Nedostudovaný adept žurnalistiky - z fakulty Michala Horáčka vyhodili začátkem 70. let kvůli zfalšovanému razítku na výjezdní doložce pro cestu do Spojených států - si ale teprve nedávno splnil jeden velký sen, když konečně získal doktorát.
ČTĚTE TAKÉ: |
"O tom jsem dlouho snil, aby mi někdo, koho si vážím, předal v Karolinu diplom a oslovil mě pane doktore," řekl nedávno v rozhovoru pro Právo Horáček, který má mezi předky řadu vzdělaných lidi a jeho prastrýcem byl i držitel Nobelovy ceny Jaroslav Heyrovský.
Dvouměsíční vazba
Co se ale životních úspěchů týče, nemusel se za sebe přitom Horáček nikdy stydět. Vyhazov ze školy, který provázela i dvouměsíční vazba a nakonec podmínka, mu totiž paradoxně uvolnil ruce a on se mohl naplno vrhnout na sázení v pražské Chuchli.
Formálně si obstaral zaměstnání a většinu času věnoval koním. "Myslel jsem, jaký jsem pašák. Choval jsem se nesnesitelně," vzpomínal na začátek 70. let, když se mu díky úspěšným sázkám podařilo vydělat první větší peníze.
Studium rodokmenů
Po nuceném odchodu ze žurnalistiky Horáček studoval rodokmeny a k psaní se nakonec vrátil, a to díky článkům o koních. "Zkrátka jsem se naučil anglicky a časem mi začaly vycházet články v Austrálii, Británii a Americe," popsal Horáček začátky své novinářské kariéry, na které pak v domácích podmínkách navázal v roce 1987, když se stal redaktorem Mladého světa. Sázení na koně ale Michal Horáček neopustil ani jako dobře placený spolupracovník zahraničních médií.
"Byl jsem tak svobodný, jak to tehdy jen šlo," popsal své tehdejší postavení, do kterého se ale postupně vkrádaly pochyby o vlastním životě.
"Věděl jsem, že se sázením velmi slušně uživím. Ale co dál?," popsal své rozpoložení, na které reagoval nakročením do světa hudby. První texty přitom podle svých slov napsal už v květnu 1974 v ruzyňské vyšetřovací vazbě, dalších deset let ale trvalo, než se Horáček odhodlal ke kroku, který jej vynesl do nejvyšších pater české pop-music.
Setkání s Hapkou
"Na dostihy chodil jistý Hanuš Bunzel, manažer. Přes toho jsem se dostal ke Zdeňku Rytířovi a Petru Spálenému. A když jsem už měl pár textů za sebou a vědělo se o mně, šel jsem za Petrem Hapkou," řekl o přípravách na svou první návštěvu u Hapky, kam se vydal bez ohlášení 6. ledna 1984. Neznámého nervózního návštěvníka skladatel pozval dál a texty si přečetl. Vznikla tak jedna z nejúspěšnějších autorských dvojic v historii české populární hudby.
Jejich první společná alba Potměšilý host (1987) nebo Penzión svět (1988) obsahovala řadu evergreenů, které zpívali například Hana Hegerová, Richard Müller nebo Michael Kocáb. Další výrazné interprety se podařilo získat také na novější desky jako Citová investice (1996), Mohlo by tu být i líp (2001) nebo Ohrožený druh (2008). Horáček ale často sází i na neoposlouchané hlasy, jako třeba v zatím posledním velkém horáčkovsko-hapkovském projektu, lyrikálu Kudykam (2009).
Podnikatelské úspěchy
Úspěšně nastartovanou spolupráci přitom na počátku 90. let zbrzdil Horáčkův podnikatelský úspěch. Po listopadu to přitom vypadalo, že by mohl uspět i v politice, na podzim 1989 stál spolu s Kocábem za iniciativou Most, jež navázala dialog s komunistickou mocí. "Politiku jsem ale nikdy dělat nechtěl," řekl k tomu Michal Horáček, který raději své síly věnoval podnikání, které ale nakonec v roce 2004 také opustil, když se společníky výhodně prodal svůj podíl ve Fortuně.
V posledních osmi letech si tak Michal Horáček může dopřát ten luxus věnovat se jen tomu, co jej baví. Třeba rekonstrukci náměstí v Roudnici nad Labem, kde žije. Kromě hudby nedávno dokončil také projekt věnovaný villonským baladám Český kalendář a po dlouhých 17 letech završil doktorátem studia antropologie. A loni se také Michalu Horáčkovi a jeho druhé manželce narodila dcera. O rodině však textař, který má z předchozího manželství dceru i syna, hovoří jen nerad.
