Američané obdivují krásu Prahy a chválí levné pivo, říká Čech

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Jedním z nejsilnějších dojmů pro mě bylo to, že lidé na celém světě jsou si do značné míry podobní, možná mluví odlišnými jazyky, ale jinak mají podobné cíle, obávají se podobných věcí a do určité míry sdílí i podobné hodnoty. Na druhou stranu se ale liší způsoby, jak se lidé s těmito impulsy vyrovnávají a pozorování konkrétních odlišností a hledání jejich důvodů mě nepřestává fascinovat.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Ještě jsem nepotkal Čecha, který by Američanům byl schopen vysvětlit tradici Velikonoc bez toho, aby byl tento zvyk pochopen alespoň zčásti jako násilí na ženách. Vždy se to snažím vybalancovat tím, že ženy se mohou po poledni bránit vodou, ale následné objasňování procesu pletení takové zbraně, jakou je pomlázka, to většinou zhatí. Přezouvání doma se také nenosí, díky čemuž jsem s radostí zjistil, že Češi jsou vcelku čistotní lidé.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
V Česku v budoucnu určitě žít chci, už proto, že si člověk díky dlouhodobým pobytům v zahraničí uvědomí jedinečnost věcí, které dříve dostatečně nedoceňoval. Příkladem je Praha, jejíž historie, atmosféra i zachovalá architektura jsou naprosto jedinečné. Na druhou stranu si ale člověk díky styku s ostatními národy a kulturami uvědomí, že vychází z širších civilizačních celků, a že je nejenom Čechem, ale také třeba Evropanem s určitou kulturní tradicí. Při dnešních politických, komunikačních i cestovních možnostech je naštěstí možné dlouhodoběji působit na různých místech v zahraničí, a přitom neztratit styk s domovem. Můj přístup je využívat možností, které mám, a zároveň si neustále uvědomovat, odkud jsem. 

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Všeobecně mi chybí jídlo od maminky, tam se ale nebude jednat pouze o konkrétní potraviny. V zahraničí jsem nikdy nenašel obdodu českého chleba nebo rohlíků, určitě ne za podobně přijatelnou cenu. Nedávno jsem v rámci jedné kulturní akce zkoušel připravit české bramboráky. Ti, co se odvážili výsledek otestovat, si přinejmenším nestěžovali.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti zatím nemám, plánuji je ale učit co největší množství jazyků, přičemž čeština by samozřejmě byla na prvním místě.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Většinou si lidé vzpomenou na Prahu a velice často také zamění Českou republiku za Československo. Američané, kteří v Česku byli, si pochvalují krásu Prahy a levné pivo. Jsou samozřejmě ale i případy, kdy se zmínka o Česku vyvine v historicko-zeměpisné zkoušení, v rámci kterého jsou lidé schopni zařadit naši zemi kamkoliv mezi neexistující Sovětský svaz a Čínu.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Americkou politiku sleduji a mohu české čtenáře uklidnit, protože není o nic méně neutěšená než politická scéna doma. Oblíbenost Sněmovny reprezentatnů, což je americká obdoba Poslanecké sněmovny, se dlouhodobě pohybuje pod deseti procenty. Z mého pohledu je hlavní rozdíl v tom, že americkým politikům je veřejností i médii neustále připomínáno, že jsou ve službách veřejnosti, a nikoliv naopak, a jsou tak nuceni vyvodit důsledky. Obyčejně své skandály neustojí a musí rezignovat. Schopnost českých politiků zůstat na scéně i po četných osobních nebo politických přešlapech se zde nevidí.