První tanky
První britské tanky měly překonat pat zákopové války na Západě. Konstruktéři je tedy navrhli tak, aby se mohly pohybovat v terénu a dokázaly překonat zákopy. Stroj na snímku nese na střeše svazek hatí.
Britové byli za První světové války průkopníky konstrukce a nasazení tanku. Po válce se stroje vrátily na Ostrovy a parkovaly právě v Bovingtonu na vojenské základně. Kupodivu nikoho nenapadlo odstavené a zastaralé obrněnce poslat do šrotu, na rozdíl do vyškovské kolekce v socialistickém Československu.
Dnes stojí praotec všech tanků, šedivý Little Willie z roku 1915, na čestném místě expozice místního Tankového muzea (více čtěte zde). A jeho následovníci mají svou vlastní moderní expozici. Návštěvníka v ní čeká doslova cesta na frontu: od odvodu, přes kupé vlaku až po rozstřílené francouzské nádraží. Následuje stísněný a pochmůrný průchod britskými a německými zákopy.
Kromě krys člověk narazí na kvílící figurínu zhrouceného britského vojáka, či na ubytovací prostory (rozuměj mírně vylepšené díry v zemi) pro vojáky obou znepřátelených táborů. Temnota, autentické zvuky, ostnanté dráty, to tvoří pečlivě režírovanou ouvertůru pro rozlehlý sál s prvním britskými tanky. Návštěvník nejen že si může prozkoumat každý centimetr jejich povrchu - exponáty nejsou nijak ohrazeny - ale navíc může procházet interiér několika vystavených kusů.
 |
Popravdě pobyt uvnitř snýtované ocelové krabice, jejíž motor trčel a běžel uprostřed prostoru posádky bez jakékoliv izolace, jejímž interiérem poletovaly zraňující střepiny pancíře odloupnuté po zásahu, jež se sunula rozrytým územím šnečí rychlostí, musel být více než strastiplný. Je s podivem, že více než sto let vývoje tanků, který přinesl mohutný technologický pokrok, se v pracovních podmínkách osádek projevil relativně málo. Stále je to těžké řemeslo provozované ve stísněných podmínkách.
Doupě kočičích šelem
Sbírka kočkovitých šelem - Tankové muzeum v Bovingtonu má unikátní kolekci německých těžkých tanků z II. světové války.
Jestli má muzeum nějakou hvězdu, pak je to Tiger I s věžovým číslem 131. Honosí se titulem jediný pojízdný zástupce tohoto modelu německého těžkého tanku na světě. V Bovingtonu navíc kolem pískově zbarvené jedničky shromáždili i její pokračovatele. V bílém výstavním prostoru tak vedle sebe stojí Tiger II s věží v designu Porsche, vůbec nejtěžší a nejvíce pancéřovaný sériově vyráběný obrněnec druhé světové války Jagdtiger (stíhač tanků vyzbrojený kanónem ráže 128 milimetrů, hmotnost stroje byla 75 tun a vzniklo 88 kusů) a také Tiger II.
Expozice sponzorovaná producenty počítačové hry World of Tanks (více zde) je mimořádně prostorná, čistá a jednoduchá. Na obří dotykové obrazovce si člověk může “proklikat” fotografie, videa a detaily o jednotlivých modelech těžkých tanků Třetí říše. Že německá tanková konstrukční škola nekončí druhou světovou válkou, si návštěvník uvědomí při pohledu na záď prvního německého poválečného tanku Leopard. Jako by z oka vypadla Tigeru II.
Ostatně jmen kočkovitých šelem se Němci drží dodnes. V aktuálním tendru na nákup pásových obrněných transportérů pro Armádu České republiky figurují výrobky našich západních sousedů Puma a Lynx (více čtěte zde).
Tiger s číslem 131 131 - jediný provozuschopný tank Tiger I na světě vypadá, jako by právě přijel ze severoafrického bojiště. Právě tam se jej Britové zmocnili.
|
Rozřízlý Centurion
Jako sardinky - řez britským tankem Centurion ukazuje stísněné podmínky, ve kterých pracuje posádka. Nejvýše sedí velitel, pod ním střelec.
V muzeu jsou desítky tanků a další obrněnců, ale jen jedinný ukazuje v plné nahotě práci tankové osádky v časech studené války. Je to díky multimediální expozici, jejímž jádrem je doslova rozříznutý britský tank Centrurion, jehož středem po můstku procházejí návštěvníci (video o historii této tankové konstrukce si můžete prohlédnout zde). Do podélného řezu muzejníci instalovali figuriny tankistů.
Na plátno před strojem se promítají záběry ze cvičení a jako zvuková kulisa slouží hučení motoru, hlas velitele štěkající povely a zvuky výstřelů z děla. Ačkoliv Centurion měří na délku 7,6 metru a bývá považován za jednu z nejzdařilejších konstrukcí své doby, pro posádku v něm nezbývá příliš mnoho místa. V interiéru stroje vidíme postavy v zelených uniformách doslova obalené nepřehlednou skrumáží vnitřního vybavení, přístrojů, optiky, kabelů a samozřejmě municí. Slangový výraz “bordel jak v tanku” tady dostává fyzický rozměr.
Moderní britské tanky
Prototyp tanku Challenger I - Britové tento typ hlavního bojového tanku vyvíjeli pro armádu íránského šáha. Po jeho pádu challengery “adoptovali” do vlastních tankových sil. Na snímku prototyp V3S2, na kterém se testovalo hydropneumatické odpružení podvozku. Stojí u hlavního vchodu do Tankového muzea.
Ve střední Evropě se dochovala řada zástupců sovětské tankové konstrukční školy, ať už stály na pomnících či v autoparcích kasáren, aby se později po Sametové revoluci sešly v muzejích. Zájemce o poválečné britské konstrukce však kromě jordánské verze britského tanku Chieftain zvané Khálid (jeho video najdete zde), kterou získalo do sbírek lešanské muzeum (více čtěte zde), mají v Česku smůlu.
Zato v Bovingtonu si na práci domácích konstruktérů a techniků potrpí. Před vstupem do hlavní muzejní expozice stojí prototyp hlavního bojového tanku Challenger I., uvnitř, na dohled od bufetu, jsou pěkně v řadě vyrovnáni zástupci poválečné produkce: poslední britský těžký tank Conqueror, Chieftain a také obě verze challengerů. A nechybí Khálid. Pro zkoumání toho, jak se měnil design strojů, systémy zavěšení kol či tvary tankových věží, je to ideální lokalita. Víc než padesát let vývoje na jednom místě.
Afghánistán
Ložnice vojáka v Afghánistánu. Nejdéle trvající válku současnosti a britské angažmá v ní připomíná expozice “Battlegroup Afghanistan”. Kromě techniky v Tankovém muzeu přibližují i každodenní život vojáků na základně.
Suverénně nejdelší válkou tohoto století je ta afghánská, která začala po 11. září 2001 a dodnes neskončila. Jak vypadalo nasazení britských sil v tomto asymetrickém konfliktu ukazuje expozice “Battlegroup Afghanistán” zasazená do provincie Helmand. Kromě používaných strojů (čtyřkolka, kolový vůz Jackal či lehký pásový obrněnec Scorpion) ukazuje každodenní život na předsunuté britské základně.
Návštěvník tak může nahlédnout do ložnice vojáků, na pracoviště velitele v kontejneru. Přitom jej na videu provází uživatelé vystavené techniky a popisují svoje zkušenosti. Působivé, řečeno jedním slovem. Kdy se v Česku dočkáme takové velkorysé expozice zachycující život v českých vojáků v misích (více čtěte zde a zde)?
