Čeští rytci jsou na Tchaj-wanu celebritami, říká umělecký šéf sklárny

Lidovky.cz: Ne každý si umí představit, co práce ve sklárně obnáší, mohl byste popsat, jak taková práce probíhá úplně od začátku?
Vzhledem k tomu, že naše výroba a sklářské techniky jsou 100% ruční, proces je náročný a dlouhý. Základem všeho jsou kvalitní suroviny pro tavení skloviny a šikovní lidé. Bez mistrů, které tady máme by jsme se neobešli. Barevné skloviny, které tavíme a recepty na ně, více jak sto let střežíme. Je to opravdu tajná receptura, kterou neznám ani já a dědí se z generace na generaci. Další výjimečností je umění našich mistrů sklářů, brusičů a rytců. To z mého pohledu dělá naši sklárnu opravdu výjimečnou. A Od toho se odvíjí vše ostatní. Musíte mít prvotřídní suroviny, kvalitní a čisté, aby kvalita křišťálu byla dokonalá. Co si většina lidí nepředstaví, když vidí skleničku, že je ze 70 procent z písku. Je to sice speciální křemičitý sklářský písek, který musí mít přesnou a stejnou zrnitost, aby se dobře protavil v každé své části stejně. Pak se přidává soda, potaš a vápenec. To je základ sklářského kmene, ke kterému se pak přidávají barevné oxidy kovů nebo vzácných zemin. To jsou ale gramové hmotnosti. To připravují kmenaři, kteří musí všechny složky přesně navážit. Takže když skláři ve tři hodiny odejdou domů, pece se z pracovní teploty 115O° Celsia musí dostat na nějakých 1370° Celsia a probíhá první nakládka sklářského kmene. Následuje druhá i třetí nakládka, která se musí důkladně protavit. Pak probíhá čeření skloviny. To je podobné jako u vaření. Musíte důkladně promíchat tu omáčku - sklovinu, abyste neměli hrudky a sklovina byla čistá, perfektně protavená. Na to se dělají zkoušky čistoty – tzv. vypichy. Když je vše řádně protavené, schází se postupně na pracovní teplotu, aby skláři, když přijdou ráno do práce, mohli začít pracovat. Tohle vše se děje od tří hodin odpoledne až do rána.

Lidovky.cz: A jak tedy probíhá běžný den skláře? 
Skláři začínají v šest hodin ráno, pracují v partách po třech. Mistr sklář má v týmu pomocníka a baňkaře a ještě zadáka, ten k nim patří také. To je ten, který odnáší sklo do chladící pece a drží formu. Každý má své místo a ráno si vyzvednou takzvanou ordinaci, což je složka výrobků dle zakázek na den, kde jsou výkresy a střihy, co mají ten den vyfoukat a po kolika kusech. Musí si připravit formy, píšťaly a tím celý proces začíná. Složku jim připravuje huťmistr.

Lidovky.cz: A pece jsou rozdělené podle barev?
My máme tři pece a každá má osm pánví. V každé pánvi se taví jiná barva skloviny. Máme šest základních barev a čirý křišťál. To se taví každý den, plus máme šest barev pro techniky podjímaného a přejímaného skla a doplňkové barvy. Když je třeba více zakázek jedné barvy, tak se nataví na více pánví, ale různě se to točí. Když máte v jedné pánvi např. fialovou, která se za den vybere, tak na další den tam můžete natavit jinou barvu po odbarvení. Každá barva ale potřebuje trochu jinou péči, protože je jinak náročná. Tavení není tak jednoduché.

Lidovky.cz: Co se dělá se sklem, které se nepovede?
To se vystřepuje. Projdou opravdu jen ty nejkvalitnější kusy. Střepy se můžou použít max. do 15% zpátky do sklářského kmene a znovu ztavit. Zbytek se pak vozí do skláren na obalové sklo, kde se obdobně využívají.

Lidovky.cz: Ve sklárně máte také truhlárnu, kde se vyrábí formy. Jak dlouho vydrží jedna forma?
U nás ve sklárně si opravdu všechno děláme sami a vše ruční výrobou. Máme tedy i „formárnu“. Chlapům sem přiváží velké kmeny, ze kterých motorovou pilou odřezávají kusy, jak velké potřebují. Od nás dostávají střihy a výkresy - míry výrobku, který pak vysoustruží. Jistým způsobem jsou také sochaři, protože vyrobí opravdu cokoli. Forma pak vydrží foukání desítky kusů, některé i stovky. Záleží na typu výrobku a kvalitě dřeva.

