Svou nelehkou cestu do milionů českých domácností započal Internet na půdě Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT). „Byl zrovna čtvrtek a svítilo sluníčko,“ zavzpomínal pro server Lidovky.cz Jiří Peterka, člen rady Českého telekomunikačního úřadu a učitel na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy.
Právě Jiří Peterka byl jedním z lidí, kteří před čtvrtstoletím zavítali do posluchárny na pražské ČVUT. U slavnostního připojení byli i zástupci americké Národní vědecké nadace (National Science Foundation), která v té době provozovala páteřní síť zvanou NSFNET a skrze ni rozhodovala o připojování dalších subjektů k Internetu. Bez souhlasu této organizace neměl nikdo jiný šanci se k síti dostat.
Narodil se československý internet
Mohli jsme mít FERNET?Aby mohla síť v začátcích plnit svou funkci, bylo nutné propojit jednotlivé instituce. Proto byla za podpory ministerstva školství zahájena výstavba páteřní sítě mezi Prahou a Brnem. Akademická sféra přitom prý uvažovala o tom, že síť ponese název FERNET, tedy Federal Educational and Research Network. „FERNET byl spíš takový žert, nikdy to asi nebylo myšleno úplně vážně. I akademici si občas umí dělat legraci, tak se bavili právě FERNETem,“ uvádí k tomu Jiří Peterka. Formální návrh na pojmenování sítě byl FESNET, a přesně takový název nakonec dostala. V roce 1993, tedy po rozdělení na Českou a Slovenskou republiku, došlo ještě k jejímu závěrečnému přejmenování na CESNET, tedy Czech Educational and Scientific Network. |
Internet byl na začátku určen pouze členům akademické obce a měl sloužit k přenosu informací mezi vysokými školami a vědeckými pracovišti. Třináctý únor 1992 proto nebyl z pohledu obyčejného člověka ničím výjimečný den. To, že nešlo o celospolečenskou událost, potvrzuje i fakt, že čeští politici celou slavnost opomněli. „Byl tam jen Michal Chytil, tehdejší zástupce úřadu vlády,“ vzpomíná Jiří Peterka.
Aby se mohlo Československo k síti vůbec připojit, muselo na počátku splnit takzvaná plavidla přijatelného využití. „Mezi těmi pravidly byla i podmínka, že Internet nebude otevřen vůbec žádné komerci. Pro nás to ale tehdy nebyl problém, protože se připojovala jen akademická obec,“ vysvětluje odborník.
Dětská léta Internetu vůbec nepřipomínají stav, na jaký jsme zvyklí dnes. Stahování bylo pomalé, síť občas vypadávala a drtivá většina stránek nebyla v češtině. „Internet byl ve své podstatě kultivovaným prostředím. Směla tam jen malá část společnosti, která se sama chovala kultivovaně,“ dodává Peterka.
Úvodní stránka CESNETu v roce 1995.
V tomto ohledu tedy bylo připojení k síti výjimečné. Jinak se ale nejednalo o nějakou extrémně drahou záležitost. „Já osobně jsem měl jako člen akademické obce připojení zdarma. Platilo se jen za telefon, skrz který se připojení zprostředkovalo. Ten byl ale tehdy tarifikovaný tak, že se účtoval jen hovor jako takový. Neplatilo se podle minut, takže jsme tam mohli být jakkoli dlouho,“ připomíná Peterka.
Internet dospěl...
Ačkoli československá strana na začátku podepsala pravidla, která komerční využití Internetu zakazovala, už tehdy prý bylo odborníkům jasné, že se jeho dveře široké veřejnosti jednou otevřou. Ostatně, ve Spojených státech vznikaly komerční sítě už v roce 1992. Bylo tedy jen otázkou času, kdy Češi začnou Západ dohánět.
„Věděli jsme, že se to stane. Osobně se ale domnívám, že nikdo z nás tehdy nečekal, jaká ta míra komerčnosti bude. Neuměli jsme si představit, že se z toho stane prostředí, ve kterém se tak masově podniká,“ podotýká nyní Peterka.
Během let do internetového prostředí vstoupila drtivá většina obyvatel naší země. Podle údajů Českého statistického úřadu používaly v roce 2015 internet tři čtvrtiny lidí starších 16 let, tedy 6,6 milionu osob. Osobní počítač mělo 3,1 milionu domácností.
Internet mohl být dávno bezpečnější, míní odborník na kyberbezpečnost |
A co Peterka soudí o tom, kam se Internet za pětadvacet let dostal? „Populace si tam přenesla své běžné problémy. Tedy věci, které se řeší i mimo síť. Dokonce bych řekl, že Internet řadě lidí pomohl rozvinou jejich negativní vlastnosti. Dal možnost si více stěžovat nebo více útočit.“
„Na jedné straně je krásné, k čemu všemu můžeme dnes internet využít, jak dokáže lidem sloužit. Současně s tím je to ale hrůzné, když se podíváme, jaké věci se v prostředí Internetu dějí a kolik toho ovlivňují,“ shrnuje nakonec.
