Prožívám-li radosti a strasti svých výprav s někým blízkým, odvážím si mnohem intenzivnější a silnější zážitky. Pro mě zkrátka platí staré rčení: Sdílená bolest je poloviční bolest a sdílená radost je dvojnásobná radost.
Víš, vedle koho budeš sedět hodiny v autobuse
Jsem velmi tolerantní ve všech směrech. Neplatí to ale při přesunech hromadnými prostředky. Nemám ráda, když mi můj osobní prostor zaplní spousty cizích a ne zrovna sympatických lidí, což je někdy na cestách velký problém.
V dopravních prostředcích jsem seděla vedle lidí páchnoucích, zvracejících, chrápajících i opilých, pak taky vedle počůraných dětí, lidí převážejících slepice na klíně nebo dotěrných mladíků. Někdy je opravdu krásné, když vím, že vedle mě při 17 hodinovém přejezdu bude sedět kamarádka, která vedle mě seděla už čtyři roky na střední.
Když ti bude fakt zle, bude tu někdo, kdo ti podá tabletku a vodu
Nerada maluji čerta na zeď, ale veškerá radost ze sólo cestování mizí, když se přestane dařit a potká vás nějaký zdravotní problém. Zažívacími potížemi v Indii jsem se vyčerpala tak, že jsem nedokázala vyjít z pokoje. Za parťáka, který mi donesl sklenici Coca-Coly a vyprázdnil kbelík u postele, jsem byla vděčná celému vesmíru.
Když pak o rok později v Laosu chytl horečku a pár dní téměř nebyl schopný chodit a nevědělo se, co mu je, všechno jsem mu oplatila. Fakt nevím, jestli bych se v takových chvílích mohla spolehnout na tu sympatickou Holanďanku, která bydlí vedle a včera jsme si skvěle pokecaly u piva...
Ušetříš!
Zcela neodiskutovatelnou věcí je fakt, že cestování ve dvou je zpravidla nejlevnější variantou. Všechno se totiž dělí dvěma. Ještě nikdy jsem například v jihovýchodní Asii nenarazila na společnou noclehárnu, které by byla finančně výhodnější než si ve dvou pronajmout vlastní pokoj. Podělit si náklady na taxíka na letiště nebo na ten obrovský meloun, který sama prostě nesním, taky stojí za to. Ne vždy totiž najdete dalšího cestovatele, který jede stejným směrem nebo má chuť na meloun.
Vyhneš se těm stovkám plytkých rozhovorů!
Where are you from? How long do you travel? What is your job? Taky jste už na tyhle otázky odpovídali tisíckrát? Když jsem poprvé byla mimo Evropu, hltala jsem každé slovo cestovatelů, které jsem potkala. Zajímalo mě, jak můžou tak dlouho cestovat, nebo kde už byli. Po pár letech se mi ale všechny tyhle rozhovory zdají nesmírně plytké, únavné a povrchní. Dneska už se klidím, když vidím, že se schyluje k další debatě o tom, odkud jste přijeli, kam jedete a jaké osvícení tady vlastně hledáte. Ti nejzajímavější lidi jsou totiž zpravidla nejskromnější a nemusí své životy vykládat na počkání...
Nebudeš terčem všech obejdů
Být samotná žena uprostřed indického velkoměsta je prostě někdy otravné, ať jste jakkoliv zkušená a otrkaná cestovatelka. Určitě každá z nás uzná, že mít po ruce chlapa, který se aspoň tváří, že je váš partner, může být někdy k nezaplacení. Všeobecně se ale ve dvou mnohem snadněji odmítají podezřelé nabídky, nemluvě o tom, že na jednoho si vždycky troufne více podvodníků než na dva.
  |
Budeš mít vedle sebe někoho opravdu blízkého
Vím, že za tohle mně spoustu lidí možná nebude mít rádo, ale myslím si, že pokud cestujete v řádech měsíců, jen málokdy najdete v průběhu cesty opravdu silné sociální vazby. Ano, potkáte spoustu velmi zajímavých a milých lidí, kteří se k vám na chvíli připojí a budou s vámi sdílet prožitky, ale není to totéž, jako když je vedle vás člověk, kterého znáte deset patnáct let.
Posílíš dlouhodobá přátelství a rodinné vztahy
A funguje to i naopak. Někdy není potřeba jen hledat nové zajímavé lidi, ale také si začít vážit těch, které už kolem sebe máte, a vazby s nimi posilovat. Otázka „sám či s parťákem“ ale samozřejmě stojí také na tom, co od cesty očekáváte. Pokud jedete slézat vysoké hory, objevovat hlubokou džungli nebo sjíždět divokou řeku, musíte se už většinou na cestu vydat s dobrým parťákem, který vás podrží a zná vás jako své boty. Jestli se naopak chcete koupat na pláži a zafilozofovat si o životě, možná bude fajn potkat někoho nového. Jedna věc je ale hlavní, v poslední době se mi mezi těmi stovkami „sólocest“ občas vytrácí hodnota pravého přátelství a rodinných vztahů...