Lidovky.cz: A vyrábí i píšťaly?
Dříve jsme si sami vyráběli i píšťaly. Dnes si je necháváme vyrábět na zakázku. Zajímavé je na nich to, že je vymysleli už Féničané před naším letopočtem, od té doby se nezměnily. Designově ani funkčně se moc posunout nedají. Ten princip zůstal za ta tisíciletí stejný. V ryzí ruční výrobě se toho prostě moc nezměnilo. Na Tchaj-wanu jsou naši rytci celebrity. 

Lidovky.cz: Jak dlouhou dobu již jste uměleckým ředitelem sklárny Moser?
Už to bude osm let. Nastupoval jsem do sklárny v roce 2007 a po třech letech jsem se stal uměleckým ředitelem. Nastupoval jsem původně jako technolog a výtvarník. Vyvíjel jsem tavicí křivky na speciální sklářské techniky pro ateliérovou pec a také jsem brousil a navrhoval nové výrobky.

Lidovky.cz: A věnoval jste se pouze broušení nebo i rytině?
Nejvíc mě bavilo broušení, tak jsem u toho zůstal. Na rytinu máme opravdové mistry, kteří se tomu věnují někteří i 50 let. Takže do rytiny se jim moc nepletu.

Lidovky.cz: Jak tedy probíhá klasické broušení?
Základní tvary nafoukané od hutě se opracovávají buď tzv. kuličským brusem nebo hladinářským. Jsou to dvě specifické techniky, které mají jasné postupy. K tomu se používají velké brusné kotouče jejichž součástí je brusivo nebo se brusivo volně pouští na horizontální litinové kotouče. Kotouče nebo-li kola pro kuličský brus mají různé profily na špule, čočky, klínové řezy a jiné. Postupuje se od nejhrubšího broušení po jemnění a konečné leštění. Jednotlivé fáze se nedají přeskočit ani ošidit. Výsledkem je ušitý kabát na míru tvaru, který má dokonalou optiku, světlo nebo sochařský vzhled.

Začínal jsem pracovat jako výtvarník a technolog, dost času jsem brousil. Pak jsem dostal možnost dělat vedoucího Studia Moser, které jsem vedl asi dva roky. To obnášelo v podstatě stejnou činnost, jakou dělám teď, jen k tomu přibilo více věcí. Mám na starosti cenu Ludwiga Mosera, což je soutěž pro studenty středních a vysokých uměleckých škol. Často jezdím do zahraničí, kde naše díla prezentujeme našim partnerům a klientům.

Lidovky.cz: Chybí vám to?
Chybí, je to moje řemeslo a zdroj inspirace. Většinu času trávím plánováním, organizováním, navrhováním a cestováním mezi Prahou a Vary. Dříve jsem šel odpoledne na brusírnu, když všichni odešli a brousil. Teď už na to tolik času nemám.

Lidovky.cz: Jak vzniká nová kolekce?
Nové kolekce plánujeme a realizujeme s ročním předstihem. Spolupracujeme s již prověřenými umělci a pečlivě vybíráme i nové, které oslovujeme s konkrétním zadáním. Diskutujeme první skici, návrhy a jsem u celého procesu od začátku až do konce, do finálního výrobku. Teď nás čeká výstava v Paříží, kde pravidelně každý rok startujeme představení nové kolekce. Tu připravujeme zhruba od ledna do září až října. Nová kolekce zůstává ve studiu a do poslední chvíle je tajná. Nejdříve se musí připravit kvalitní fotografie, textový materiál, katalogy a teprve potom kolekci odtajňujeme.

Lidovky.cz: Máte představu, kde na světe je Moser nejúspěšnější?
Máme klienty po celém světě, ale klíčový trh je pro nás Tchaj-wan. Je tu vcelku široká klientela sběratelů a milovníků kvalitního řemesla a umění. Chtějí od nás ty nejkvalitnější a nenáročnější mistrovské rytiny a limitované edice. Je zde řada sběratelů, kteří pravidelně investují do děl od konkrétních vybraných mistrů rytců. Čeští rytci jsou na Tchaj-wanu tak trochu celebritami, protože každý rok jezdí s námi, prezentují své umění a novinky. Klienti si jich váží a berou je jako osobnosti.

Lidovky.cz: Když se vrátím k soutěži pro studenty, vybíráte si pak mezi nimi talenty, se kterými spolupracujete i nadále?
Na tom je ta soutěž postavená a v současnosti velmi potřebná. Dává nám dobrý pohled do škol, možnost vybírat a podporovat mladé talenty. Můžete sledovat, jak se úroveň jednotlivých škol a práce jejich studentů zvyšuje. Můžeme se vzájemně podporovat formou stáží nebo realizací maturitních nebo semestrálních prací. Spolupráce je velmi úzká a často vznikají zajímavé věci.