Angličané jsou zděšení z našeho čerta, který straší děti, říká Češka

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Vybavuji si to zcela přesně, byla to jízda po silnici, co doslova lahodila mému pozadí. Široké lokální silnice bez jediného výmolu. O šestiproudých nádherných dálnicích ani nemluvě. A to jsem se vezla ve sportovním autě, ve kterém cítíte i přejezd trusu křečka. Poprvé v životě jsem se tu také setkala s kruhovým objezdem se dvěma jízdními pruhy. Kruhové objezdy se tu těší velké oblibě, což je možná někdy na škodu, protože jej neváhají udělat i na sebemenší nebo nevhodné křižovatce. Ta se pak liší od naší křižovatky tím, že má uprostřed bílý kulatý flek, který je řidiči ignorován. Zaujaly mě také dvojí světelné signalizace. Jedna je umístěna přímo před přejezdem a druhá pak ještě za přejezdem úseku. Takže pokud si například někdo najede příliš blízko do křižovatky, nevykroutí si hlavu při kontrole, jestli už naskočila zelená. Když už jsem u té zelené barvy, dobře si vzpomínám, jak mi učarovaly parky a volně pobíhající i poletující, nepříliš plachá zvěř. Anglické parky jsou nádherné a neuvěřitelně rozlehlé. Co se architektury týče, líbí se mi jejich snaha držet si jednotný - typický anglický styl. Bydlím v historickém, půvabném městečku Hertford. Tuším, že zde nebo v jiném městě nehrozí, abyste našli mezi historickými budovami nějaké to moderní obludárium.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Když jsem jim vysvětlovala, jak slavíme velikonoce pomlázkou, patrně by nejraději ustanovili ligu za nepravomocné týrání žen. Co je ovšem ještě více konsternovalo byl Mikuláš spolu s čertem i andělem. Vyvrcholení jejich zděšení přišlo ve chvíli, kdy jsem vykládala o tom, jak si čert bere zlobivé děti do pekla, a proto se ho bojí a většinou hrozně brečí, jelikož na světě není nikdo, kdo by aspoň chvíli nezlobil. Tudíž je každé dítě každoročně vystaveno jisté hrozbě. Zde by patrně pro děti s takovou zkušeností zavedli povinnou doživotní psychoterapii a každoroční předvánoční balíček pro nekontrolovatelný únik moči k tomu.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
To záleží na budoucnosti. Dříve jsem si nedokázala představit, že bych se trvale odstěhovala. Teď už to úplně nezavrhuji, jejich životní styl je mi bližší, než bych si dokázala připustit. Shledávám však, že domov není tvořen ani tak místem samotným, jako jeho lidmi, vztahy a zážitky. Ty se mi stále silně vážou k rodné zemi, hlavně k rodině.

Hertford

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Navzdory skvělému sortimentu jídel i nápojů mi chybí takové obyčejné věci jako český chléb a pochoutky typu Pribináček, Termix nebo Lipánek.
Nevařila jsem zde, ale upekla jsem k příležitosti večeře u přátel špaldový borůvkový koláč s drobenkou. Mně i příteli chutnal náramně, oni vyzobali hlavně tu drobenku. Nám zase pro změnu nijak moc nechutnal hlavní chod jejich večeře, tak jsme si aspoň byli kvit.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Ne, nemám děti, ale pokud bych je zde přivedla na svět, budu na ně mluvit jenom česky. Mám totiž příšerný akcent a nechci, aby jej ode mě pochytily. S angličtinou by se beztak denně setkávaly a dříve nebo později by si ji osvojily.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Asociace jsou prakticky nulové, spíše se chytnou, když zmíním Prahu, anebo Vídeň, čímž si geograficky usnadňuji vysvětlování, odkud pocházím (jsem z Brna). Když narazím na fanouška z Chelsea, mám napůl vyhráno. Domnívám se, že nás hází do jednoho pytle spolu se Slovenskem, Polskem, Maďarskem nebo i Litvou a upřimně se obávám, že tento pytel si řadí k hodně vzdálenému východnímu bloku kdesi v Rusku. Tušíte správně, zatím jsem nepotkala geograficky zdatného Angličana.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Upřimně jí zas tak moc nesleduji a nejsem zde tak dlouho, abych dokázala něco takového objektivně posoudit. Přesto, když už nějakou náhodou shlédnu výstup politika nebo debatu v televizi, jejich vystupování by mohlo být naším politikům bezpochyby příkladem. Vystupování vždy mělo velmi dobrou úroveň, ať už mluvím o komunikačních nebo prezentačních dovednostech. Nemohu jim upřít fakt, že pravá britská kultura je celkově postavena na velmi slušném chování. Člověk si na to hrozně rychle a snadno zvykne. V Čechách jsme naneštěstí pravidelně zahlceni různými politickými skandály, díky kterým je politika neustále v centru naší pozornosti. Podle mě tak u nás  pozornost směřuje na politiku v nadměrné míře. Zde v Británii je taková pozornost soustřeďována rovnoměrně, politika tu patří mezi jednu z mnoha veřejných aktivit. Nestalo se mi, že by tu na ní někdo nadával, ať už v hospodě či sociálních sítích. Nadávaní je nejspíše doménou našeho národa. Co mě osobně hodně silně oslovilo je neuvěřitelná podpora různorodých charitativních i dobročinných akcí národního i mezinárodního charakteru.