Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Člověk si tu musí jít tvrdě za svým, na nikoho se neberou ohledy, říkají Češi žijící v Londýně

Češi v cizině

  5:07
Linda a Marcel Procházkovi se oba narodili ve Šternberku a vyrůstali v Olomouci, kde se také seznámili. Linda je produktová designérka a Marcel zpěvák a hudební producent, i přesto, že vystudoval medicínu. Nyní si v Londýně plní svůj sen. „Česko je podle nás unikátní i v tom, jak vynikající domácí kuchyni máme. Bohužel je ale také pravdou, že naše kuchyně nepatří k těm nejzdravějším. Místní trend poslední doby je jíst velmi zdravě a dbát na to, jaké suroviny používat,“ říkají.

Linda a Marcel Procházkovi foto: Eliška Kubíková

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Na první dny v Londýně nikdy nezapomeneme. Linda v Londýně získala pracovní místo na pozici designérky a tím se nám splnil sen, protože po studiích jsme si vždycky přáli přesunout se na zkušenou právě sem. Prožívali jsme euforii, všechno se nám zdálo úžasné. Podařilo se nám sehnat bydlení hned vedle Tower Bridge s nádherným výhledem na londýnské centrum, s verandou s typickou cihlovou stěnou. Fascinovala nás vysoká životní úroveň, lidé vypadali tak spokojení. Také multikulturnost města, v kontrastu s klasickým tradičním Londýnem. Linda jako designérka ocenila, že každý podnik, restaurace, bar, obchod má jedinečný interiér, designový nebo umělecký prvek. Výstavy světových umělců má člověk na dosah ruky dennodenně. Marcel zase ocenil, že do Londýna se soustřeďuje světová hudební scéna. Jako milovníka jídla ho zaujala různorodost kuchyně, člověk tu může ochutnat pokrmy z celého světa.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Kdybychom navázali na předchozí otázku, po čase člověk prozře a zjistí, že kromě všech těch úžasných věcí, které viděl na začátku, jako všechny místa na světě i Londýn má své mínusy. A pak už je na každém, zda u něho ty plusy vyhrají nad mínusy. My si zatím nezkrotné tempo tohoto velkoměsta moc užíváme, čerpáme inspiraci, vědomosti, trendy. Ale i přesto jsme vlastenci a chtěli bychom jednou zkušenosti ze světa zúročit u nás v Česku, protože si naši země vážíme a přejeme si, abychom na ni mohli být pyšní i v budoucnosti a je nám jasné, že každý, kdo si něco takového přeje, musí svým dílem přispět a nejen nečinně přihlížet. Proto naše úsilí vkládáme do toho, aby se nám tím, co děláme, ať už v designu nebo hudbě, podařilo aspoň o kousek obohatit českou kulturní scénu.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
V tomto pořadí: Československo, ano bohužel je to tak, pivo, Praha a její historické centrum, Petr Čech, Tomáš Rosický, rozlučka se svobodou díky low-cost letenkám, a bezesporu také krásné ženy.

Linda a Marcel Procházkovi
Linda Procházková

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Česko je podle nás unikátní i v tom, jak vynikající domácí kuchyni máme. Bohužel je ale také pravdou, že naše kuchyně nepatří k těm nejzdravějším. Místní trend poslední doby je jíst velmi zdravě a dbát na to, jaké suroviny používat. I přesto, že zde najdete nejrůznorodější kuchyně světa, dobrá restaurace s českými jídlem tu zatím chybí. Marcel je naštěstí vášnivý kuchař a když si po něčem zasteskneme, rád náš deficit doplní svým umem.

Jednou jsme zkoušeli uvařit další z tradičním rodinných receptů našemu spolubydlícímu z Leedsu. Naservírovali jsme mu klasické lečo. Rozhodně se nesetkalo s úspěchem, spíše naopak. Spolubydlící měl už i tak na naše poměry malou porci (velikost porcí je další věcí, ve které se od místní krajiny výrazně lišíme) opravdu velký problém dojíst.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
První veliký nezvyk je, že se tu řídí vlevo. Na to si člověk ze začátku musí dávat opravdu pozor, protože to je životu nebezpečné. Další věc, se kterou jsme ze začátku narazili, bylo chování lidí, sociální interakce. Je ale důležité podotknout, že jde speciálně o Londýn, hned jak vyrazíte za hranice velkoměsta, vše je najednou úplně jinak. Jde o to, že i přesto, že jsou lidé na sebe zdánlivě milí, vypadají šťastně a spokojeně, panuje tu poměrně veliké napětí. Člověk si tu musí jít tvrdě za svým, na nikoho se tu neberou ohledy. Je to dáno velikým konkurenčním bojem. Je tu spousta vzdělaných lidí a míst na kvalifikovanou práci naopak nedostatek. Projevuje se to od drobností jako například, že v metru se tu nepouštějí starší nebo indisponovaní lidé sednout. V Česku každý prvňáček ví, že to je základ slušného chování, ale tady to jen zřídka kdy někoho napadne. Je to dáno také multikulturností města, setkávají se tu lidé z celého světa, různých etnik a náboženství, kteří chápou sociální interakce různě a vyhodnocují situace jiným způsobem.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Další věc je disciplína. Zákony, nařízení a předpisy se tu dodržují do puntíku (jedinou výjimkou, která potvrzuje pravidlo, je chození na červenou, to tu dělá každý, chodci i cyklisté). Například obchody zavírají několik minut dopředu, aby v oficiální zavírací čas už nebyli v obchodech ani prodavači. Nikdo tu nikomu nevyjde vstříc, když to není přímo jeho povinnost. Zní to hodně drsně, bohužel to tak opravdu funguje, člověk si tu občas připadá až nevítaný. Je to daň, kterou musí přijmout, jestli tu chce žít. Všechno se tu mění z minuty na minutu a nic na nikoho nečeká, buď jdete s proudem, nebo jste z kola venku a musíte být připravení, že vás to může kdykoliv potkat. Není to jako v Česku, kde víte, že máte podporu v rodině, ve státu. Že se o vás někdo postará, tady se můžete spolehnout jen sami na sebe nebo na svoje nejbližší.

Jedna věc je jasná - člověka tato zkušenost neskutečně posune dál, udělá ho silnějším. Je to také dost možná to nejzásadnější, co nám Londýn doposud dal.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!
Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!

40 uživatelů eMimina se pustilo do testování jemného šamponu KIND od značky Mádara, který je vhodný pro miminka už od prvních dnů. Jak si šampon...