Sobotní udílení Českých lvů v pražské Lucerně nemohlo reputaci letošního ročníku nijak vylepšit, protože Česká filmová a televizní akademie (ČFTA), která o tuzemských výročních filmových cenách rozhoduje, si štědře nalila másla na hlavu už nominacemi.
Nemuselo jí nicméně ještě uškodit. Namísto toho však "slavnostní" ceremonie jen podtrhla bídu, v níž se Český lev setrvale pohybuje.
Problém s nominacemi spočíval v tom, že z rekordního počtu loni natočených čtyřiatřiceti českých celovečerních snímků členové akademie zaznamenali pouhých šest – a to většinou těch, které mohli zaregistrovat na plakátu, když náhodou šli okolo kina.
Vítězem se stal snímek Protektor |
Nejúspěšnější byl Protektor
Drtivou většinu nominací tak pobraly snímky Protektor, 3 sezóny v pekle a Kawasakiho růže, na milost byly vzaty ještě tituly Na půdě aneb kdo má dneska narozeniny, Normal a Zemský ráj to napohled.
Většinu cen získal podle očekávání Protektor, z trojice "těch černých vzadu" zaskóroval jen Bartův kouzelný animák Na půdě v kategorii nejlepší výtvarný počin. O Zoufalcích, Mužích v říji, Dvojce a dalších nových českých filmech akademii jaksi nikdo neřekl.
Nejlepším dokumentem se staly Zapomenuté transporty do Polska od Lukáše Přibyla, cenu za nejlepší audiovizuální počin roku získal projekt Restaurované filmy Jana Špáty.
Dvojice ředily trapnost
Na hrubý pytel se bere hrubá záplata a o Českých lvech to platí bezezbytku. Když už se tak odbyly nominace a ceny, proč se snažit o nějaký důstojný ceremoniál? Lucernu tak v sobotu ovládla šmíra a pupkatý "humor".
Večer se měl nést ve znamení filmových dvojic, a proto jednotlivé ceny předávaly páry jako Eva Zaoralová a Jiří Bartoška z festivalu v Karlových Varech, dokumentaristky Helena Třeštíková a Olga Sommerová či herečka Vlasta Chramostová a její partner Stanislav Milota.
Nakonec to byly spolu s některými oceněnými (důstojný Ladislav Chudík, skromný dokumentarista Lukáš Přibyl, hudební formace Midi lidi...) právě tyhle osobnosti, které zachraňovaly situaci a ředily trapnost, již kolem sebe šířila dvojice moderátorů Bolek Polívka a Pavel Liška.
Opilý nebo střízlivý? Polívka byl zkrátka zoufalý
Zatímco Liška se držel zpátky a omezoval se na charakteristicky koktavé přihrávání Polívkovi, ten pódium ovládl s bohorovností kohouta na hnoji. Skákal oceněným do řeči, trousil slovní hříčky typu "po Lucce – poluce", z kameramana Oskarssona udělal velevtipně Ogarssona a tak dále. Je jedno, jestli opilý byl, nebo opilého jen hrál, jeho výkon byl zkrátka zoufalý.
Provinční malost Českých lvů se dále promítala do bizarních kategorií typu nejlepší žijící herec a herečka podle portálu www.ceskylev.cz (kolik mohlo hlasovat lidí – třicet? třicet jedna?) či nejlepší filmová hláška ("hlášky" jsou esence zla v každém filmu, tak proč je ještě stavět na piedestal?).
Nulová relevance
Na pódiu se dále točilo kolem štěstí jednoho ze sponzorů a s neposlouchatelným songem tam vystoupila obskurní formace Kašpárek v rohlíku.
Čeští lvi nemají žádnou relevanci a způsob jejich předávání tomu odpovídá. Pokud členové ČFTA chtějí, aby jejich aktivity bral vůbec někdo vážně, musejí věci změnit zgruntu a začít od sebe sama. Například změnou totalitářských stanov. Nebo tím, že by se na nové české filmy aspoň občas zašli podívat.
