I jeho největší fanoušci připouštějí, že král Roger padl a že unikátní éra švýcarského velikána skončila se stejnou neúprosností, s níž Federer dlouhá léta popravoval své vyzyvatele.
?Vládu Rogera Federera přitom ukončil Čech, Tomáš Berdych. Švýcarovu čtvrtfinálovou porážku si budou všichni dlouho pamatovat. Také Federer si byl významu okamžiku zatraceně dobře vědom.
Po zápase byl nezvykle podrážděný a porážku nepřijal s pro něj typickou grácií. Za to, že se vymluvil na potíže se zády a nohou, ho světový tisk pěkně sepsul.
Současně se zahraniční kolegové začali pídit po tom, jak to, že „věčný talent Berdych“ konečně ve čtyřiadvaceti letech dospěl. Když majitel vražedného forhendu s odzbrojujícím úsměvem, kvůli němuž se na tiskových konferencích scházel houf sličných wimbledonských hostesek, porazil v semifinále i Djokoviće, psali o tenisové maturitě „The Berdmana“ už všichni.
?Když si navíc cestu do semifinále proklestila ve dvouhře žen i Petra Kvitová, začali se kolegové chodit ptát, jestli zažíváme renesanci českého tenisu nebo česko-slovenské tenisové školy. Jaký že to máme skvělý systém a svazovou politiku, že začínají nést takové plody?!
Vysvětloval jsem jim, že je to hloupost. Po čtrnácti dnech v relativní blízkosti Tomáše Berdycha si troufám říct, že za jeho úspěchem stojí několik faktorů: Tomáš sám, jeho hlava a tělo, rodiče, kouč Tomáš Krupa a kondiční trenér DavidVydra. A pak ještě možná dostatek peněz na přípravu, kterému zajistily zdárný přechod z kategorie juniorůmezi seniory, který většina mládežnických talentů nezvládne.
Tomáši Berdychovi se během jeho zápasů jistě nehonilo hlavou, jak to Ing. Kaderka na svazu pěkně vede. A Petra Kvitová určitě spíš děkovala v duchu tátovi, že ji kdysi naučil základní údery, než aby si pochvalovala tuzemský systém práce s mládeží. Tenis je nemilosrdně individualistický sport a v dnešních podmínkách se dá do širší světové špičky prorazit v podstatě odkudkoli, snad s výjimkou subsaharské Afriky.
?Ivan Lendl, ke kterému na tiskových konferencích Tomáše Berdycha do zblbnutí přirovnávali, kdysi řekl: „Tenis je běh.“ Rafael Nadal tuto definici naplnil a posunul do další dimenze. Nabušený Mallorčan poskakuje bez přestání jako míček hopík. Všimli jste si, jak hopsal a trénoval krátké sprinty před finálovým zápasem cestou ze šatny na centrkurt?! „Zapomeňte na údery. Učte se pohyb, pohyb a zase pohyb – tak zní základ všeho dalšího.“ Takové doporučení dal po skončení turnaje slavný americký kouč Nick Bollettieri čtenářům britského Independentu, avšak jaksi pod čarou dodal:„Nejsem si jistý, zda se takový pohyb, jako má Nadal, dá vůbec naučit...“ ?Britský tenista nedávné minulosti Greg Rusedski zmínil po nedělním finále ve studiu BBC zajímavou studii, která analyzovala rotaci míče u špičkových hráčů. Když třeba Roger Federer udeří svůj obávaný forhend, má míček v průměru nějakých 2700 otáček za minutu. Když se ale s balonkem potká raketa, kterou třímá levačka Rafaela Nadala, dosáhne míč 4900 otáček, tedy bezmála dvojnásobku. „Když za takovým míčkem běžíte, musíte udělat jeden nebo dva kroky navíc – a to vám pěkně komplikuje úlohu,“ okomentoval trefně Nadalovu vražednou zbraň Rusedski. Tomáši Berdychovi ve finále právě tenhle kousek chyběl. Přesto v All England Clubu ukázal, že jeho kroky vedou správným směrem a v první desítce mužského tenisu by po nějakou dobu zase mohla být česká stopa.
Ale je to šlépěj Tomáše Berdycha a ne českého tenisu.?
O autorovi| Jiří Hošek, zpravodaj ČRo 1 Radiožurnálu jhosek@rozhlas.cz
