodit se od situací, které vyžadují iluze“. Naznačuje podtext celého projektu - autorovu snahu polemizovat s tím, co je národ, co je iluze národa, sebeurčení jednotlivce i celých skupin.
Z instalace expozice Jiřího Davida na Bienále v Benátkách.
Když návštěvník vstoupí za panel, ocitne se v úzkém koridoru, jehož jednu stěnu tvoří malba a druhou stejně velká zrcadlová plocha. Jejím prostřednictvím se sám stane součástí obrazu, který vychází z Muchova námětu, ale při bližším pohledu rozpozná detaily, které upomínají na dobu vzniku Davidova obrazu. Jsou jimi citace slavných uměleckých děl 20. století, autorův autoportrét, hlava ďábla objevující se poblíž místa, kde na obou obrazech je Kristus, či věnec lysohlávek tam, kde má původní postava lipovou ratolest; ústřední mužská postava má tetování a jizvy.
„Domníval jsem se, že na bienále nebude moc obrazů, spíš sofistikované postkonceptuální nápady,“ říká výtvarník. Proč se rozhodl využít pro svůj projekt dílo staré téměř 100 let a snažil se ho znovu interpretovat? „Není to fascinace Muchou. Slovanská epopej je taková show, která měla ve své době určitý význam, ale těžko se přenáší v čase, pokud se nezačne nějakým jiným způsobem vnímat. A o to jsem se právě pokusil. Apoteóza v mém podání ukazuje, jak já vnímám současný svět,“ říká Jiří David
Československý pavilon, který v areálu Giardini di Castello stojí mezi třicítkou národních pavilonů od roku 1924, je zvenčí potažen bílou plachtou z jemné síťoviny s obrovským nápisem Apoteóza, který zdálky přitahuje pozornost. Po rozdělení Československa spravují pavilon obě nástupnické země, které se také střídají v organizaci výstavy. Letos program zajišťuje česká strana, kurátorkou Davidova projektu je slovenská historička umění Katarína Rusnáková, která byla krátce i ředitelkou Sbírky moderního a současného umění NG. Společně s autorem projekt představí 28. května v pražském Veletržním paláci, kam bude po skončení bienále instalace přenesena.
