Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Africký ostrov Réunion je plný přírodních krás. Dominuje aktivní sopka

Cestování

  7:00
Je časně ráno, průzračný vzduch zatím umožňuje krystalicky čisté výhledy. Rozlehlý sopečný kužel Piton de la Fournaise se v dálce ostře rýsuje proti rozlehlému kráteru. Úžasné přírodní dílo.

Na návštěvníky Réunionu čeká celá řada netypických přírodních krás. foto: Markéta Sládková

Geologicky aktivní vulkán představuje nepřitažlivější místo na ostrově Réunion, francouzském zámořském departementu, ztraceném uprostřed Indického oceánu. Místní neřeknou 2632 metrů vysokému vrcholu jinak než prostě jen le Volcan (sopka). Představuje jednu z největších i vůbec nejaktivnějších sopek na světě. Její stáří odhadují na 530 tisíc let.

Krajina je tady suchá a vyprahlá. Pod nohama křupe ztuhlá struska a sopečný popel, modelované občasnými srážkami a poryvy větru. Fantaskní zvětralé masivy hrají okrovými, sépiovými či tmavě rudými stíny. Proto se tyto kulisy zamlouvaly třeba filmařům bizarního snímku Šílený Max, kteří tu točili.

Na návštěvníky Réunionu čeká celá řada netypických přírodních krás.
Přírodní útvary na africkém ostrově Réunion.

Tedy vzhůru. Jenže aby člověk k vrcholu vystoupal, musí se napřed naopak vydat dolů. Sestoupat na dno majestátního kráteru Enclos Fouqué, který sopečný vrchol obklopuje ve tvaru obřího „U“ jako nekonečný přírodní amfiteátr. Ve svém nejširším místě má v průměru třináct kilometrů. Z vyhlídky Pas de Bellecombe vede dolů úzká strmá stezka, která zahrnuje i 527 schodů. Jenom to jsou nějaké dvě petřínské rozhledny. A celá cesta dolů znamená 350 metrů strmého sestupu. Kolena trpí.

Jak se blíží dno kráteru, objevují se bílé cákance, značící trasu. To se opravdu hodí. V křehce modelovaném podloží, plném sesuvů a výdutí, není vůbec radno doporučenou stezku opouštět, a to ani o pár metrů. Všude jsou praskliny, pukliny a převisy.

Cesta míří napříč čedičovými poli, která vypadají jako právě ztuhlé nakynuté těsto. Málo viskózní láva se rozlila do všech stran. Pod podrážkou občas zaskřípá škvára. V hovoru francouzských turistů zazní asociace, co vše rozlitá láva připomíná. Želví krunýř, hřbet tyranosaura či zámecké věže.

Na cestě, po které stoupají desítky lidí, je docela rušno. Zdálky máte pocit, že sledujete nějakou mravenčí stezku. Scenérie amfiteátru je ale tak fascinující, že dá na turistické davy rychle zapomenout. První zastávkou je menší sopečný sopouch Formica Leo. Taková zmenšenina velkého kráteru, má v průměru jen okolo třiceti metrů. Lidé s respektem obcházejí okraj vyhaslého jícnu, který ještě před pár lety chrlil žhavé magma.

Ještě působivějším zážitkem je však Chapelle de Rosemont, jeskyně která se vytvořila výdutí v lávě. Narůžovělé vyvřeliny dodávají přírodní kapli snovou atmosféru. Porézní lávové balvany, poházené okolo jsou jako by z pěny. Francouzi sbírají obří kámen půlmetrového průměru a zdvihají jej zlehka, jako nějakou filmovou rekvizitu.

Dál už cesta strmě stoupá. Z bočních údolí se současně valí hustá mlha, vzlínající po úbočí vzhůru. Výšlap se zvrhává v závod s časem. Je zapotřebí stihnout vrchol ještě za jasného počasí. Podnikáte však ztracenou bitvu. Mraky jsou rychlejší. Pozvolna se kraje kaldery ztrácejí v bílých chuchvalcích, až vše zahalí bílošedé přítmí.

Hrnec plný mlhy

Z husté mlhy padá jemný déšť. Po chvíli je člověk promoklý na kost. Vůle ale velí nic nevzdávat. Sopečné kameny jsou stále bizarnější a barevnější, vypadají jako lesklé šperky, rubínových i tyrkysových barev. Po nějaké hodině je tu cíl - okraj kráteru. Jako obří hrnec plný mlhy. Vidět není nic. Můžete si jen představovat stovky metrů srázu, který padá do sopečného sopouchu. Na kraji kráteru je vyznačena tlustá bílá čára, žádné zábradlí. S tím, jak se stěny sopky neustále mění, se asi pracnější zábrany stavět nevyplatí. Kvůli neustálým změnám tu také každá mapka rýsující trasu rychle zastarává.

Na vrcholku se zřetelně ochladilo. To ponechá každému chvíli na pár fotek a rychle zpět dolů, do tepla. V informačním centru později dokonce sledujete vzácné foto, které ukazuje, že v nedávné době byla sopka dokonce pod sněhovým popraškem. Jedenadvacet stupňů od rovníku!

Po návratu ke kraji kráteru čeká ztuhlé nohy znovu 527 schodů, tentokrát směrem vzhůru. V chatě Gite du Volcan nabízejí další informace. Piton de la Fournaise je štítová sopka, vznikla opakovanými výlevy magmatu. Probouzí se v průměru každých devět měsíců, to je srovnatelné s havajskými vulkány. Vychrlí v průměru tolik lávy jako italská Etna.

Velký ohňostroj mohli sledovat ostrované v dubnu 2007, kdy se centrální kráter široký téměř jeden kilometr propadl o 300 metrů. Na svahu směrem k jihovýchodnímu pobřeží se rozlila široká lávová pole. O tři roky později se vulkán připomněl další erupcí. Naposledy dal o sobě vědět v červnu 2014. Vědci geologickou činnost v okolí sopky pečlivě sledují, využívají i systém GPS, který monitoruje i ty nejjemnější pohyby zemské kůry či otřesy v nitru vulkánu. Při jakémkoli náznaku zvýšené aktivity je přístup do rizikových míst uzavřen.

Přístup k sopce je jednoduchý - tedy pokud si půjčíte auto. Od nejbližší větší obce Bourg-Murat je to zhruba 30 kilometrů. Cesta stojí za to. Nabízí pohled na postupnou přeměnu krajiny, od travnatých pastvin a lesů kryptomerií, které poznenáhlu mizí ve prospěch křovin, až zůstanou jen bizarní vyvřeliny, jako někde na Marsu. Nic, než sopečná krajina.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!